Infiltrátor

Podprůměrné, zdlouhavé, nudné, nezajímavé, mnohokráte viděné zpracování práce policisty v utajení při honbě drogových magnátů, kterému ne vše vychází a hroutí se osobní život, ale zvítězí. Cranston v tom dobrý, ale jinak to prostě nebylo ničím nijak zajímavé. Navíc mi nějak nepřijde normální, že se dostává ke špičkám kartelů, ale normálně se vrací domů k manželce, která neví v čem přesně jede, do domu s výkladní skříní a pak se hrozně diví, když ho někdo sleduje. Dvouhodinový zíííííív. (15.10.2016)

„Neznášam obleky. Vyzerám v nich ako čašník.“ – „Tak mi dones kávu.“ – „Smotanu mám pri sebe.“ Páčilo sa mi, že to bolo cielené na dospelého diváka, ale miestami slušná nuda. Herci dobrí (ale spomedzi celej tej strašnej vážnosti ma nakoniec aj tak najviac bavil blázon John Leguizamo, ktorého hláška o Shakespearovi pobaví každého, kto vie, v čom kedysi hral). Retro osemdesiatková atmosféra tiež. Viacero scén super. Niektoré veci nesedia (spočiatku kladený dôraz na postavy, ktoré nakoniec do príbehu nič nevnesú a na dlhé obdobia miznú z plátna). A nepochopil som, prečo hneď nenabonzoval obsah kufríka, keď videl, čo je vnútri. A keďže sme s pani manželkou pár týždňov predtým videli Barry Seala s Cruiseom, potešila nás zmienka o ňom. (11.02.2018)

Bryan Cranston zase dokazuje, jak je velkým hercem a jak dovede svými schopnostmi ohromit. V první chvíli jsem mu jeho postavu vůbec nevěřil, ale stačilo, aby příběh trochu plynul, a všechno bylo jinak. Je zde jasnou hvězdou, ale nestrhává na sebe nutně pozornost, je hvězdou pro příběh, který bohužel ke konci vyznívá trochu obyčejně. (04.10.2016)

Nerad bych si tahal info z prdele, ale po třitisícech filmech jsem došel určitému poznatku a ten je, že začátek, prostředek a konec je kurevsky důležitý faktor ve výtvorech jakéhokoli příběhového ražení. Každý dobrý film musí mít začátek, prostředek a konec či se aspoň skládat z pidizačátků, pidiprostředků a pidikonců. Když už se na to nějaký sebevědomí jožin rozhodne vysrat a dát tak sbohem gradaci děje, tak by si měl být setsakramenstky jistý, že byl políbený genialitou. Takoví tvůrci bezesporu existují. U nich se však všechny filmové aspekty snoubí v tak jiskřivé a koulelechtající symbióze, až má divák na ptáku, jestli dějová linka stoupá nebo jede vodorovně. Jeden příklad za všechny je Paul Thomas Anderson. Čímž se také menší oklikou dostávám k tomuto snímku. Mít to začátek, prostředek a konec, tak ho s neutrálním pocitem slupnu a za týden ho bezbolestně zapomenu. Takhle jsem však poměrně nasranej, na jazyk se mi dere výraz "rozbředlá sračka" a s nechutí si uvědomuju, o kolik života jsem v těch dvou hodinách přišel. Jo, robzředlá sračka je poměrně výstižné označení - rozbředlá sračka, kde tak hezky hrál Bryan Cranston. (22.10.2016)

S ohledem na společnost o které film pojednává jsem čekal trošku jinou dávku než takovýto čajíček. Pár scén napovědělo, kudy se měl ubírat celý film, aby bylo napětí tak husté že by se dalo krájet, ale tady to rozkrájel Brad Furman dřív než bylo třeba. Víc Dianky by taky neškodilo, ale to je spíš osobní záležitost. (05.01.2018)