Výheň

Němci se chtějí přiblížit Západu a přicházejí s poměrně jednoduchou, za to velmi účinnou zbraní o podobě Země sužované prudkým nárůstem globálního oteplování. Slunce pálí o sto šest (některé momenty mi připomněli Cestu, třetí Resident Evil, Šíleného Maxe, jiné zase třeba Cyborga), cena benzinu nebo vody vydá za cenu diamantů, lidé se požírají navzájem a o mladé „zdravé“ samičky je mezi přeživšími kanibaly docela slušná poptávka. Minuty běhají po plátně poměrně svižně, postapokalyptická atmosféra je také ucházející a i když se „zápletka“ točí kolem stále toho stejného, dokáže zaměstnat divácké smysly na nějaké silné tři hvězdy. Poctivá, řemeslně kvalitní filmařina!! (05.07.2012)

Člověk by ani neřekl, že Němci dokáží natočit tak výborné postapokalyptické sci-fi. Výheň je spíše civilně zpracovaným snímkem a ti, kdo od něj očekávají množství brutality, "gore", násilí či ohavností všeho druhu, ať se raději poohlédnou jiným směrem. Atmosféra patřičně fungující, scénář rovněž, obsazení vcelku sympatické. Kdybych nevěděla, že se jedná o sci-fi, pomyslela bych si, že se jedná o klasický survival thriller, kde jedna skupinka dobrých lidí natrefila kdesi v lesích na "nesprávnou" skupinku jiných lidí:) A jelikož se jedná o němce (možná právě proto), je do filmu také zapracováno téma rasové nadřazenosti a zachování "čisté árijské rasy." Aneb nikdy v post-apo světě nedůvěřujte zdánlivě laskavé, dobrotivé a milé dámě, která Vám poskytne přístřeší a postará se o Vás:) (03.05.2013)

Překvapivě působivý německý nízkorozpočtový postkatastrofický film, který se námětem a realistickou syrovostí podobá americkému filmu The Road podle knihy Cormaca McCarthyho. Není sice tak epický a výpravný jako on, ale atmosféru má srovnatelnou - to myslím samozřejmě jako jeho plus. Leckomu asi nebude vonět jeho evropská pomalost a neakčnost, zkrátka klidné dějové tempo, a bude se při jeho sledování nudit, mně však sedl perfektně, poprvé i podruhé. Byla to velice příjemná změna stylu v mém zahlcení hollywoodskou produkcí. (27.09.2013)

Nehty na rukou okousané až po lokty... Post apokalypso. Chvílemi se bojíte pohnout. Je tu pár nelogičností, ale nechci moc spoilerovat. Když si doma chováte prase na porážku, musíte ho asi něčím krmit. To hlavní, to čeho se postupně začnete bát, tu vlastně vůbec není explicitní, jen naznačené. Brrrr. Nemít co pít a jíst je blbý, ale dostat se do rodinky, která se naučila v nové době "hospodařit", to je ohavné. Obsah kolegy SOLOM bych doporučoval upravit. (04.12.2016)

Slušný post-apo, který ale trpí dvěmi celkem vážnými neduhy: ____ (i) Namísto toho, aby tvůrci malinko rozvedli globální katastrofu způsobenou slunečními erupcemi, zalomili celý film do konvenčního survivalu. Přitom pátrání po příčinách a důsledcích této katastrofy by vydalo na samostatný vědecký seminář. Očividně tu máme co do činění s tzv. gimmickem – vábničkou lákající diváckou pozornost, která je ale ve výsledku bezúčelná. Gimmick je tedy v podstatě opakem macguffinu, což je pojem z učebnic scenáristiky označující předmět, který pohání postavy ve filmu, ačkoli pro diváky je víceméně nepodstatný (transformeří kostka, kaneovské sáně…). Takový macguffin je jistě v pořádku, problém je v tom, že gimmick, který naopak nezajímá postavy, ale o to víc diváky, představuje už jistý prohřešek. ____ (ii) Velký oříšek post-apo filmů spočívá obecně v tom, že postavy musí vždycky za něčím směřovat, po něčem prahnout, jak se v každém příběhu sluší a patří, jenže za čím mají prahnout ve světě, který je zruinovaný a u konce s dechem? Výsledkem je to, že než že by postavy k něčemu směřovaly, spíš neustálé od něčeho utíkají, což je možná dobrý jako výchozí impuls, ale celý film to zpravidla neutáhne. Ten, kdo tu za něčím směřuje a provádí stěžejní akce, jsou totiž záporáci, zatímco hlavní postavy na ně pouze reagují. Kdyby byl film natočen z pohledu záporáků, byl by podle všeho mnohem lepší. Příznačná je v tomto směru scéna, v níž hlavní hrdinka pozoruje z okna dění na dvoře podobně jako nějaký pasivní divák plátno v kině a jen čeká, co bude dál. (14.10.2012)