Velká nádhera

(1001) Nepobrala jsem úvodní citát. Rozčiluje mě neustálý pohyb kamery a iritující doprovodná hudba. Hlavní postava v průběhu filmu v souvislosti s ohřátou rýží pronese větu: "The older is better than the new." S tímto podáním nemůžu souhlasit, takže jsem vlastně ráda, že jsem film viděla, abych si to uvědomila. Nezáleží na stáří, záleží na obsahu a smyslu. V poslední době jsem se zabývala filmy, kde dialogy postav sloužily zejména jako jeden z prvků zvukové složky, jejich obsah nebyl z narativního hlediska důležitý. Tady režisér chce, abychom poslouchali pozorně každé slovo, a stejně ty rozhovory nic neznamenají. Místo neustálého dívání do kamery bych chtěla obsah. Vidíme Jepa plakat příliš mnoho na to, aby to mohlo mít nějaký smysl. Film ve mě vytváří stejný pocit jako fotografie muže (Ivana Fraňka, haha), který se fotí každý den. Jeho tvář má na každém snímku tak rozdílný, zaranžovaný, nespontánní výraz, že to nevypovídá vůbec o ničem - nebo přinejmenším mě to vůbec nezajímá. (05.03.2014)

Už to tady bylo. Velká nádhera je zcela zřetelný hold proslulému Felliniho snímku Sladký život a srovnání s tímhle kouskem se přímo nabízí a přinutilo mě po letech se k Felliniho nejspíš nejslavnějšímu snímku vrátit. Paola Sorrentiniho považuju za nejlepšího současného italského režiséra, který dokáže s obrazem a herci vykouzlit fantastické zážitky. Pokud jde o formu, tam myslím si Felliniho spolehlivě překonal, v tom je totiž Sorentino opravdu brilantní, pokud jde o obsah, tam pro změnu Fellini spolehlivě porazil Sorrentina. Viděl jsem krásně nasnímané obrázky, viděl jsem dekadentní scény ze života dnešních italských intelektuálů i těch, co si na ně snaživě hrají, ale celkově netuším, co mi vlastně Sorrentino chtěl sdělit. Oceňuju soundtrack a písničku Far l'amore jsem si doma opakovaně pouštěl a užíval, scény z párty pak působí jako skvělý videoklip k písničce, ale při sledování filmu jsem se spíš nudil a výsledných 50 % celkového dojmu a slaboučké 3* představují tak nějak kompromis ve vztahu k dílu, se kterým si, upřímně řečeno, nevím rady. Paolo Sorrentino umí mnohem líp a když chce, dokáže i něco sdělovat. Tady se mu to v mém případě nepovedlo... (25.12.2014)

Vizuálně a také hudebně (!) opravdu velká nádhera. Té výtečné kamery, nasvícení a prostředí Říma si divák užije vskutku dosytnosti a velmi rád hlavní postavu doprovází na jeho toulkách ulicemi či skrytými místy s uměleckými poklady. Příběh ovšem už tak dokonalý není, proti jeho jednoduchosti bych nic neměl, ale nedokázal jsem se na ten nadhled, a hlavně humor, tak úplně naladit, pouze jsem se usmíval a čekal, kdy mě hrdina něčím ohromí podobně jako technická stránka filmu, toho se mi ovšem nedostalo (všelijakých myšlenek ano, velkých životních pravd nikoliv). Na druhou stranu, rýpavý pohled na život římské smetánky rozhodně nenudil a některé momenty stály opravdu zato (úvodní večírek, pasáž s malující holčičkou, upřímnost ke známé či skoro mystická scéna s plameňáky). Celkově silné 4*. „Co děláš?“ – „Já? Jsem bohatá.“ – „Skvělá práce.“ (01.02.2014)

V kategorii filmu "trvam 142 minut, chci bejt zaroven o vsem i o nicem, proto obsahuju zivou zirafu, novinarku, co je trpaslice, infarkt japonskyho turisty a monogy typu "jim korinky, protoze koreny jsou v zivote dulezite" to u me stoji hodne vysoko, protoze je to zaroven moc a moc vtipny a trefny a zabery na mesto rim jsou tak kulervouci, ze bych si jel chtel printscreenovat a pak si z nich delat velkoformatovy plakaty do pokojicku. to dokazal jen fellini, hillary duff se o to v italskych prazdninach marne pokousela. 90% (12.10.2013)

