John Wick

Za takéto chuťovečky by som nemal problém si v kine aj priplatiť. Keď si prečítate obsah filmu a pozriete sa na hodnotenia, tak si asi pomyslíte, že sa niekde stala chyba, toto je predsa obsah nejakého béčka z kategórie direct-to-DVD. Na prvý pohľad to tak aj naozaj vyzerá a tvorcovia sa za to vôbec neskrývajú, práve naopak. John Wick prináša potešenie tým, ktorí jednoznačne potrebujú aspoň raz za rok tradičnú pánsku akčnú jazdu. Ultimátny vengeance movie, ktorý ponúka vytriezvenie zo všetkých súčasných CGI blockbusterov a prináša skutočnú zábavu, nekladie si servítky pred ústa a nadšene nám ponúka akciu (bitky, prestrelky, všetko pekne brutálne) v plnej kráse. Dej má neskutočný spád, akcia je neľútostná, mega-dynamická a choreograficky vyšperkovaná, až tak, že nemáte čas riešiť jednoduchosť scenára a charaktery postáv sú vám ukradnuté. Minútu od minúty chcete viac, nabažiť sa tej dokonalej akcie, atmosféry a hlavne vystrieľať všetkých záporákov, postaviť sa vedľa Johna a pomôcť mu dokonať jeho dielo pomsty. Navyše som sa pousmial, keď som videl plné kino 15ročných faganov a zaspomínal som si na časy, keď som ja chodil do kina za krásnych 35SK na filmy mimo mojej vekovej prístupnosti. Takže všetci, ktorí ste viac, či menej sklamaní z Expendables 3, chodťe do kina a napravte si chuť! 90%. (10.11.2014)

Reeves je zase jednou boží. John Wick je ryzí akční střílečka (silně inspirovaná komiksovou strukturou), která si na nic nehraje. Tvůrci sypou geniální nápady doslova z rukávu a invence je znatelná nejen v neuvěřitelně jednoduché, ba do teď nevyužité, zápletce. Silný emocionální rozjezd bez sebemenších problémů nasadí banální a přesto přesvědčivý hlavní motiv pomsty a začne se zabíjet. Krvavý balet je stejně sympatický jako letošní Raid 2, jen tady je tak nějak odlehčenější a ne tak sadistický. V samotné podstatě jde hlavně o to přátelské pouto mezi páníčkem a jeho pejskem. (01.11.2014)

„Vypadáš hrozně.“ – „Ne, vypadám jako na odpočinku.“ Co do „coolovosti“, atmosféry a akce (+ choreografie „bitko-přestřelek“) jsem byl spokojený. Překvapí i přítomnost humoru spojeného se světem nájemných zabijáků koncentrovaného ho „speciálního“ hotelu (od uklízeče přes vrátného, doktora, barmanku až po nejednoho „bývalého“ kolegu). A téma odskočení si vysloužilých zabijáků z důchodu (či nějaké jeho obdoby), ať už pro to mají důvod jakýkoliv (i když nejčastěji za to „samozřejmě“ mohou zlí Rusové-ze současnosti např. Equalizer, November Man, 3 loňské tematicky nepříliš vzdálené filmy s Neesonem), teď dost frčí a divácká poptávka zřejmě ještě nějakou chvílí vydrží (sám jsem zvědavý, kdy se konkrétně mně začnou zajídat). To, co však ve filmu naprosto selhává, je nějak smysluplně vystavěný příběh. Možná se zdá přehnané něco takového po akčňáku žádat, ale jestliže má už po cca 50 minutách John na mušce zdroj jeho nenávisti (ničím a nikým nekrytý) a naprosto nepochopitelně ho neodstraní (přestože jen chvíli poté po něm metá jednu kulku za druhou), jednoho napadne, že si vzala slečna Logika pořádnou dovolenou (což bohužel neplatí jen pro tuto scénu) a tvůrci evidentně neví, jak ty standardní cca 2 hodiny rozvrhnout tak, aby je mohl hlavní hrdina celé prostřílet a promlátit (s nahněvaným výrazem a sem tam nějakou hláškou navrch). A to se mi jeví jako dost podstatný nedostatek. Stejně jako onen fakt, že někdo někoho neodstraní (ano, nepřekvapivě se to týká především hlavního hrdiny), což se děje tak často, až to působí nechtěně směšně. O naprosté nezničitelnosti Johnových stehů (zřejmě zázračný hotelový doktor) a vůbec celé jeho osoby (je pouze omračitelný) se asi nemá moc cenu dál rozepisovat (i když to, co v závěru následovalo po opuštění vozidla, mě strašně rozesmálo…znovu však nechtěně). Pro někoho nepodstatné a snadno přehlédnutelné detaily, mě však při sledování dost rušily. A díky nim film nemůže v mých očích překročit hranici průměru. „Ahoj, Johne.“ – „Čau, Jimmy. Rušení nočního klidu?“ – „Rušení nočního klidu. Už zase pracuješ?“ – „Ne, jenom něco vyřizuju.“ – „Dobře...necháme to být. Dobrou noc, Johne.“ – „Dobrou, Jimmy.“ (26.01.2015)

