Cisárov pekár a pekárov cisár
The Emperor's Baker - The Baker's Emperor
Režie:
Martin FričKamera:
Jan StallichHrají:
Jan Werich, Marie Vášová, Nataša Gollová, Bohuš Záhorský, Jiří Plachý st., Zdeněk Štěpánek, František Filipovský, František Černý, Václav Trégl (více)Obsahy(1)
Slavnou dvoudílnou historickou veselohru Císařův pekař a Pekařův císař natočil s Janem Werichem v hlavní dvojroli režisér Martin Frič v roce 1951. Vyprávění zavede diváka do doby císaře Rudolfa II., kde žije nejen tento vladař, bezmezně milující alchymii a umění, ale i pekař Matěj a mnoho dalších postaviček císařského dvora, které se už dvacet let před natočením tohoto filmu objevily ve Werichově a Voskovcově hře "Golem", uváděné v Osvobozeném divadle. Byla to, jak pravil podtitul, romantická revue a její nezbytnou součástí, tak jako všech představení Osvobozeného divadla, byla Ježkova hudba s Werichovými a Voskovcovými písňovými texty. Z těch, bohužel, do Fričova filmu nepronikla ani jediná. Nicméně svůj evergreen Císařův pekař a Pekařův císař má. Jan Werich spolu s hudebním skladatelem Zdeňkem Petrem pro film napsali od té doby velmi populární píseň „Ten dělá to a ten zas tohle“. Pod návrhy kostýmů byl podepsán slavný Jiří Trnka a ve filmu si zahrála řada skvělých herců – Marie Vášová, Nataša Gollová, Bohuš Záhorský, Zdeněk Štěpánek, František Filipovský. V epizodní roli se v houfu dvorních dam mihne i mladičká rusovláska Věra Chytilová. (Česká televize)
(více)Recenze (615)
Krásný film, který nesporně zaujímá jedno z předních míst mezi českými filmy z doby budování vlasti. Málo budování, hodně inteligentního humoru, tak jak to pan Werich uměl. Jenom mě zaráží zařazení do kategorie komedie/horor :-) ()
Úžas se mi mísí se smutkem. Úžas z toho, že v temné době budovatelské éry vzniklo něco tak zábavného, smutek z toho, že to byla poslední velká role báječného hereckého živlu Nataši Gollové, které komouši nepřáli. Tenhle film dokazuje, jak silnou pozici měl Martin Frič, ačkoliv ani on se neubránil povinné agitce, i když v minimální míře. ()
Patří k těm kouzelným pohádkám, které už se dneska netočí. Ale není to jedna z mých nejoblíbenějších. ()
Skutečný velkofilm se vším, co k němu patří, a pomník nesmrtelnosti jednoho z největších českých režisérů. A pak samozřejmě pana Wericha, jehož dvojrole bere dech jak mistrovským herectvím, tak salvami smíchu či nutkavým pokašláváním neustále vyvolávaným tucty a veletucty narážek - až se jeden diví, že takové dílo mohlo v takové době vzniknout. No, i když, sborový zpěv prostého lidu o tom jak budou všichni všechno mít dohromady... prostě to šlo a vyšlo a už to tu navždy máme. Taky všichni dohromady;) Legenda o Golemovi, která vlastně vůbec o Golemovi není, má u mě vždycky svých rudolfinských majestátních 90% jistých. ()
Koho mohli mít komunisti v roce 1951 jiného, než prvorepublikové hvězdy? Závěrečná veselice a několik narážek byla jistě úlitba době, ovšem z úst Jana Wericha působí vyloženě dvojsečně :-( Nataša Gollová sice plnoštíhlá a ne tak bláznivá jako v Evě, co tropí hlouposti, ale o to více ceněná :-) Některé vyšperkované dialogy ale opravdu nemají chybu. PODZEMNICE OLEJNÁ! JAK TO VŮBEC MŮŽETE JÍST? ()