Sorrentino začíná snímek opulentní taneční sekvencí, kterou perfektně nasnímal jeho dvorní kameraman Luca Bigazzi. Akční střih a skvěle vybraný remix Far L'Amore na vás okamžitě přenesou energii z místa, kde postavy „živočišně“ paří. Podkres k filmu je díky geniální kombinací taneční (italské a španělské dance mixy!), orchestrální a sakrální hudby nejnabitějším soundtrackem posledních let./// Velká nádhera je o všem i ničem a o nic v ní nejde, pokud se vážněji zamyslíme. Sorrentino nabízí život s nádechem snů či magického realismu (žirafa, ptáci). Slovní přestřelky v hbité italštině přestárlé smetánky v čele s bohémem Jepem nelze z titulků během jednoho zhlédnutí učíst, film však jako kdyby tím signalizoval, že život je rychlý, pomíjivý a mnoho z něj mineme a nestihneme. Režisérovi se podařilo zachytit fotogeničnost Říma, jeho noční atmosféru a okouzlující památky, radost ze života, jiskřivost dialogů, pozérství. A hlavně vše propojil skutečně vtipnými vtipy, jimž vévodí 104letá jeptiška, která ujíždí jen na koříncích. [MFF KV, Oko] (13.04.2015)

|| Scenár: Paolo Sorrentino, Umberto Contarello / Príbeh: Paolo Sorrentino | Hudba: Lele Marchitelli | Distribúcia: Medusa Film | Štúdio: Indigo Film, Medusa Film, Babe Films, Pathé | Rozpočet: 9,2 miliónov € | Tržby: 23,712,400 $ || Hlavná postava Jepa: "Hľadal som veľkú nádheru, ale nenašiel som ju." V tomto filme sa to nepodarilo ani mne, a to hlavne čo sa obsahovej stránky týka. Celé to na mňa pôsobilo ako starecká depresia, ktorá je za 140 minút schopná zo seba vyžmíkať len veľmi málo dobrých monológov a dialógov. Myšlienka prepásnutého, emočne prázdneho mestského života tu už bola niekoľkokrát. Jediný dôvod, kôli ktorému som to dopozeral, bola nepopierateľne geniálna kamera a krásne scenérie. Žena narážajúca do steny je pre mňa najrozporuplnejšiou scénou tohtoročnej abstraktnej tvorby. A vlastne aj celý film. Luca Bigazzi! 40% | HD, PortaPro, ITA DTS | (16.08.2014)

Pokud bych si Velkou nádheru sledovala na obrazovce počítače, asi bych ji před závěrečnými titulky vypnula. Ucelený příběh v ní totiž člověk nenalezne a po většinu stopáže tak nejde o to, co se stane, ale o to, jak to Sorrentino natočil. Zatímco Flaubertovi se tedy napsat knihu o ničem nepodařilo, Sorrentino film (téměř) o ničem stvořil a povedlo se mu ho udělat tak audiovizuálně nádherný, tak vtipný a tak zajímavě prezentující odlišné typy osobností, že v kině tato dvou a půlhodinová procházka Římem působí úchvatně. (01.07.2013)

Ne, díky. Další talošská volovina o tom samém. Hloupé večírky, hledání smyslu života, skloňování pojmů z literatury, cosi o církvi, cosi z historie. A samozřejmě sex a spoutaná láska. (15.09.2018)

Prispôsobenie sa skutočnosti, že nadšenci filmového umenia sú dnes viac vizuálni, menej intelektuálni. Sorrentinovi to vyšlo a film zaujal cieľové publikum. V istom zmysle ide o mestskú väčšinu dneška. Hrdia sa odlišnosťou od publika masovej zábavy. Majú prehľad v umení, psychológii, ekonómii času i živote. A zbožňujú Veľkú nádheru. Ale o čom bol film vlastne? Pripomínal návštevu galérie s pár vynikajúcimi kúskami a priemerným zvyškom. Disko párty, vibrujúca umelkyňa, analýza pokrytectva spisovateľky - aktivistky, botulotoxínový mág a scéna s plameniakmi sú stopercentnými ranami do čierneho. Žiaľ zvyšné ponímanie atmosféry mesta, jeho skvostnej architektúry, prchavých pohľadov do záhrad kláštorov v atmosfére sarkastického bilancovania vlastného života je neobratné. Od Felliniho na míle vzdialené. Pripomína mix video sprievodcu pre scestovaných (hľadajúcich iné ako prevarené pamiatky) a obratne sprdávajúceho filozofovania o živote, priateľoch a blízkych až po mediálno - zábavnú scénu. Hľadajúce záblesky šťastia v úprimne žitej duchovnosti, vrúcnych objatiach, dotykoch priateľstva a premýšľaní.Nie je to jasné? Nie je to presne k čomu nabádajú cvičebnice o šťastí či powerpointové prezentácie s poučnou príhodou? Mysli na maličkosti života, vrúcne miluj, nehromaď majetky, ale zážitky! Respektíve hromaď majetky, ale len aby si nimi získal Plnohodnotné zážitky a skutočné Emócie! (12.02.2014)

