Ztráta paměti

„ Představte si svůj život jako skládačku jejichž díly někdo zamíchal, žádný se neztratil, jenom je musíme poskládat dohromady, na svá místa, ve správném pořadí.“ Skládanka je to rozhodně zajímavá, zvlášť, když v okamžiku, kdy puzzle jakž takž pasují, vám do nich někdo (něco) drkne a můžete začít znovu, z jiného konce. (06.01.2006)

Možné spoilery. Škoda, že tvůrci neměli koule to dotáhnout buď jedním, nebo druhým směrem, které se zde nabízejí jako jediná východiska. Tohleto vyznění do ztracena, kdy tedy může být, a nemusí být po smrti, a bude pořád opakovat kruh chyb, je totiž hrozně laciné a je z něho patrné, že prostě se nedokázali autoři rozhodnout ani pro jednu variantu. Film má docela jasnou strukturu, v níž pak odhalujeme, co se stalo. A po hodině filmu už je v podstatě celá zápletka jasná, takže si člověk říká, no a teď to páni autoři rozuzlete. Buď mu dejte šanci vše napravit a zakončete to happy endem (což by se líbilo mně), nebo holt ho nechejte v drsné realitě, z níž není úniku, je pod knutou nemilované manželky, a musí se s tím naučit žít (což se bude líbit nihilisticky zaměřeným divákům). Ale berlička s možným posmrtným životem, neustálým setkáváním se se svými chybami, ok, řekněme, že je v očistci, avšak ani tak to nelze považovat za jednoznačné postavení se problému, který zápletka odhaluje. Také jsem příliš nepobral jeho vizi vraha (Šlo o personifikaci Anny? Jeho samotného, který sám sebe ubíjí? Postavy z pekla, pokud přijmeme teorii očistce?). A jakou má souvislost čas úmrtí 20:02 s rokem 2002, pokud nejde jen o to hezké propojení čísel jinak beze smyslu? Celkově pro mne rozporuplný film. Atmosféra, rozvíjení příběhu jsou velmi dobré, po hodině filmu však začne vyprávění klopýtat a nakonec se nám dostane jalového, neslaného a nemastného zakončení. (18.02.2017)

Hodne atmosferickej film. Prakticky od prvni minuty zacne bejt film skvele napinavej a vydrzi mu to az do konce. Celej film je v podstate zmet nekolika vyjevu z zivota hlavniho hrdiny, ktery se tocej okolo nehody v roce 2000 a v roce 2002. Sice misty uz neni jasny, jesli se zrovna koukame na sen nebo skutecnost, ale zase se da dobre poznat, co je v roce 2000 a co v roce 2002 a jak postupne zacina Phillipe vzpominat, zacnou se jednotlivy vzpominky rozjasnovat a zapadat. Sice uz mi bylo dopredu jasny, co ze to proved, ale to vubec nevadilo. Jedinej problem je, ze film ke konci chce krapet kopirovat Osudovy dotek a ze zacina a konci na stejnem miste, takze se vlasne nic moc nevyresi. (25.02.2007)

Ve všech ohledech naprosto průměrný film. Samozřejmě tak trošku vykrádačka Butterfly effect, ale na rovinu. Jaký film v dnešní době není tak trošku vykrádačka něčeho. A i přes to, že mám podobné mysteriozní filmy rád, tak Ztráta paměti mě rozhodně nenadchla. Stopáž není přehnaná, začátek zajímavý, herecké obsazení ucházející, ale to co film sráží je závěr, ten mi přišel hodně nedostatečný a přitom u takto stavěných filmů by měl být tím hlavním, tím co vám vyrazí dech. Ale tady nuda a šeď. Klasická žánrovka. Nenadchne, ale ani neurazí. (07.12.2013)

Pochopil jsem to (asi?) až napotřetí a to hlavně proto, že jsem si již pamatoval pár věcí a mohl se soustředit na detaily kolem, které se ukázaly jako stěžejní pro zpracování celého děje. Ten sice není až tak složitý, ale zároveň je neuvěřitelně zmatený (myšleno dobře) a diváka uvrhne do labyrintu pochyb a tajemství, ze kterého se jen hodně špatně vychází ven. Kdo nechce tupě čumět na jednoduché a idiotské filmy, musí rozhodně vidět Ztrátu paměti. 100% (19.02.2017)