Další z kouzelně natočených pohádkově-komediálních příběhů 50. let. Jan Werich v ústřední dvojroli zcela naplnil očekávání v něj vložená. Také další české hvězdy budovatelské éry předvádějí skvělé výkony a to celé umocňuje režie Martina Friče. ()
"Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady udělají moc." - Klasika českého vánočního stolce. ()
Snad jediný film, kde mi zjevný budovatelský patos nevadí. Je v něm tolik upřímné víry a nadšení, tolik očekávání a zápalu, že když příslušníci různých řemesel začnou zpívat ten slavný hymnus, leze mi mráz po zádech. To dobré z padesátých ztelesňuje právě tenhle film. V nejlepším slova smyslu zábava pro lid, ale inteligentní, půvabná a napínavá. Jan Werich svou dvourolí Rudolfa II. možná navždy historicky znemožnil, zato z něj udělal zřejmě nejoblíbenějšího filmového panovníka. Než SORELA nadělal(a) z českého filmu odporný propagandistický pamflet bez kapky vkusu a uměleckých ambicí, dokázal Frič, že v jádru je angažovaná kultura pro široké masy možná... Bohužel, je-li opravdu kvalitní, hlásá jiné hodnoty, než potřebuje tmářská totalita... Jak jinak si totiž vysvětlit, že tohle dílo se těší trvalé popularitě už více než půl století? ()
Opět dokonalé herecké obsazení s tím nejlepším co kdy naše země měla. J.Werich, F.Filipovský, Miloš Kopecký....a mnoho dalších. Další česká komedie co je zapsána zlatým písmem... Jen po tolika letech a po tolika shlédnutích se nemohu ubránit dojmu ohranosti a tak 5* nemohu dát. ()
Dodnes nechapu, ze komunisti umoznili natoceni tak vyborneho filmu s plejadou vytecnych prvorepublikovych hvezd. ()
Zcela zjevná budovatelská pseudohistorická agitka, ale jak už bylo zvykem u předválečných filmů V + W, vůbec to nevadí... Je to vlastně s podivem, že se dal v roce 1951 natočit takhle moudrý, nadčasový a inteligentní film... Zestátněná kinematografie však byla ještě ne úplně paralyzovaná, neboť si Jan Werich spolu s Jiřím Brdečkou mohl napsat celý scénář sám bez větších cenzurních zásahů a měl dokonce takovou pozici, že od roztočeného filmu na jeho podnět dohlížitelská komise z ÚV odvolala původního režiséra Jiřího Krejčíka, s kterým si Werich nepříliš sedl po umělecké stránce... ()
Dokonalý velkofilm ve všech významech tohoto označení. Celá herecká elita své doby, v čele pochopitelně s dominujícím Janem Werichem, který svou dvojroli zvládl bezchybně, stejně však nezastiňuje zbytek, a to hlavně dvořanskou kliku, kde se nádherně vyřádil František Filipovský. Právě kvůli těmto scénám film navždy zůstane tím, čím je, protože je pravda, že budovatelské a pracovně-nadšenecké tendence už mohou někomu lézt krkem. Mně začaly vadit až poté, co jsem se na ně vyloženě soustředil, předtím film neměl kazu. Snad jen ten závěrečný pohled na pražské panorama, barokní kostel svatého Mikuláše rudolfinskou Prahu zatím ještě nekrášlil. ()
Když jsem byl malej tak jsem se královsky bavil. ()
Tady se není o čem bavit. Jan Werich je božský a hudba je pro mě legendární. ()
"Vysvětli magistru Keleymu. - Jamalalicha? Jamalalicha. Jamalalicha, i paprťála, chánua, chánua, e chánua, e chánu, džalala, džalala a, a paprťála, tasmarta masmalika zamás piskurty, piskurty patláma, patláma, patláma a žbrluch! - Hm. Tak vidíte! My mu nerozumíme, ale my mu věříme." Ukázka (Ten dělá to a ten zas tohle): http://www.youtube.com/watch?v=Q2PQg3bOS7A ()