Film, který měl skončit o půlhodinu dřív (nemám ani tak problém s jejím obsahem, jako spíš se samotnou existencí). Kdyby Velká nádhera skončila, kde začala (na párty), odpustila bych jí i digitální zvěř. Takhle bohužel těsně pod vrcholem. (17.10.2013)

Okouzlen krásami Říma i ženského těla obchází stárnoucí spisovatel známé ulice a místa, potkává známé tváře, je přesycen všedností a přece v ní nachází nitky nevšenosti.Ten ironický okrývač nevlídné pravdy mě začal bavit hned na začátku. Pokud se chci v současnosti podívat na zajímavý film, vyberu si Paola Sorrentina, zatím mě nikdy nezklamal. Jeho způsob vyprávění připomíná trochu Tarkovského a Godarda, ale oprvadu jen připomíná. Má vlastní způsob vyjádření, kterému bytostně rozumím, používá mluvu, která je mi vlastní. Opravdu veliká nádhera!! (15.07.2017)

Velká nádhera je ledatak název filmu a zdejší hodnocení. Jinak já si v tom moc svého nenašel, takže hodnotím 3 hvězdama. (13.02.2015)

Bol som naozaj zvedavý na tento oscarový film, ktorého názov sa mi dosť plietol s taktiež nominovaným filmom - Najvyšší nabídka, ktorý ma milo prekvapil. Dráždila ma myšlienka, že v čom môže byť Veľká nádhera tak účinná , že dokázala vyfúknuť oscara takým tromfom ako Hon, alebo spomínaná Nejvyšší nabídka. Veľká nádhera má v prvom rade nádhernú a dokonalú formu. Príbeh staršieho a znudeného pána nie je to hlavné. Som si istý, že tento film zďaleka nie je pre každého a vo svojom okolí nepoznám nikoho, komu by som film odporučil. Napriek tomu ma zaujal a ja som tu kvalitu našiel. Možno i tú oscarovú. Každý záber vo filme pôsobí vznešene a všetko je tak technicky dokonalé, až vám musí napadnúť, že sa s týmto niekto skutočne vyhral. Každý detail i slovo z úst hercov mi pripadalo starostlivo pripravené. I na scény, ktoré film nikam neposúvajú, ako tanečné párty či diskotéky sa dá udivene pozerať. V zádumčivých scénach hrá božská hudba a najviac ma to chytilo v záverečnej scéne, kde sa po schodoch s posledných síl plazí ikona dobroty. Či už je oscar zaslúžený alebo nie, isté je, že film si užijú hlavne tí, ktorí to s filmom myslia vážne. 80%. (12.04.2014)

Film plný narážení hlavou do zdí a nastavování zrcadel, který potřebuje přes dvě hodiny okázalých pseudointelektuálních keců k tomu, co dokáže Malick říct během pěti minut v opalizující scéně beze slov. Umělecký kýč par excellence. (18.06.2016)

milovníci jakubiska, felliniho, kusturicu atď upalujte do kina - budete slintať blahom .fanúšikovia zmysluplných filmov iba na vlastnú zodpovednosť Mal som chuť zabiť každú postavu zakaždým keď prehovorila a hodinu pred koncom som len čakal kedy to skončí. Toto je pre mňa druh filmu, kvôli ktorým som prestal chodiť do kinoklubov. Nekonečná nuda, ktorej zmysel som mal prečítaný po pol hodine a okrem nádherne natočených čisto klipvých pasáží mi to nedalo vôbec nič. 7/10 (30.12.2014)

Ten scénář měl ještě pár let zrát. Dojem nevyužitého potenciálu. (02.11.2013)

Velká nádhera je jako leporelo. Některé obrázky jsou krásné(Řím je popsán jako krásné město), některé ne, u některých nevím co znamenají a u jiných co znamenají. Po stránce vizuální a hudební stránce je film dobře udělán. Jep Gambardella je charismatický a připomněl mi svým chováním mého otce, pouze částečně, ale připomněl. Překvapilo mě vysoké hodnocení filmu. Musím však přiznat, že i Grande bellezza když není úplně mým šálkem kávy, tak je to film se svými kvalitami. (18.01.2014)

