Quo Vadis

Tak trochu z povinnosti zhlédnuto. Kladem je syrově ztvárněné utrpení křesťanů a davová psychóza většinového obyvatelstva, strašlivě je ovšem představeno křesťanství samotné. Stranou ponechme, že na teologických fakultách (tedy jak na kterých) se již dávno vyučují představené historické události jako do větší míry mýtus (Petr v Římě, Nero původcem požáru atd.). Horší je jiná věc. Klišé "křesťanských" filmů. Tolik nicneříkajících frází o lásce a odpuštění by se jistě dobře vyjímalo v "sále království" leckterého charismatického či letničního společenství; tvůrci by ovšem měli vzít vážně posun doby (od napsání románu uběhlo přece jen 100 let, od Nového zákona ještě více) a pokusit se mluvit a točit o raném křesťanství srozumitelně a historicky věrohodně. Film je dalším nezvládnutým pokusem o křesťanskou problematiku; a že jich panečku je. Dělají historii i křesťanství medvědí službu a jdou tedy přesně prosti záměru spisovatelů předloh. Stále více si uvědomuji, že nejlépe, když se věci chopí inteligentní nekřesťané, kteří často lépe a přesněji trefí meritum věci. Mrkněte na Pána (prstenů), Poslední pokušení či Matrix a pochopíte, že ty fráze nejsou vlastně zas až tak blbý, jenom nesmějí jako fráze znít. (18.04.2017)

Ani po letech neztratil film nic ze svých kvalit. Skvělý Michal Bajor, role mu sedla. Klasický historický román se začátkem, příběhem, zvraty, dobrem, zlem a koncem – kdo by v roce vzniku filmu čekal, že už jen tohle vše bude za pouhých 20 let velká vzácnost ;) ##### Vzhledem k jednomu ze zdejších komentářů musím dodat, že dotyčný komentující by se asi v Neronově Římě hodně divil, pokud mu vadí tváře herců, které označuje mylně za „slovanské“. Zrovna již zmíněný Michal Bajor může být dle mincí fyziognomicky skutečnému Nerovi velmi blízký, i když na rozdíl od něj nemá strumu (která se ale vyskytuje jen na jeho zobrazeních z pozdějšího věku a spíše než struma může být jen zpodobněním jeho obezity). Nero měl pravděpodobně světlou pleť a odborníci se shodují v tom, že také modrošedé (nebo modré nebo šedé) oči – což ovšem v tehdješím Římě nebyla mezi aristokracií zase taková výjimka. Byly zde velké skupiny příchozích s původem v severní Indii, od Černého moře (kde, jak víme, se zrodil OCA2 gen pro britské modré oči), střední, baltské i západní Evropy, Asie, Egypta… Římané, zejména ti vzdělaní a bohatí, v dobách svého impéria už dávno nevypadali jen jako Latinové s jejich nádhernými dlouhými íránskými nosy. Kromě toho asi není žádným tajemstvím, že ve vyšších třídách populace patřilo odbarvování vlasů k velmi oblíbeným povinnostem spjatým s vyšším sociálním statutem. Už před dobytím severních oblastí považovali Římané světlou kůži a blond vlasy za výhodu, kterou napodobovali. Římské prostitutky si musely odbarvovat vlasy dokonce povinně, oblíbené to ovšem bylo zejména v aristokratických kruzích (alkalickou směsí z popela a skořápek) a nutné u šedin, kterými Římané opovrhovali. Výsledné barvy byly často do zrzava. Charakteristický fenotyp genetické směsi Římanů lze sledovat i v dochovaném realistickém umění, zejména sochařském a potvrzují ho kosterní pozůstatky. Ani Řekové z počátku našeho tisíciletí se nepodobali dnešním Řekům a komentátor by byl asi nejvíce překvapený v české kotlině, kde by až do 10.–11. století nacházel v drtivé většině obyvatelstvo velmi snědné pleti, tmavě hnědých očí a černých vlasů, mezi kterými byly výjimkou někteří z cca 15–20 % dědiců původního lovecko-sběračeského obyvatelstva. Zdejší populace byla směsí původních tmavých Čechů z dnes jihoslovanských oblastí, Keltů, kteří byli také z jižnějších oblastí, Avarů a Hunů. Byli jsme dokonce dost možná jednou z „nejčernějších“ oblastí Evropy, což se změnilo až s německou feudální a ještě předtím baltskou kupeckou kolonizací a dokonce ještě posléze po Bílé Hoře s nově příchozími ze západní a jižní Evropy. S kolonizací a dalšími nově příchozími k nám teprve přišly oči Nerovy barvy, ale také světlá pleť a větší množství vikingských příměsí. V polském filmu tak paradoxně nejsou ani dnes historickou nepřesností. (08.10.2022)

Vím, že tento film byl hodně srovnáván s Gladiátorem, který byl po technické stránce mnohokrát dokonalejší... Mě tento film však velmi překvapil věrností románové předloze... Dokonce se dva hlavní hrdinové, milenci, za celý film ani jednou nepolíbí (režisér-Američan by je nechal nejedenkrát zajisté spočinout ve vášnivém objetí, v němž k sexu chybí už jen malilinký krůček)... Asi díky této své konzervativnosti, která uznává i ne příliš invenčí, ale zato věrné přepisy, jsem schopná ochotná nesoudit film tak přísně, jako většina. (21.03.2008)

Doufám, že napříště bude tento snímek povinně ve všech filmařských učebnicích jako exemplární příklad jak se NEMÁ dělat adaptace, potažmo jakýkoliv historický velkofilm. Původně jsem chtěl napsat obsáhlý jedovatý komentář - cosi o senilních režisérech a pornohercích v tunikách - ale nemá to smysl, je to jako kopat do mrtvoly. Vystačím si proto s konstatováním, že jde po všech stránkách o špatný film bez jakéhokoliv nápadu, což je o to smutnější, že knižní předloha je vynikající. V krajině přelíbezné zavraždili Henrykův příběh! (24.03.2005)

Bohužel provařená kaše, která zklamává téměř na všech frontách. Díkybohu za několik sugestivních scén (křesťané v aréně) a skvělou Kaczmarkovu kompozici, která drží film na průměru. A za skvělý herecký výkon pana Michala Bajora v roli pološíleného císaře Nerona a sympatického Boguslawa Lindy coby Petronia. Pří dalším shlédnutí by musela jít ještě hvězdička dolů. (12.07.2008)