Epizody(10)
Obsahy(1)
Švédsko-dánský seriál Most se stal mezinárodním hitem a zařadil se mezi špičku celosvětové seriálové produkce. Napjatě očekávaná třetí série, premiérově uvedená ve Skandinávii během podzimu 2015, opět přichází se stejným konceptem. Dvojice odlišných vyšetřovatelů ze zemí propojených titulním mostem přes úžinu Öresund společně řeší spletitý případ zasahující do jurisdikcí Švédska i Dánska. Také tentokrát vše začíná činy, které se vztahují k aktuálním společenským tématům a globálním otázkám, konkrétně k maximálně inkluzivní společnosti. Tato švédská společensko-politická linie, kterou konzervativní jedinci vidí jako do extrému dohnanou politickou korektnost, zahrnuje přijímání minorit i potlačování omezujících stereotypů a diskriminace, ať už týkajících se rasy, vyznání, orientace či genderu. Skrze motivy vážící se k fenoménům, jako jsou genderově neutrální školky či sňatky gayů, otevírá téma polarizované společnosti, kde se konzervativní tábor stává menšinou, což vede k jeho radikalizaci. Ale podobně jako v předchozích dvou sériích vyšetřování odhaluje, že hlavním hybatelem jsou vždy jednotlivci se zcela osobními motivacemi, kteří aktuální témata i jejich zanícené zastánce či odpůrce využívají jako pouhé nástroje k dosažení svých cílů.
Pro fanoušky seriálu zásadní otázku představovalo, jak se tvůrci vypořádají s vývojem hlavních postav na konci druhé série. Jelikož představitel Martina Rohdeho, Kim Bodina, svou účast na seriálu (přinejmenším dočasně) ukončil, musela Saga Norénová dostat nový dánský protipól, ale také se stala ústřední osobou. Třetí série se proto zaměřuje na její vztah s kolegy i rodinou, se kterou zpřetrhala vazby po smrti sestry. Soukromé i pracovní peripetie ji navíc nutí čelit tomu, co ji nejvíce vyvádí z míry a s čím jediným si neví rady – jejími vlastními emocemi. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (75)
Most je trochu past pro recenzenty. První řada nasadila laťku opravdu hodně vysoko a přesto se jí ta druhá přiblížila (hlavně poslední třetinou) na dostřel. Ta třetí je o dost víc překombinovaná, těch náhod a různých slepých uliček je opravdu zbytečně moc. Navíc tvůrcům opět nestačilo předložit jen kriminální příběh. Většina postav dostává pořádně zabrat, Saga speciálně. Místy je to až přehnané, protože podle tvůrců je snad každý nějakým způsobem vyšinutý. I tentokrát bude vyšetřování velmi osobní a nikdo se nevyhne ztrátám. Sagu dožene její minulost a stejně tak si své démony přiveze z Dánska i nový kolega. Myslel jsem, že za Martina bude těžké někoho dosadit, ale Henrik se k Saze skvěle hodí. Je velká škoda, že je třetí řada roztahaná do deseti epizod. Určitě šlo několik šmodrchanců vypustit a udělat třeba šest skvělých epizod, ve kterých by se sice vodil divák za nos kratší dobu, ale na intenzitě by to neubralo. I tak jde o velmi kvalitní seriál, který prostě průměrnou známkou hodnotit nejde. Navíc tento "klasický" případ mě bavil víc, než globalizací se zabývající druhá řada. . ()
Ve třetí sérii už pro mě v jejím závěru děj občas zaskřípal, i tak si ode mě tato řada (stejně jako obě předchozí) připsala plný počet hvězdiček. A to jsem měl, zvlášť po první epizodě, velké obavy z absence Kima Bodnii. Thure Lindhardt se ale ukázal být velmi kvalitním náhradníkem, dal celé sérii nový náboj a já jsem si jeho kriminalistu hodně užíval. Tvůrci seriálu přišli, tak jak jsem si u nich už zvykl, s vynikající pochmurnou atmosférou, kvalitním napětím a občas i se slušnou akcí a i potřetí se jim podařilo dojít ke zdárnému konci. / Poučení: Nikdy jsem nebyl v Dánsku ani ve Švédsku, ale na mostě přes Sund si už připadám jako doma. ()
Opět výborný. Ne vynikající, ale výborný. Takže to mám takhle: Most 1: 3*, Most 2: 5* (TOP), Most 3: 5*. Trochu mě rozhodila jedna chybka, krerou jsem tam objevil, a sice mailovka L369G42@..., kterou na mobilu použila fotografka a ne vrah. Jinak to ale bylo úžasně sytý, spousta souvisejících (!) dějových linek, které se krásně propojily. S napětím vyhlížím čtvrtou sérii, východiska jsou jasně daná. ()
Třetí série severského koprodukčního seriálu Most, již klade daleko větší důraz na rozvoj osobních dějových linií hlavních protagonistů. Pořád je tu pochopitelně stěžejní propracovaná kriminální zápletka, avšak úplně stejný, ne-li větší prostor, dostává i Saga a její nový dánský kolega Henrik Sabroe (Thure Lindhardt). Neděje se tak na úkor samotného vyšetřování, neboť případ samotný se vysloveně dotýká i výstřední švédské kriminalistky, ale podzápletky pramenící z minulosti hlavních postav, jsou ve finále natolik přitažlivé, až si pro sebe kradou ty nejlepší momenty. Třetí série je v přeneseném slova smyslu nenávistné, krajně nihilistické monstrum, které Sagu donutí pokleknout a sáhnout si na úplné dno svých schopností. Uragán emocí. ()