Vstrebať všetky odkazy a myšlienky z tohto filmu na jednu šupu je snáď nemožné. Obsahovo hlavne abstraktný snímok je natočený opantávajúcou režisérskou zručnosťou. Plný kúzla, ktorá pramení z kombinácie kamery, strihu a hudby, rovnako správne načasovanej reflexie. Je pravda, že film je dlhý, ale atmosféra jednotlivých scén v tomto prípade vyžaduje pomalú plynulú stopáž, žiadne náhlenie. Prelínanie vážnejších zamyslení a výsmech talianskeho snobizmu zvládnutá bezchybne. Večierky, slepá bezstarostnosť a životný hedonizmus versus chudoba, bázeň a rešpekt pred duchovnými hodnotami bola pre mňa najsilnejšie podaná cez hudobné spracovanie, ktoré je samo o sebe klenotom filmu. V neposlednom rade zo zástupu figúrok a celebrít Toni Servillo zahral svoje to najlepšie čo som od neho mala možnosť vidieť. Skratkovito film artový, dlhý, s abstraktným presahom pre náročnejšie divácke očko. Treba správnu náladu, pokoj, rozvahu a veľa času na vzhliadnitie, uchopenie a vstrebanie. (18.01.2015)

Autorský blok, kouzelné město, krásné ženy a (ne)chuť do divokého společenského života, aneb Fellini moderní doby. Není lehké posbírat ihned všechny myšlenky a zcela přijmout promyšlenou metaforickou hru, do které Sorrentino příběh o dnešním údělu stáří a osamělosti zabalil, avšak je až příliš snadné si tuto hru oblíbit a nechat se jí strhnout. Ono samo půvabné zpracování naplněné krásnými obrazy, bezchybně zakomponovanou hudbou a civilními dialogy je slast sledovat, nemluvě o dokonalých hercích a přesně dávkovaném nadhledu, který k životu, tudíž i k tomuto filmu, od nepaměti patří. A je až podivuhodné, jak podobně vyznívají emoce snímku v porovnání se slavným, o padesát let starším 8 1/2. Lidé se nemění a italští tvůrci jsou toho zářným důkazem. :) 80% (06.01.2014)

,,Hledal jsem velkou nádheru, ale nenašel jsem ji. '' ----- Nesouhlasím s citátem z filmu, já ji našel! Tohle bylo maximální, strhující! Vnímavého diváka již jen pár záběrů spolehlivě přiková k obrazu. Souhlasím, že na film je nutno se naladit. Těch 141 minut střípků ze života římské smetánky, kterými nás provází unavený a životem otrávený stárnoucí spisovatel Jep může být někomu dlouhých. Navíc některé střípky jsou opravdu malé a těžko pochopitelné. Jef sám ač se všeho účastní či dokonce některé párty sám organizuje je tímto způsobem života již unaven a spíše ze setrvačnosti vláčen. Udržuje si však zdravý odstup i bystrý zrak pozorovatele. Rád se dívá a rád přemýšlí což jej však stále více žene do pocitu prázdnoty, osamění a pocitu opovržení k současné smetánce Říma. Ta prázdnota natáčená v neskutečných palácích a chrámech pak na diváka působí až neskutečně tíživě. To jen ale z pohledu Jefa. Problémy zbohatlíků mne nechávaly chladným a pozoroval jsem je stějným okem jako Jef. Film mne dostal něčím jiným. Byl jsem unesen kamerou. Co záběr, to vypilovaný obraz k dokonalosti. Vše je navíc podbarveno až neskutečnou hudbou, což mne donutilo si dokonce sehnat soundtrack. Skladby jako Lento nebo The Beatitudes jsou až neskutečně nádherné! Za zvolenou hudbu opravdu tleskám. Film posunula ještě kamsi výš. Tohle byl úžasný zážitek a mně se po Římu opravdu zastesklo. Úplně jsem cítil vůni Tibery i vlahý noční vzduch přinášející ochlazení do sluncem rozpálených ulic a budov. Slyšel jsem cikády v cipřišových zahradách i křik racků přilétajících od Ostie. Mám děsnou chuť tam do věčného města zase jet. Tohle dílo budu muset dát určitě ještě jednou jednou, ale už teď je to za 5 klíčů z kufříku! * * * * (09.06.2015)