Jak už napsal Marigold, takhle měla vypadat filmová adaptace Maxe Paynea. Noirová stylizace (neony, déšť, noc, velkoměsto). Lehce „cheesy“ pulpová atmosféra. Komiksově nadsazené univerzum ruských mafiánů a nájemných vrahů (s tak promyšlenou mytologií, až mne překvapilo, že předlohou skutečně nebyla žádná komiksová série). Revenge zápletka ohlodaná na kost (ale ne tolik, abychom nechápali hrdinovu motivaci). Melodramatické flashbacky jsou nenásilně zakomponované do hlavní dějové linie a většina zúčastněných ví, jak to v podsvětí chodí, pročež mohou jít bez dlouhých úvah a řečí rovnou k věci. Prosté pozadí hrdinova příběhu ani zbytečná slova tak nikdy na dlouho neodvádí tok vyprávění daleko od akčních scén. Díky ukázněné kameře, delším záběrům a opodstatněným střihům jde o scény krásně přehledné, připomínající více asijské akce (k nimž režiséři přičichli díky spolupráci s Wachowskými) než současnou „realisticky“ roztřesenou hollywoodskou produkci. Čistý styl snímání likvidačních scén, s plynulými přechody mezi jednotlivými záběry, navíc souzní s čistým stylem práce Johna Wicka, který si potrpí na uklizeném kvartýru a většinu zloduchů pro jistotu umlčí kulkou do hlavy. Kromě možnosti vychutnat si choreograficky elegantní, precizně rytmizovanou kombinaci střelby a bojového umění v plné kráse tak styl akčních sekvencí slouží zároveň k charakterizaci protagonisty, na kterou pro všechno zabíjení jinak nezbývá moc času. Pro vychutnání filmu zároveň nepotřebujeme vědět víc, než že je John Wick cool zabiják. Zde se nabízí další paralela s akčními videohrami, které v prokreslování postav nezacházejí o moc dál (další podobnost pak lze spatřovat v hotelu, který funguje jako save-pointu, kde si hrdina může odpočinout a nechat se vyléčit). Svou videoherní povahu film pro větší názornost tematizuje také vtípkem zakomponovaným do jedné z akčních scén, kdy se protnou fikční světy hry a filmu. John Wick ukazuje, že snaha vycházet vstříc hráčům (a na ni vázané těžení z videoherní estetiky) nemusí spočívat jen ve frenetickém střihu. „Herní“ může být film také důrazem kladeným na maximální přehlednost akce a přímočarostí vyprávění, která není zastíraná, nýbrž hrdě stavěná na odiv. Jestliže druhý Zátah dosud v kategorii nejlepších akčních filmů letošního roku neměl silnou konkurenci, teď už ji má. 80% (15.10.2014)

Tohle je prostě čirá žánrová radost. Radost z toho, že se kaskadéři dostali k režii, že se jim vyplatilo kamarádství s Keanu Reevesem a že sehnali dost peněz na to, aby mohli hnát deadcount někam ke stovce! John Wick zabije strašně moc lidí, důležitější ale je, že si dosyta užijete každý headshot (minimálně 50% úmrtí?), probodnutí a zpřelámanou končetinu. Pánové zkrátka vědí, co dělají, a nebojí se ani westernových poct s luxusní károu místo věrného oře. To ale pořád není všechno. Do Wickovy ploché a často kostrbaté zápletky je totiž vměstnána vítaná dávka nadhledu a humoru. Akční scény jsou tak pravidelně následovány úsměvnými debatami, ve kterých zkrvavený Keanu vyhlásí recepčního, policajta nebo třeba bývalého kolegu. Snadněji tak filmu odpustíte i slabší finále a budete doufat, že duo režisérů i Keanu brzy natočí nějaký další krvavý balet. (7+/10) (14.10.2014)