Jestli první série byla na klasický 4* a druhá na slabý 4*, pak třetí je na silný 4* - a za mě zatim nejspíš nejlepší série seriálu (tentokrát lehce hannibalovskýho směru). Nečekal jsem to, protože to, co bylo v první sérii nový a zajímavý, to se už v druhý sérii vystřílelo; seriál navíc přišel o mou nejoblíbenější postavu. Nevěřil jsem, že když šlo vlastně o ne úplně plánovanou změnu v obsazení, tak že to zvládnou tvůrci uhrát se ctí - a nevěřil jsem ani, že náhrada za (POZOR, TROLEJ) Martina bude dostatečná sama o sobě, natož aby mě přesvědčila nebo abych si jí oblíbil. Ale dopadlo ještě líp, než v co by se dalo doufat - poprvý za seriál mám pocit, že postavy jsou komplexní nebo aspoň tim směrem líčený (dosud jsem to vnímal jen u Martina a jeho rodiny, Saga byla zajímavá hlavně tou svou asocialitou a nikdo jinej moc prostoru nedostával), i když třeba takovýmu The Killingu se to zatim rovnat nemůže ani zdaleka: Je to případ Sagy (jestli první dvě série byly o rozkladu Martina, třetí zvolna začíná bejt o rozkladu doposud zdánlivě nerozložitelný Sagy - uvidíme, jak se to rozvede v s04), u který mě zaujala předevšim vyvstanuvší otázka, jak přesně že to s tim údajnym syndromem její matky ve vztahu k údajně týraný ségře bylo - stejně jako znervózňující nejasnosti ohledně matky a její osobnosti (jednou by jí člověk skoro věřil, podruhý označí svou dceru za "malou ubožačku" - ta nejednoznačnost okolo celýho jejich příběhu mě bavila, otázkou je, jestli se to dovede i do nějakýho aspoň dílčího rozřešení, nebo to prostě vyšumí); větší komplexnost postav oproti prvním dvěma sériím se ale týkala i nováčka Henrika (neschopnost vyrovnat se s tragickym příběhem jeho rodiny; rozvíjející se přátelství se Sagou; střídavě oblačnej boj s antidepresivama a halucinacema...), týkalo se to ale i epizodnějších rolí jako třeba zprvu zdánlivýho bedesa Freddieho Holsta (a kterýho jsem si nakonec obrovsky oblíbil), neprůhlednýho motivátora Claese i jeho psycho stalkerky, píčuska Rasmuse i nový šéfky Linn - jednoduše pro mě tady byly i epozidní postavy nepoměrně zajímavější než v prvních dvou sériích. Ani po třetí sérii ale z Mostu nemám pocit, že by měl co říct v diskuzi nad nějakejma globálníma otázkama nebo problémama - jsou tam (sem tam) ňáký nástřely, který ale ve skutečnosti žádnou hloubku nemaj; seriál je pořád z 95% detektivkou. I v tomhle ohledu je u mě The Killing zatim ještě pořád nepřekonanej. Minimálně tři neobjasněný linie (vrah Gertrud z konce s02, inscenovaná vražda Saginy matky, zmizení Henrikovy rodiny) ale znamenaj závazak pro sérii poslední - a já jsem fakt zvědavej, co z toho vyleze. WTF moments: Ale jinak i tady (stejně jako v s01) hlavnímu bedesovi nějak podezřele snadno všechno vychází - navzdory jeho mládí a tomu, že "pracuje" sám, tak je schopnej mrtvoly profesionálně a dokonale aranžovat do všech možnejch scenérií a pozic, s chirurgickou přesností a nutnejma anatomickejma znalostma je (navzdory svýmu (ne)vzdělání) schopnej preparovat jim orgány, anž by to na první pohled bylo na obětech patrný; se zvláštní a vlastně nepodloženou a nevysvětlitelnou mytologickou systematičností si je značkuje babylónskou abecedou - zas ta podezřele dokonalá, dokonale a až zbytečně promyšlená a scénáristicky překombinovaná režie zločinů, kde vrah neudělá jedinou chybičku (proč složitý značkování do pusy, kterýho si málem nikdo nevšim? Proč si dělá figurkový kopie scenérií do nějakýho domečku pro panenky - to si nepamatuje, co a proč dělá? No, nebo je to jen na efekt...) - což je nepoměr v týhle sérii ale ještě umocněnej věkem a motivací skutečnýho pachatele (u monstrózních hannibalovskejch vrahů s filozofickym přesahem svejch vražednejch koncepcí a nějakym prožitym věkem nebo zkušenostma se to dá chápat, ale tohle byl jen malej, čerstvě vylíhlej kluk, kterej trpěl, protože /lehký zjednodušení/ neměl tátu). Na efekt (u takhle hezky atmosférickýho seriálu tak zbytečnej) byla třeba i jedna z posledních scén s Henrikem a Sagou u přejezdu - ten moment, kdy to mělo vypadat, že tam skočí, ale zároveň každýmu muselo bejt jasný, že neskočí, to mě trochu zamrzelo. A pobavilo mě i to, jak při dopadení vraha na tom pětikilometrovym ostrově nechtěli Saga s Henrikem cca 3km letět vrtulníkem, "Protože by je přece slyšel", ale už nějak nikdo nezmínil, že na tom pustym, placatym a opuštěnym kusu trávy uprostřed moře už je samozřejmě musel slyšet, když přilítali. () (méně) (více)
Reklama