Město 44

Mesto 44 je dosť rozporuplný film a aj keď moje hodnotenie vyzerá štedro, nerodilo sa ľahko. Poľský režisér je rozhodne veľmi zručný a po technickej stránke nemám filmu čo vytknúť. Všetko je veľkolepé, akčné scény bombové, drsné i krvavé a celé to pôsobí akoby Poliaci chceli vykríknuť do sveta:" Aha aj my vieme natočiť Ryana!..." Bohužiaľ je tu aj druhá strana mince a tou je akási snaha osloviť skôr mladších divákov. Niektoré scény pôsobia ako zlý vtip a bodaj by tam radšej neboli. Najviac vyčnievajú bozky zaľúbenej dvojice v záplave spomalených striel a výbuchov. Druhý problém vidím v postavách a príbehu, ktorý zďaleka nepôsobí kompaktným dojmom. Hlavná postava chodí polovicu filmu ako zombie a ťažko si k nemu divák nájde cestu. Love story nefunguje takmer vôbec, príbeh je dosť plytký a prispôsobený len tomu , aby sa hrdinskí Poliaci zas a znova ocitli pod nemeckou paľbou. Poliaci vedia robiť filmy, to vieme už dávno a tu stačilo skutočne len veľmi málo a mohlo ísť o nezabudnuteľný film. Silnejšie puto medzi postavami a vážnejší tón, to tu chýbalo najviac. Slabé štyri hviezdy a aj to len za veľmi silnú technickú úroveň filmu. Inak priemer. 70%. (23.03.2015)

„PŘÍSAHÁM, ŽE ZACHOVÁM VĚRNOST POLSKÉ REPUBLICE, ŽE BUDU HÁJIT JEJÍ ČEST A BOJOVAT ZA JEJÍ OSVOBOZENÍ, I KDYBY TO ZNAMENALO POLOŽIT ZA NI ŽIVOT…“ /// Rozpočet 24 milionů zlotých je na výpravě a efektech znát. Ty jsou však to jediný, na co se dají pět ódy. Scénář moc dramatický působivosti nepobral a možná bysme ho u nás, na rozdíl od toho vostatního, dali dohromady taky. Sledujeme skupinku dospívající mládeže, kterým se zapalujou lejtka a navíc cejtěj potřebu přidat se k odboji. Štefan je obklopenej dvěma holkama a kupou štěstí (že to nejde k sobě? Inu válka…) a my můžem sledovat jejich osudy. Po dlouhým, nudným úvodu přichází překvapení v podobě krvavejch scén, který potěší každýho válečnýho veterána. Scénář se dá pochválit za to, že staví na reálných základech (a hlavně kvůli tomu dávám aspoň ty 3*). Němci tenkrát sejmuli každýho, kdo jim padl do ruky. Nevyhejbá se ani vzájemný nevraživosti s Ruskem a strachu z Rudý armády, stejně jako zmiňuje účast jediných posil zvenčí, Berlingovců. Samotná válka, to je spíš taková partyzánština, ve který je možný naprosto všechno. Město se mění v živou střelnici, kde se všichni v duchu Hvězdný pěchoty (nemyslím ty šikulky ze Superstár, ale Verhoevenovo akční scifi z roku 1997) vrhají vstříc smrtícím nástrahám a překvapivě jim docházej životy. Jako hodně nepovedej vtip pak působěj všechny ty zpomalovačky a rádoby efektní nápady. Matrixovej „Bullet time“ během válečný vřavy, při níž si strkaj jazyky až do mozku, pak je vrcholem exhibicionismu. Proti tomu jsou „gerojský“ činy, s cílem nechat se co nejefektněji sejmout, prkotina. Možná tím chtěl rejža říct, že láska má místo v každý době. O tom nepochybuju, ale výsledek je stejnej, jako by Disney točil pohádku plnou milejch postaviček, o mistrovským díle masovýho vraha. Ukázat válečný peklo se povedlo na výbornou. Některý věci jsem nepobral já, některým zase nebude rozumět mládež. Hlavní cíl je však splněn: připomenou hrdinskou a tragickou kapitolu polských dějin. Nikdo mně nevymluví, že si tehdejší masakr civilního obyvatelstva nezaslouží lepší příběh než je tahle Love story. To ovšem nic nemění na faktu, že polská kinematografie se té naší neustále vzdaluje. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chci se něco dozvědět o Varšavským povstání. 2.) S pionýrskou družinou jsme si často hráli na osvobození. (Byla jsem Marusja a všem jsem dávala. – První pomoc, debile!). 3.) Thx za titule „tkimitkiy“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (21.08.2015)

