Legenda 17

Tak tomu poviem životopisný film ako remeň! Snímok opisuje strastiplnú cestu za úspechom jedného z najtalentovanejších hokejistov na svete - V. Charlamova, od čias v Španielsku až po prvý zápas svetovej série proti Kanade (jeden Kanaďan mi strašne pripomínal zarasteného orangutana, náhoda alebo úmysel? :D). Neuveriteľná drina, neuveriteľná vôla niečo dokázať, ale zachovať si pritom aj svoju tvár a presvedčenie. Pokiaľ to tak na tréningoch naozaj vyzeralo nemožno sa čudovať, že CCCP malo toľko skvelých hokejistov, a to nehovorím o najslávnejšej, najlepšej päťke všetkých čias - Krutov, Larionov, Makarov, Fetisov, Kasatonov - ktorých si pamätám aj ja :) Atmosféra v záverečnom zápase bola neskutočná, niečo úžasné. Klobúk dole. 85/100 (23.06.2014)

Kdo by tohle jméno neznal.... Vlastním jménem Valerij Borisovič Charlamov, legendární sovětský útočník, vynikající střelec, který spolu se svými spoluhráči s útoku (Michajlov, Petrov) tvořili doslova a do písmene zabijácký, hokejový útok, který své soupeře povětšinou drtil jako suchý rohlík na strouhanku. Většina protivníků již při během první třetiny prohrávala minimálně o tři góly a takový zápas se pak otáčel hodně těžko. Moc dobře si na ně pamatuju. Tenhle film mapuje osud této " legendy " od roku 1967, jeho vztah s legendárním trenérem Tarasovem a končí prvním utkáním " století " , mezi tehdejším výběrem z NHL a výběrem Sborné, který přepsal hokejové dějiny. Není to rozhodně film bezchybný, kdy hlavně první půlka byla skoro o ničem, ale tohle se naštěstí rozjede v té druhé, kde i přes pochopitelnou dávku patosu a také tendenčnosti je hlavně první utkání zajímavě natočeno a určitě to pro mě byla zajímavá exkurze do teď už hokejového dějepisu. Dnes už je úplně jedno, že hráči z NHL tuhle sérii nakonec vyhráli ( hlavně díky Charlamovovu zranění), kdyby věděli, jaká " rychta " je čeká v odvetě v roce 1981 asi by na tuhle odvetu nikdy nepřistoupili. Škoda jen, že tenhle útočník už nemohl být u toho, jeho život skončil až příliš brzy. (14.05.2015)

Na pomezí tří a čtyř. Proč čtyři, viz zápory. Klady: technické provedení zápasů, sympaťáci Danila Kozlovskij, tempo. Zápory: nedotažení některých témat, tendenční tlačení postav obou stran k archetypálnosti (zlí, zlí Kanaďani! hodní hodní Sověti!). Nakonec rozhodl fakt, jakým způsobem byli vyzobrazeni Kanaďani. Kromě toho, že je hráli snad jenom tři herci, ještě navíc vypadali jako z Planety Opic. (08.01.2014)

Stejně jako Američané, i Rusové mají svůj "zázrak na ledě". I oni kdysi odehráli zápas, jenž vstoupil do dějin hokeje. Zápas, v němž jako skupinka bezmála jen nadšenců, chlapíků, od nichž se nic světoborného nečekalo, dali na pamětnou bandě nabubřelých kanadských rádoby hvězd a samozvaných mistrů světa. Zápas, u kterého bych se, kdybych ho sledoval naživo, mohl opětovně dmout pýchou, že jsem Outsider a že jsme jim to zase pěkně natřeli. A co teprve, kdybych byl nějakou podivnou souhrou náhod na ledě? Vsadím se, že by byla má po zápasová euforie zmocněna vědomím tvrdé práce, jež by byla zákonitě za mnou, tím, že se to honění puků pod tvrdou ruku páně trenéra Tarasova vyplatilo... 80% (16.12.2015)

Jak my ty zmrdy nesnášeli! Já tedy na rozdíl od věkem sešlého gaye Rejžánka pamatuju až robotickou trojku Makarov - Larionov - Krutov, nicméně i ta si docela mechanicky dělala z Králíka papírové čerty! Byly to stroje, které vylezli z ukrutných tréningů na Sibiři akorát tak před šampionátem, aby to studenoválečně natřeli všem imperialistickým a okupovaným sráčům. A pokud ne, skončili zase na Sibiři, kde už nehráli hokej, ale gorodky s vrahy. Tohle je ruský tendenční blábol a pohádka o Valerijovi, jasném sokolovi, jenž s přátelským politbyrem v zádech a férovým hahadisidentem Tarasovem nejprve glorifikačně kličkuje v Pamploně před býky a posléze v Kanadě před beky, kteří jsou na rozdíl od milé a kamarádské sborné vykresleni jako nesympatická hovada. Tuna hnusného patosu a víceméně oslava bývalého režimu v Rusku, který je tam zakořeněn dodnes jako dogmata v černoprdelnické církvi. Už jen čekám, kdy zfilmujou Neználka! Ale ruku na puk, za těch dvacetčtyři let už jsme zapomněli a natočeno je to tak poutavě, že jsem si i přes to chlupaté, jebáky zbrázděné pozadí nadšeně leštil hokejku. Fucktograficky nekorektní, klišovitá zábava, která působí, jako by dal sympatický, hrdinný Drago brutálně na držku odpudivému blbci Rockymu za zvuku na balalajky brnkaných "Tигровые глаза". (07.12.2013)