Paradise Trips
Paradise Trips
Režie:
Raf ReyntjensScénář:
Raf ReyntjensKamera:
Rik ZangHudba:
David van der HeydenHrají:
Gene Bervoets, Noortje Herlaar, Jeroen Perceval, Pascal Maetens, Line Pillet, Charlotte Timmers, Marie-Louise Stheins, Pieter Verelst (více)Obsahy(1)
Mario je řidič, řidič dálkového autobusu. Takový, jakého známe všichni, věčně zachmuřený a nevrlý, znuděný svým životem, manželstvím i prací. Autobus je ale jeho hrad a co řekne Mario, to platí. Mario vozil svým autobusem celý život důchodce k moři do Chorvatska a teď se sám chystá do důchodu. Jako poslední kšeft přijme speciální zakázku. Do kempu k moři totiž místo spořádaných občanů veze partičku hlasité mládeže směřující na hudební festival. Vzájemná nevraživost na sebe nedá dlouho čekat. Jenže tahle poslední výprava autobusu Paradise Trips dá Mariovi šanci vzpomenout si, jaké to je radovat se, užívat si života, oprostit se od starostí a taky díky ní dostane druhou šanci najít cestu ke svému synovi, kterého roky neviděl a nikdy mu nedokázal říct, že ho má rád. (Artcam Films)
(více)Videa (1)
Recenze (15)
Jakožto hororový expert sice komedie příliš nevyhledávám, ale v případě Paradise Trips jsem udělal výjimku a rozhodně nelituji. Už od začátku jsem se totiž těšil zejména na unikátní atmosféru festivalu Lost Theory, kde se také většina snímku odehrává, na jehož pozadí jsem pak mohl druhotně nahlédnout pod pokličku spletitých vztahů jedné "povedené" rodiny, jejíž členové při znovunalezení cesty k sobě zažívají lehce úsměvné patálie. Paradise Trips tak ve výsledku představuje poměrně chutnou jednohubku, kterou bez problémů strávil i můj ortodoxní hororový žaludek. ()
Myšlienka fajn, prevedenie ako tak dobré, ale tá atmosféra filmu bola úplne na hovno. Necítil som žiadne emócie, bolo to také akési nevyrovnané, ten vzťah otca a syna nebol do hĺbky prenesený na diváka a pozerať, ako sa z ufrflaného starca stane pomaly narkoman je síce zaujímavé, ale musí to byť jednoducho lepšie zrežírované. Belgičania by mali trošku vyšperkovať svoje snímky. Tento nie je prvý. 50 % ()
Na tento film jsem se dívat zřejmě omylem. Starý řidič autobusu se dostane do skupiny asociální mládeže, která jede na jakýsi festival v duchu bývalých hippies a jejímž jediným heslem je absolutní volnost, kde neplatí žádný zákon. Mario kdysi udal svého syna, který se stal drogovým dealerem v domnění, že ho nějaký čas v kriminále převychová. Nestalo se tak a došlo naopak k absolutnímu odcizení a nenávisti. Jednoznačně jsem ovšem stál na straně Mária a scénář všechnu ideu pohřbil tím, když se Mário po jakémsi fetu začal včleňovat mezi tuhle mladou sebranku. Je to asi pohled do reálií tohoto odporného zkaženého světa 21. století s jeho postojovým liberalismem... Hnus. ()
Opět jeden z filmů, kde jsou téměř všechny postavy více či méně nesympatické. 1) Spoiler. Účastníci zájezdu po vlámsku mě příliš nezaujali. Protivný řidič veze protivné a drzé návštěvníky jakéhosi techno festivalu do Chorvatska. Na místě se setká s ohromně free věkovou souputnicí a zejména se svým vůbec ne free synem, kterého kdysi poslal do kriminálu za dealerství drog a který mu to nemůže odpustit. No vůči synáčkovi jsem sympatiemi rozhodně neoplýval, ani vůči jeho partnerce, očividné vyznavačce zásady laisser faire._____ 2) Jediný, kdo si mě získal, byl její syn, malý kluk Sunny, v podání Cédrica Van Den Abbeeleho. Jeho přirozená a zdravá reakce na vše okolo byla jediným světlým okamžikem snímku. ()
Mário, ktorý je jednou nohou dôchodca, si užíva posledný trip a práve ten vyváži všetky tie predchádzajúce. Nudné pravidelné cesty starších ľudí osvieži záverečný trip na hudobný festival, kde ožívajú spomienky, pocity, vzťahy, roky nevypovedané slová. Myšlienka pekná, oddychové tempo a pár prázdnych miest vytvorili priemerný film na jedno pozretie. ()
Reklama