Villmark 2

Se omlouvám, ale tohle fakt nešlo. První Villmark se mi líbil velmi, Skjult byl občas strašidelný, ale váznul mu scénář ... no a u druhého Villmarku Pål Øie doručil opravdu už jen solidní vizuál a atraktivní prostředí opuštěné psychiarické léčebny. S plnou vážností říkám, že tenhle film mohl vzniknout tak, že tvůrci našli strašidelnou budovu, vyrazili tam s několika herci (půlka jim bude hrát oběti, půlka strašidla) na týdenní dovolenou a bez rozmyslu, důvtipu, účelu a scénáře tam NĚCO na první dobrou natočili. Druhý Villmark je zkrátka ubíjejícím způsobem bezcílné bloudění opuštěným barákem, které sice bylo natočeno na profesionální filmařskou výbavu, tzn. na první pohled vypadá lákavě, ale na druhý pohled je očividné, že s důležitějšími věcmi si tu nikdo moc starosti nedělal. Panebože, vždyť to nebylo ani atmosférické, a to je v takovém prostředí fakt výkon. Chtělo se mi křičet hilfe (další věc - ta přeházená písmenka, mně by vážně zajímalo, v jakém momentě si je podle představy tvůrců průměrný divák složí). (10.12.2015)

Ako ďalšie z mnohých pokračovaní sa dej presunul z lesa do liečebne, kde sa vydá skupinka robotníkov, avšak postupne zisťujú, že nie sú úplne sami a začnú rad radom zomierať. Najviac sa mi páčil soundtrack, ktorý znie už pri úvodných titulkoch, ináč je to priemerný horor, v ktorom sa polovicu filmu zase dokopy nič neudeje, potom to konečne nejako vygraduje a nasleduje nejaká "neskutočne" prekvapivá naháňačka, ukrývanie sa, potkýňanie o mŕtvoly a boj o život. Takých hororov tu bolo... Asi lepšie ako preceňovaná jednotka (ktorá mi vyšumela z pamäte už asi natrvalo), ale či si po týždni spomeniem na toto... asi ani nie. Nakrútené je to pekne, ale zaujímavé to nie je ani trochu, napínavé tiež nie a gore chýba. Cítiť maximálne pár atmosférických pokusov. (03.12.2015)

S Villmarkem má Villmark 2 společnýho asi jen režiséra a trochu lesa, ale dle hodnocení jedničky to asi nejednoho hororáře spiše potěší. Co se zápletky týče, tak se jede v šabloně Grave Encounters, přičemž se naštěstí nejedná o FF. Takže škrtáme hatery jedničky, škrtámě hatery FF a můžeme taky škrtnout hatery duchařin, protože ona je to taková duchařina bez duchů. Pål Øie nemá problém s budováním atmosféry, takže neurčitostní hodinka je v závěru naklopena do creepy naháněčky, jež pokukuje například po této severské slasherové pecce. Je trochu škoda, že tvůrci nevyšperkovali tento povedený horor trochou poctivýho gore, protože prostoru tam bylo spousta, bohužel zůstalo jen u vybízení. Nebudu rozporovat, že se nejedná o nic originálního, ale já si pravděpodobně Villmark 2 do letošní TOPky dám. Dá se doporučit! (04.12.2015)

Pro skandinávskou tvorbu mám určitou slabost a zvláště pak pro tu norskou. Navíc režisér Pål Øie pro mne není žádnou neznámou a po jeho Skjult jsem před pár dny viděl i mnohými opěvovaný první Villmark. Sice jsem z tohoto lesního hororu nebyl tolik odvařený jako mnoho jiných hororových nadšenců, ale musím uznat, že jednička měla své osobité kouzlo. I proto jsem neváhal a co nejrychleji si pořídil i druhý díl. Dopředu jsem si nic o tomto filmu nezjišťoval (což byla asi chyba), protože bych tak předešel zklamání, že oba filmy spolu nemají skoro vůbec nic společného. Vlastně kromě spadlého německého letadla do jezera a modelu letadélka vůbec nic. Prvotní zklamání z toho, že se děj nebude tentokrát odehrávat v potemnělých lesích (norská krajina je opravdu nádherná a Norsko patří mezi moje nejoblíbenější země, které jsem během svých toulek nejen Evropou navštívil), ale v ponurém sanatoriu. Naštěstí se ukázalo, že tato změna nebyla zas až tak katastrofální, jak by se na první pohled mohlo zdát. Režisér totiž dokázal zapracovat v určitých momentech na atmosféře i zde a našel jsem tu i několik velice slibných scén, při kterých se mi trošičku zvýšil tep. Postupné prozkoumávání ponurých chodeb a místností přímo vybízelo k rozpoutání něčeho opravdu velkého, ale to by se scénáře musel ujmout někdo jiný, než sám režisér. Ten měl sice množství zajímavých nápadů, ale ty už nedokázal pořádně zrealizovat a hlavně vytvořit soustavné napětí. Místy totiž jeho bujná fantazie vytvořila takový chaos, že se v tom nejeden divák ztrácel a některé situace byly dost nelogické. Stejně jako chování některých postav. To už je ovšem bohužel zažitý trend mnoha filmů (tvůrců). Nejvíce byl mnohými Pål Øie kárán za to, že nedokázal přijít s nějakými pořádnými mord scénami a s tím musím bohužel souhlasit. Polovina postav zemřela opravdu dost jalovým způsobem, který postrádal nejen nápaditost, ale především potřebnou dávku brutality a krve. 50% (25.09.2017)

Ohh tak tenhle Norský bubák, na mně ke konci roku vyskočil a příjemně mně překvapil. Jasně pro mnohé to neni, taková pecka jako jednička, nicméně já si to užil. V první polovině, hezky pracuje bubácká atmosféra a v v té druhé, se zase rozjedou vraždy. Ale ta atmosféra, ta byla perfektní, na les ani tak nedojde, ale to sanatorium, to bylo odporný. Plíseň, všude voda, pískání a cupitání, tedy krásně vyvolávalo děs. A byť sem se s postavami nijak nesžil, tak sem si přál aby to někdo přežil. Gore nečekejte a násilí je zde umírněné, ale ten výplach, ten byl výborný. No za mně super a ještě výborná písnička tam hraje. (31.12.2016)