V roce 1951 vznikla jedna z nejlepších a nejslavnějších českých pohádek, která i dnes více než potěší a dá se na ni dívat stále dokola. Jan Werich v roli císaře Rudolfa II. a pekaře Matěje exceluje. I když je film točený v době velkého komunismu, tak jsou zde obsazeny vesměs prvorepublikové hvězdy, protože koho jiného by v té době sehnali. Režie se chopil jeden z nejlepších českých režisérů Mac Frič. ()
"My se jdeme historicky znemožnit." Neumím zhmotnit tmu, chemicky vyrobit zlato, ukuchtit lektvar nevyditelnosti ani elixír mládí a ani to mé perpetuum nemobiluje zcela podle mých představ. A bez těchto schopností bych se rozhodně neměl vydávat na dvorek Rudolfa II., ale když já každoroční vánoční pozvání pana Wericha neumím odmítnout. ()
Budovatelské nadšení v čisté podobě - a působí to tak krásně a neškodně. A to nemyslím ironicky. V tomhle filmu to prostě funguje. Což je v podstatě i trochu strašidelné. ()
"Copak nemáte něco proti bolesti, co nebolí?" Máme. Jana Wericha. Do tohohle komentáře bych mohl napsat, že se na něm podílela herecká elita, že je to nejlepší Fričův film (a že ho měl točit Krejčík), že Werich exceluje v nezapomenutelné dvojroli, ale je to tak nějak zbytečné. Lidí, kteří nedokážou film vnímat jinak, než ideologicky, je mi upřímně líto. Ostatně pořád nechápu, co je na "my všichni budem na tom lépe, když rady dáte nám a my vám dáme své rady" špatného. A vůbec. Já jenom vim, že jsem tam asi nedal to, co jsem tam měl dát.A co jste tam měl dát? To jsem právě zapomněl. A co jste tam dal? No to právě nevim. - Jak by se milosti zamlouval tento elixír? Jsme okouzleni. A kde se čepuje ten elixír? V jednom mlýně, nedaleko Brandýsa. A říká se mu? Rozálie. - S námi nic necloumá. Ale s vámi to bude cloumat, pane Langu. - A ROHLÍČKY MUSÍ BÝT OBZVLÁŠTĚ DOBŘE VYPEČENÉ. ()
Související novinky
Věra Chytilová 1929 - 2014
Ve věku 85 let dnes zemřela Věra Chytilová, svérázná režisérka a scénáristka. Studovala architekturu, později FAMU. Pracovala jako manekýnka, kreslička, poté na Barrandově jako klapka a pomocná… (více)
Když jsem snímek Císařův pekař - Pekařův císař viděl jako školák ZŠ poprvé, byl jsem nadšen především z postavy Golema, který mne naprosto uhranul. Zanechalo to na mne stopy, jelikož od té doby jsem se docela o tento fenomén zajímal, i když ne nijak intenzivně. Teprve později jsem se ponořil do židovské problematiky více a to zejména v souvislosti s mým zájmem o historii. Císařův pekař - Pekařův císař mne pak poznamenal ještě další postavou a to tou hlavní, tedy císařem Rudolfem II. Ten se na dlouhá léta u mne stal nejznámějším panovníkem na českém trůně a teprve později k němu přibyl Jiří z Poděbrad a Karel IV. Možná že kvůli tomuto filmu mne pak bavil více dějepis a to zejména období od Přemyslovců do druhé světové války. Komunismus mne pak už nezajímal, i když paradoxně byl Císařův pekař - Pekařův císař natočen v roce 1951, tedy v období nadšeného budování a kolektivizace. To se patrně odrazilo i v textu ústřední písně, kterou zpíval Jan Werich a sbor řemeslníků, rolníků a dalšího chudého lidu - určitě si to zapamatujete i vy - tady je tesař, klempíř, zedník a ten co otesává kameny je kameník. A tady služka, oráč, kamnář, ten, když se umeje je k nepoznání kominík. Ten dláždí ulice, ten kove podkovy, ta krmí slepice, ta peče cukroví. Ten umí to a ten zas tohle, a všichni dohromady