Unaveni sluncem 3: Citadela

Úvod s komárom a jeho preletom cez rôzne časti bojovej techniky ma trochu zaskočili. V duchu si vravím, že ruský maestro má čas na chujoviny a začal experimentovať. Oproti druhému dielu je Citadela najmenej akčná, je tu iba jedna bojová scéna, ktorej predchádza dobrá a úsmevná lekcia stratégie od opitého generála. Vďaka takýmto tupcom Rusi vyhrali vojnu...Tento tretí diel je podstatne lepšie naviazaný na prvý, oscarový diel a keď sa zamyslím, druhý, napriek tomu, že je lepší ako Citadela zrazu v sérii pôsobí ako zbytočný. Hromadná scéna pochodu na smrť s palicami mi pripadala dosť trápna, podobne ako záver s dcérou Naďou a mínou. Nadstavený záver som celkom nepochopil, neviem ako Kotov( Michalkov) v závere mínu vyriešil(podľa mňa nijako), pretože posledné minúty sa dajú vysvetliť aj ako sen. Tie sa ale zvyknú točiť trošku ináč. Aj vďaka takýmto krátkym momentom potom výsledok pôsobí prinajmenšom čudne. Je tu niekoľko dobrých momentov, ale stále platí, že sú skvelé ako scény sami o sebe, nie film ako celok. Michalkov je sympaťák, ale bohužiaľ, trochu prestrelil. Druhé pokračovanie ma navnadilo, ale záverečná Citadela vlastne iba potvrdilo moju myšlienku a názor na pokračovania, ktoré mali niesť úplne iný názov, rozprávať trochu iný príbeh a nemali mať nič spoločné s oscarovým filmom Unavení slnkom. Doteraz som mal za najdebilnejšie ruské meno "Šúrka" a tromflo ho ženské meno "Ňura", ktoré vo filme zaznie. V závere aspoň trochu poteší " Marfuška" z Mrázika. ZHRNUTIE: Unavení slnkom 100%, druhý diel Odpor 80%, tretí diel Citadela 60%. (10.07.2012)

Unavené slunce něžně s mořem se loučí, v tu chvíli přiznáváš, že mě nemiluješ. Unavený divák dokoukal třetí, zbytečný a opravdu hodně přepálený, díl kdysi skvělého filmu a rovněž přiznává, že tohle nemiluje. Jak ještě Odpor byl dobrý válečný film, tak tohle je vysvětlování něčeho, na co se nikdo neptal, ukázka explicitního násilí a mučení, na kterou nikdo nebyl zvědavý (ten obrázek budu z hlavy dostávat dlouho), pohled na zmařené životy, sny, plány a představy lidí povšechně životem tak smýkaných, že by se nad tím nemohl kochat ani sadista (takže divák má hořký pocit zmaru a sucho v puse) a do toho kdysi sympatický hlavní hrdina chodí po světě a vyplazuje jazyk. Druhý, kdysi sympatický, hlavní hrdina se projevuje jako totálně bezcharakterní, nehrdinný, zato však pragmatický hajzl a divák je za to paradoxně rád, protože aspoň nedojde k dalšímu mučení. Proč tedy hodnotím stále relativně vysoko? Protože na Menšikova se pořád hezky dívá, protože jsou tam dobré, sice s ničím nesouvisející, ale dobré, scény, protože Naďa opravdu skvěle předvedla válečné trauma a protože jsem raději unavená sluncem než sněhem. Nikito, tohle není výzva! (02.07.2012)

Citadela není třetím dílem filmu Unaveni sluncem, ale Druhou částí Odporu, byť si nese svůj samostatný podnázev. Trochu mne to zmátlo, kdy Odpor skončil a v titulkách bylo - konec první části. Pídil jsem se po dvojce, ale nakonec jsem zjistil, že je to Trojka - Citadela. Tak se v tom vyznejte . Ale to jsou Rusové. Lenin byl Uljanov, Stalin Džugašvili, říjnová revoluce byla v listopadu... atd... :-)! V tomto filmu už to není toliko o válečných scénách, ale spíše o osudech našich hrdinů v týlu a mimo frontu. Bohužel dost tu dochází k různým rozvleklejším dialogům, které se nezbytně nutně projevují klasickou ruskou afektovaností, teatrálností a někdy i podivnými zvraty chování, což mně vždycky na ruské tvorbě vadilo. Typické to bylo třeba když Kotov přijel domů k udivené rodině. To co následovalo bylo zvláštní a asi bych se choval po dlouhém návratu jinak. Už vůbec jsem nechápal vztah Kotova a Mityi od tajných... Pokud bych ho nezabil, tak bych se sním určitě nebavil. V závěru filmu dojde zase na akci ovšem likvidace citadely díky efektu lupa... eh... Akce s minou byla také podivná a závěr si lze vyložit různě. Leckdo si tu stěžuje na to, že je film plný ruského patriotismu a tudíž těžko stravitelný. Neřekl bych. Předně, je to ruský film a já to teď beru hlavně jako celek, protože byť s odstupem let Michalkov dokázal udržet pevnou osu vyprávění. Ruské dějiny po roce 1917 jsou plné bezpráví, bolesti, zvratů, krátkých radostí i nadějí... Stalin, válka.... Ruský lid musel vytrpět mnohé. Kus té bolesti myslím Michalkov do filmu skvěle promítl i velký kus ruské skromnosti a obětavosti. Vtiskl mu i onu ruskou poetičnost, ketrá místy z filmu přímo vyzažovala a kterou mám tak rád. Film byl plný i až surrealistických výjevů, které do toho válečného běsnění skvěle zapadaly. Takže když to všechno sečtu a podtrhnu, film mně chytil za duši. Nutno však vidět celou trilogii a něco znát o ruských dějinách, jinak to nebude fungovat. 4 hvězdy na výložky. * * * * (25.03.2018)

Zvršení jedné rodinné ságy. Oceňuju úvodní sekvenci s průletem komára. Bylo to celkem originální. Na moment jsem zaváhala, jestli jsem špatně nepřepla na přírodovědný kanál. Pak ten komár ale proletěl zákopem, takže jsem sledovala správný film.Válka je hnusná a absurdní sama o sobě a Rusové tomu opět nasadili korunu. To je snad v jejich mentalitě nebo v čem. Jít s klackem proti kulometnému hnízdu, to se hned tak nevidí. Tady se vždy něco stane a pak se to na hlavu posadí. Ukončila bych to scénou, kdy mladá žena šlápne na minu a následuje odpočítávání kroků Kotovem. Michalkov s Menšikovem jsou nezapomenutelní. Celá série je opravdovým filmovým zážitkem. (21.11.2017)

Jestliže byl Odpor jen stěží dokoukatelným sledem cimrmanovských živých obrazů z Velké vlastenecké války, pak Citadela dokumentuje hlubiny šílenství, jež se zmocnilo scenáristů (včetně N.Michalkova). S vážnou tváří divákovi předkládají absurdní výjevy ze své hysterické epopeje, vrcholící kreacemi "Němý Bobeš" (Michalkovova dcera) a cameo rolí Inny "Marfuši" Čurikovové. Toho se však dočkají pouze ti nejotrlejší, kteří vydrží předchozí dvě a půl hodiny... (16.06.2012)