30 minut po půlnoci

Mariňák ukázal válku jako čekání s nejistým výsledkem, Smrt čeká všude jako adrenalinovou drogu, Zero Dark Thirty jako zdlouhavou profesionální práci. To se tady odráží v několika rovinách. Hlavní hrdinka je workoholička, která se už od školy bratříčkovala se CIA a celou dosavadní kariéru vlastně věnovala hledání bin Ládina. Na lásku a přátele nemá čas, vztahy si vytváří ryze pracovní (nicméně Pána Prstenů zná). V Zero Dark Thirty jde neustále o informace, a pokud je film něčeho rekonstrukcí, tak právě řetězce (nepravdivých, matoucích, zpochybnitelných) informací, které nakonec vedly k zabití Usámy bin Ládina . Film proto příznačně začíná tmavým záběrem, kdy pouze slyšíme střípky audio nahrávek z 9/11 - Američané byli tehdy doslova "in the dark". Pátrání začíná z bodu nula, kdy se následně postupuje od "žádných" informací, přes "nepravdivé" a "matoucí" až po "pravdivé" nebo "pravděpodobné". Všechno je nakonec kvantifikováno, přepočítáno na užitek, zbaveno jakékoli osobitosti. Protagonisty definuje pouze jejich profesní úloha v rámci systému, kde navíc někteří fluidně systémem proplouvají a mění pozice; pronásledovaní jsou pouhými čárkami na grafu, rozmazanými pixely na obrazovce nebo odosobněnými kódovými označeními (UBL, Listové Eso apod.). Zásahová jednotka "Kanárků" není souborem jasně definovaných individualit, ale zaměnitelnou horou svalů s odpovídajícím technickým vybavením - je to, jako všechno ostatní, pouze nástroj k dosažení cíle. Nakonec, i v samotném závěru jsou nejdůležitější ukořistěné harddisky, CD, DVD a další záznamová média (=informace) než Usáma, jehož vrchol přijde až ve chvíli, kdy je Mayou vizuálně identifikován. Žádné oslavy, žádný patos, jen vakuum, ze kterého najednou není kam dál. Stručně řečeno, Zero Dark Thirty je maximálně procedurální film, který v tomto ohledu předčí i sterilní chirurgickou Nákazu Stevena Soderbergha, a je to možná o to pozoruhodnější, že nejchladnější hollywoodský film roku natočila žena. P.S.: A už se těším, až budou formalisté vyvracet, jak ten film není "realistický", ale že se naopak drží některých konvencí klasického vyprávění - já si všiml minimálně nápadného zdvojování/opakování důležitých informací (například název místa se objeví na ceduli v záběru a pak navíc v titulku); docela by mě ale zajímalo, jak je to tady z hlediska stavby syžetu. (06.01.2013)

Myslim si, ze ak by Kathryn zostrihala par scen, alebo sa trosku rychlejsie pohla k dolapeniu Bin Ladina, bolo by to este zaujimavejsie, preto som dal o jednu hviezdicku menej. Ja osobne som nic viac, ani menej neocakaval, bolo to presne take, ako som to ocakaval, najprv len uvodna zvukova spomienka na 11.09. a potom neustaly hon na Bin Ladina cez mnozstvo podozrivych teroristov a ich muceni. Ani sa tym agentom necudujem, ze po niekolkych rokoch uz prestali verit tomu, ze Bin Ladina vobec niekedy najdu, avsak ak je v CIA niekto ako Maya, ktora mala neuveritelnu trpezlivost zbytok zivota niekoho prenasledovat, tak to nakoniec aj bolo mozne. Z mojho pohladu bola posledna polhodina velmi napinava, aj napriek tomu, ze som vedel, ako to dopadne. Kathryn Bigelow ma uz prekvapila v akcnej drame SMRT CAKA VSADE (2008), takze som vedel, co ma bude cakat aj v tomto filme, len keby ta minutaz bola kratsia. __________ Jessica Chastain - (Maya) +++ Jason Clarke - (Dan) +++ Reda Kateb - (Ammar) +++ Kyle Chandler - (Joseph Bradley) +++ James Gandolfini - (Riaditel C.I.A.) +++ Jennifer Ehle - (Jessica) +++ Harold Perrineau - (Jack) +++ Jeremy Strong - (Thomas) +++ Produkcia: Kathryn Bigelow +++ (Videl v nemeckom kine 18.02.2013) +++ (19.02.2013)

