Kjókai no Rinne

Kyoukai no Rinne nenabízí vcelku žádný souvislý příběh. Je to spíše kompilace událostí a řešení problémů. Myslím, že nejdelší souvislý úsek byl kolem 4 epizod (max). Hudba není nijak výrazná, že byste si ji všimli, ale vizuální stránka je dobrá. Seriál je místy komentován jakýmsi vypravěčem, který popisuje např. různé Shinigami vychytávky a podle mě je velice často nejlepší z celé epizody, což je poměrně málo. Příjemně se na to kouká, takže pokud nemáte co dělat a nenabízí se nic lepšího, proč ne. (23.09.2015)

Téma Shinigami se mi vždycky líbilo a tak jsem se pustil i do tohoto anime. Příběh nic světového v podstatě nenabídl, ale neměl jsem s ním žádné větší problémy. Vizuální stránka mi přijde hezká ale hudební mě příliš neoslovila, naštěstí se dají opening i ending přeskočit, protože ten druhý opening mi přišel dost hrozný. Rinne mi svým přístupem trochu připomíná Yata z Noragami a toho jsem měl docela rád, takže ani s Rinnem nemám příliš problém. Sakura je vcelku obyčejná, skoro bez emocí, ale to mi u dívek v anime zpravidla nevadí. Svět Shinigami vypadá vcelku zajímavě, ale na Seireitei samozřejmě absolutně nemá... V průběhu 25 dílů se toho v podstatě příliš nestalo, objevilo se pár postav, ale ani Jumonji ani Ageha mě nějak výrazně nenadchli a třeba takový Rinneho tatík, ten byl místy skoro až k nesnesení. Některé humorné momenty se tam docela často opakovali a tedy časem přestávali být vtipné. DRUHÁ SÉRIE se nese v duchu té první, kdy se toho vlastně příliš neděje, děj je episodický a tak jediné, čeho přibývá jsou nové postavy, z nichž některé docela zaujali, jiné pobavili a bez některých bych se klidně obešel. Docela se mi líbí nové openingy a hlavně poslední ending, takže z hudby mám lepší pocit, než u první série. Ani TŘETÍ SÉRIE v podstatě nic nového nepřináší, jen je mnohem episodičtější a jednotlivé díly mají zpravidla 3 části, takže dostávám víc příběhů, ale dost krátkých. Ale i tak je to pořád stejný průměr, na který se dá naprosto bez problémů dívat. 5/10 (22.04.2015)