12 let v řetězech

U podobně angažovaných snímků mám problém s tím, že konzistentní vyprávění je až příliš často zásadně upozaděno a děj slouží pouze jako nositel sledu samostatně funkčních scén na téma "bílý muž byl pěkná svině". Myslím, že v tomto případě lze podobný přístup vytýkat snad jen ve třetí čtvrtině, ale i tam je obhajitelný snahou akcentovat motiv otrocké rutiny dané části příběhu. Dvanáct let v řetězech vypráví v poklidném tempu, ale natolik pečlivě, že se příběh (až na onu stagnující třetí čtvrtinu) stále posouvá dál a, přes určitou epizodičnost, narativně drží při sobě. Tematiku nabízí s citlivým odstupem, nesklouzává ani k ultimátní a nesmlouvavé obžalobě, ani k bohorovné benevolenci k dané části historie. Jde o selektivní vyprávění hlavního hrdiny, který si prošel otroctvím. O to uvěřitelnější (a obhajitelnější) je epizodičnost sestávající ze silnějších, až knižních momentů, stejně tak určitá nekompletnost a zamlženost děje. Opravdu jde o výjimečně citlivé uchopení tématu, jak díky výjimečně pokornému a nenávisti téměř prostému vyprávění autora předlohy, tak díky umu tvůrců snímku. (18.07.2014)

Docela rád bych věděl, co by asi tak řekl Tom Horn na to, že mu nějaký Kunta Kinte okopčil jméno, a pod heslem Štefan MekKrálovna najdeme ve filmových databázích mimo modrookého plejboje také připáleného ploskonose, který točí filmy velebící kapitána Hnědého Honzu. No, možná by emigroval na Aljašku, nicméně musím říct, že ač jeho jmenovec hrubě překročil povolenou dávku pigmentu, kupodivu se vyhnul obvyklé patetické tryzně za zfetovaného Rodnyho Kinga a bez příkras vytasil sice sýrovou, nicméně syrovou a surovou realitu doby, kdy se ještě Hnědoameričané měli pod bitchem otrokáře jako v bavlně a bavlnu česal výkonný, automatický kombajn BNVŘ (Banda negrů v řetězech). Velmi povedené. Nejeden rasista po tomhle zamáčkne slzu lítosti a půjde si vybít frustraci na pár ťamanech. (13.01.2014)

Tak nějak přemýšlím nad tou historií USA. Nebyla moc veselá. Pak přemýšlím nad tou naší. Vrátím se k té USA a napadá mě snad jenom to, že lidi v minulosti byli hrozný svině. Neříkám, že dneska nejsou, ale to co se na území USA od její kolonizace dělo, to nemá snad obdoby. Území vykoupené krví indiánů a následně krví Afričanů, co si tam bílá tvář dovezla, není zrovna něco, čím by se v současnosti dalo chlubit. A Anglický hodně zajímavý režisér Steve McQueen jednu takovou etapu převedl do takového příběhu, že mi po celou dobu filmu bylo hrozně zle. A samotného závěru jsem se málem ani nedožil. No a to si myslím, že s těmi filmy už něco vydržím. Holt nevydržím, takhle drsný film jsem dost dlouhou dobu neviděl. V některých scénách byl cítit totální zmar, totální prohra a smutek z každého dne stráveného na poli s bavlnou. Režisér to ale natočil hodně dobře. Některé scény nikdy z hlavy už nedostanu. A nejenom proto, že se v nich dějí šílené věci, ale i proto, že je režisér záměrně natočil dost zdlouhavě, místy i beze slov. Samotný záběr totiž mluví za vše. No a herci? O těch netřeba zdlouhavě mluvit. Ty všichni na mě totálně zapůsobili. Nejenom hlavní černošské role, ale i vedlejší, ve kterých se předvedla celá řádka známých jmen. (28.02.2014)

Rodák z Londýna Steve McQueen se dva tři roky připravuje na další projekt. A pak udeří. Jeho minimalistický Hlad měl sílu, ale dokázal i leccos vzít, hlavně díky předlouhým scénám postrádajících gradaci, citově nevázající se Stud nám zase nabídl pohled na všudypřítomné vyprázdněné životy. 12 let v řetězech je úplně jiných. Sice oceňuji, že se zajímavý tvůrce nejvíc přiblížil „klasickému“ příběhu, paradoxně se tím ale stal děvkou továrny na sny. Natočil absolutně přímočarý kousek, který jsem zhlédnul večer před předáváním Zlatých glóbů – tam se můj názor prakticky potvrdil, protože Asociace zahraničních novinářů sáhla po té nejsnadnější cestě. Obdarovala film pouze hlavní cenou za film roku v kategorii drama. Tím, že je McQueen Angličan, má nicméně (a naštěstí) odstup. A jeho nejnovější kousek není patetický, ale poměrně objektivní. Přesto je to stále stejná ohraná písnička. Scénárista John Ridley rozhodně nenapsal silný příběh. Mnohokrát viděnému boji za svobodu chybí přidaná hodnota. To, co sledujeme, jsme už viděli jinde a lépe (v tuzemsku a vlastně i celé Evropě filmaři „veleoblíbený“ holocaust by mohl vyprávět), tady se navíc až moc spoléhá na utrápené oči Chiwetela Ejiofora. Dvanáct let uteče jako voda, vystřídá se několik plantáží, ale ani jedna z lokací víc nevtáhne, pak se na scéně objeví deus ex machina, výrazně zvedne obočí nad tím, co neuvěřitelného si právě vyslechl a našeho hrdinu spasí, dlouho dopředu očekávané finále pak diváka zdaleka nerozseká. McQueen natočil svůj nejfilmovější kousek, ale právě to mu lehce podřízlo větev. Znovu volí dlouhé záběry, jeho film postrádá výraznější hudební motiv (sorry, Hansi) a hlavně – nikdo z herců se překvapivě nedokáže výrazněji zapsat do divácké mysli. Celek si asi víc zaslouží čtyři hvězdy (ty jsem dal i dvěma předchozím režisérovým kousků), ale zatím ponechám tři.. (12.01.2014)

Solomon Northup je výnimočným umelcom obdarovaným mimoriadnym "husliarskym" talentom. Vďaka jeho schopnostiam si vydobyl zázemie slobodného muža tmavej pleti s dobrým postavením v spoločnosti. Jedného dňa sa zoznámi s pánom Brownom a Hamiltonom, ktorí mu ponúknu výborne platenú prácu vo Washingtone. Nasledovné udalosti dokonale zmenia jeho život. Zmiešané pocity z filmu, ktorý vyhral cenu Britských Oscarov. Nie, že by film nesplnil, čo si režisér predsavzal ( otroctvo v dávnych dobách je vždy výbornou témou na solídnu drámu ), ale pokiaľ ho porovnám, napr. s takým " The Help" ( ktorý je síce zasadený do "skoršej" doby a príbeh je diametrálne odlišný ), nemá žiadnu šancu. Bohužiaľ, "Twelve Years a Slave" ma nijak výnimočne emocionálne nezasiahol, príbeh zaujal len z časti ( čo pripisujem občasným nudným pasážam ). Ja osobne nie som sklamaný, ale čakal som viac. (22.02.2014)