Rozumím tomu, že 11. září představovalo pro Spojené státy obrovský šok a otřáslo sebevědomím velmoci tak, jak se to nepovedlo Sovětskému svazu za celou dobu trvání studené války. Chápu tedy i potřebu vyrovnat se s popravou organizátora atentátu uměleckou cestou a rozumím i síle symbolů. Přesto mě zaskočila záplava ocenění z festivalů i reakce českých diváků v komentářích. Abych byl dobře pochopen, ono je svým způsobem umění natočit honbu za nejhledanějším teroristou světa tak nudným, nezáživným a úmorným způsobem. Je až nepochopitelné, že i scény mučení nebo atentátů vyznívají emocionálně naprosto prázdně, žádná pasáž nedokáže vtáhnout diváka do hry, všechno je mechanické, studené a ploché. Přítomnost hvězd tady vůbec nepomáhá, tenhle režijní styl by mohl klidně využít neznámých druhořadých herců a výsledek by byl stejný. Nerozumím ani superlativům na adresu závěrečné akce. Snad jen stojí za zmínku, že vedle šíleně přetažené stopáže nejvíc filmu škodí pramalý odstup od událostí. Ze zobrazeného vyplývá, že tvůrci stejně jako americké instituce vůbec nepochopili, jak se to s Al-Káidou a s Usámou bin Ládinem má. Al-Káida nikdy nepředstavovala vertikálně budovanou, centrálně řízenou organizaci se silným šéfem v čele. Je to spíš něco jako "mezinárodní dělnické hnutí". Společenství lidí spojených ideologií islamismu a čerpajících sílu z konzervativního prostředí islámské společnosti. Usáma byl tak důležitý pro západní svět, ne pro své souvěrce, a v době popravy byl už fakticky dávno ze hry. Celkový dojem: 35 %. (18.05.2020)

The Cat and the Canaries.. Cílevědomý, minimalistický, zdánlivě emočně chladný hon na vousatý symbol zla. Uvědomělost toho, co chci natočit, z toho stříká každým záběrem, pokud se na jen chvíli ustoupí ze stezky strohosti, je to jako návrat do osmdesátek s Chuckem Norrisem (opakovaný výbuch vrtulníku z 5 úhlů), chlad kolem mangusty obklopené útočnými jedovatými hady se s posledním záběrem změní v mrazení. Motor napájený cílem před sebou najednou zhasl. Zlo je pryč, ale za jakou cenu? A zástup dalších zel přešlapujících za dveřmi není žádnou útěchou.. Mám za to, že kdyby urputné agentce Jessice Chastain umřelo při 9/11 dítě, nepíše šéfovi počet dní nečinnosti na sklo kanceláře fixou, ale vyrývá mu je do těla nožem.. (24.04.2017)

Byl jsem na ten oskarový špektákl velmi zvědavý, ale pořád se mi do toho nechtělo, obával jsem se předkládaného amerického entuziasmu, sáhodlouhých rozprav do duší zlotřilým jihadistům a nyní jsem zjistil, že mé obavy byly správné. K tomu všemu mi ještě bylo dopřáno nezajímavých emočních scén nudné agentky, nevěrohodného vyšetřovatele/mučitele, stupidních vztahů v kanceláři, triviální vyšetřování záznamů výslechů apod. Hodina v prdeli a nic jsem se nedozvěděl. Jen, že Abú Abdaláh znamená táta, který honí kurýra. Je ale dost možné, že titulkář byl na houbičkách, když to překládal. Táhlo se to jako tejden před vejplatou, akce prakticky žádná, spousta keců k ničemu, kvantum lží a nesmyslů. Vztah k jakékoliv postavě jsem si neudělal, celou dobu film zpochybňoval a tedy se i bavil nad tím, jak je to vše zkreslené a jak tomu akademici sedli na falafel. Tohle mohlo dostat Oskara snad jen za výpravu. Na druhou stranu, úplně pitomé jako filmy se Seagalem to není a člověk se aspoň podívá, jak si Američané představují válku. No... jako Hurvínek, přátelé, jako Hurvínek. Takže, dvě hvězdy za snahu, jakés takés finále a radost z natáčení pí Bigelowé. (04.07.2014)