udělají moc.....a pak to ještě pokračuje. Nicméně Císařův pekař - Pekařův císař mi především nenásilným a zábavným způsobem ukázal alespoň část období vlády Rudolfa II., který učinil z Prahy hlavní město Evropy. Film nám jej představil jako lehce ovlivnitelného panovníka už v pokročilém věku, který se obklopil všelijakými mágy, hvězdáři, filantropy, podvodníky a také uměleckými díly nulové nebo nesmírné hodnoty. Jako milovník historie musím potvrdit, že režisér Martin Frič čerpal ze známých faktů, i když pochopitelně leccos přibarvil pro potřeby filmového průmyslu, ale vůbec mu to nevyčítám. Přece jen Císařův pekař - Pekařův císař není dokumentem, ale krásnou komedií s plejádou vynikajících českých herců z nichž řada měla teprve svou kariéru před sebou. Proto jsem je mohl vidět jen krátce v epizodní roli - jmenuji třeba Miloše Kopeckého, Josefa Hlinomaze či Josefa Kemra. Důležitými postavami pak naopak byla rozkošná Nataša Gollová jako umělá žena Sirael, vynikající herec a dabér František Filipovský jako dvorní astrolog, stárnoucí Bohuš Záhorský jako komorní Lang, Jiří Plachý ve výrazné roli šarlatána a vykuka magistra Kelleyho, Zdeněk Štěpánek jako plechový dvorní maršál, František Černý jako plnoštíhlý alchymista Scotta, Václav Trégl jako císařův věrný sluha a ještě Miloš Nedbal jako dvorní lékař. Hlavní postavou byl ovšem Jan Werich, který si zahrál obě hlavní role a to pekaře Matěje i císaře Rudolfa II. a kvůli rozdílnému věku obou museli maskéři odvést kvalitní práci. Autoři filmu dokázali v historických souvislostech natočit zábavnou komedii s výbornými herci, takže spousta scének byla legrační po stránce fyzické - třeba když Scotta namazal podlahu svým novým leštidlem na parkety a pak na tom místě uklouzlo hned několik lidí za bohorovného smíchu samotného císaře. Musím ocenit i řadu vtipných hlášek, skrytých vsuvek anebo skečí - například když hvězdář Tycho de Brahe točil se sklenicemi vína na stole, aby císaři po obědě u komořího Langa ukázal pohyb planet. Nevěděl však, že jedna číše byla otrávena. Naopak scény se supícím Golemem byly pro mne jako malého školáka spíše strašidelné, ale když jsem se pak na film díval v dospělém věku, obdivoval jsem práci filmařů. Hned po prvním shlédnutí měl tak pro mne Golem jasně danou podobu hliněného velkého muže a těžko si už od té doby dokážu představit, že by měl vypadat jinak. Mezi nejvíce zábavné určitě patří scény v alchymistické dílně a zejména tu, kdy Lubomír Lipský vysvětloval císaři svůj postup při destilaci: Jamalalicha? Jamalalicha. Jamalalicha, i paprťála, chánua, chánua, e chánua, e chánu, džalala, džalala-a, a paprťála. Tasparta maznalika zamáz piskurty, jarda, piskurty, patláma, patláma, patláma a žbrluch. Ještě bych zmínil další postavu z filmu a to hraběnku Kateřinou Stradovou, která byla zřejmě skutečnou milenkou starého císaře Rudolfa II. K zajímavostem určitě patří fakt, že Císařův pekař - Pekařův císař o délce 144 minut byl v TV uváděn ve zkrácené podobě nebo jako dvoudílný. V té době si lidé na Kavčích horách zřejmě mysleli, že divák u obrazovky nevydrží celou dobu. Každopádně pro mne se Císařův pekař - Pekařův císař stal legendou a dokázal mne zaujmout i po několikátém shlédnutí, takže nemohu jinak než že oběma udělit pět pekařských hvězdiček *****. () (méně) (více)