Klobúk dole pred Poliakmi, ktorí dokazujú, že bez problémov zvládajú takéto vysokorozpočtové produkcie. Na rozdiel od minuloročného konkurenta v podobe Stalingradu, ktorým sa chceli bratia Rusi prepašovať do vyššej ligy a ktorý bol len zbytočne preplácaným a hlavne nudným vojnovým filmom je poľské City 44 počinom, ktorý sa môže pokojne postaviť medzi americké vojnové veľkofilmy (napríklad k Fury z rovnakého roku) a smelo im konkurovať. Je vidieť, že Poliaci mala vysoké ambície, zohnali si dostatok peňazí a natočili profesionálny, výpravný, vizuálne podmanivý vojnový film, ktorý síce nie je nijako originálny, ale zato dostatočne intenzívny a hlavne v druhej polovici sa vyvíja aj k čoraz menšej predvídateľnosti, kde zásadne mení hlavnú postavu celého deja. Navyše tomu nechýba odvaha byť dostatočne brutálny, pátos je držaný v znesiteľnej miere a má to aj niekoľko postupne dávkovaných nápadov, aby celé dvojhodinové dianie neomrzelo (napr. jedna prestrelka z budovy, kde už má divák pocit, že to bude ďalšia rutinná scéna je z ničoho nič natočená pohľadom prvej osoby a pôsobí to veľmi efektne). Akurát je do filmu úplne nezmyselne zaradených pár scén, ktoré by akoby vypadli z úplne iného filmu a na tých pár sekúnd dosť kazia zážitok, aj celkový dojem. Chápem, že City 44 sa chce zapáčiť mladému publiku a takýmto veľkofilmom sa Poliaci musela snažiť osloviť čo najväčšie možné publikum, aby sa im vrátili náklady, ale uniká mi zmysel tých náhle spomalených, videoklipových sekvencií. Pôsobí to ako päsť na oko a nepasuje to do filmu, divák tak v jednej chvíli sleduje prestrelku pri ktorej postavy umierajú, kričia, šíri sa zúfalstvo, atmosféra zintenzívňuje a zrazu sa z ničoho nič prirúti záber, v ktorom začne hrať moderná dubstepová/EDM hudba, trajektória vystrelených nábojov sa prapodivne točiť v elipse okolo postáv a celý dojem z vážneho vojnového filmu je preč. Našťastie je týchto scén minimum (konkrétne tri – jeden podivný bozk v tej najnevhodnejšej chvíli počas prestrelky, jeden sexuálna scéna a jeden útek medzi náhrobnými kameňmi), ale absolútne nekorešpondujú s vyznením predošlých alebo nasledujúcich scén. Našťastie ten zvyšok je poctivo odvedená prácička, z ktorej sa hlavne v druhej polovici stane krvavý, nekompromisný vojnový film. Na pomery našich slovanských krajín ojedinelý filmový počin, s ktorého profesionálnou úrovňou, spracovaním a vysokým rozpočtom sa Poliaci vyznamenali a pri ktorom Slováci môžu len blednúť závisťou. Nám sa niečo podobné nepodarí natočiť ani o 50 rokov. CELKOVO: 3,5* (7/10) (27.03.2015)

Z filmu cítiť, ako chcel byť veľkolepý, a keď si dali na premiéru priviesť aj najväčšie plátno na svete a pustili to rovno na Národnom štadióne, tak je jasné, že tí tvorcovia si aj mysleli, že niečo veľkolepé stvorili. Až tak to ale nevyšlo. Hlavný hrdina je večne vyhúkaný. Vyhúkaný, keď zobačí slávnu Žofiu v Evinom rúchu, tak radšej utečie, hoci pri Žofii sa aj z nebinárneho stáva nekompromisný hetero inseminátor, ktorému ani Boris Kollár by nestačil. Vyhúkaný je aj, keď sa strieľa, lebo však mu zabudli povedať, že je druhá svetová. Celkovo filmom voľne prechádza duch jeho vyhúkanosti a podozrenie na vysokú dávku sedatív je veľký. No a potom tá realita povstania. Na jednej strane streľba a zbytočne zmarené mladé životy, na strane druhej ich opíjanie sa a sny o romantickej budúcnosti, čo asi nejde veľmi dokopy, keď dobrovoľne ideš na miesta s pravdepodobnosťou úmrtia vyššou než pri napojení na pľúcnu ventiláciu počas covidu. Ak šlo o pokus ukázať lásku počas vojny, tak to bolo nedokonalé po oboch stránkach a celkovo to vyšlo ako dielo, ktorému niečo chýba. Akoby Pianista bez nosa. (22.08.2023)

Tak takový audiovizuální nářez bych od polské kinematografie nečekal. Miasto 44 rozhodně není klasický "zaprděný" válečný film plný patosu a slz. Tedy on už ten film ze své podstaty (válka, smrt, strach a tak) takový je, ale je dost výrazně šmrncnutý moderními klipovitými sekvencemi a efektními až artovými zpomalovačkami. Člověk by si pomyslel, že tyhle zdánlivě laciné triky budou působit směšně, ale opak je pravdou. Využity jsou šikovně, nejsou prvoplánové (klaustrofobická část v kanálech například) a vždycky mají svůj účel. Audiovizuálu a způsobu nasnímání není prakticky co vytknout, film se v tomhle ohledu může směle rovnat tříáčkovým americkým blockbusterům. Na druhý pohled je Miasto 44 film až nečekaně realistický a ukazuje válku hodně krvavě a špinavě, byť samotná akce je samozřejmě dost přepálená a nahuštěná tak, aby se neustále něco dělo. V rámci náročných válečných snímků svěží vítr. (17.04.2015)