Cosy Dens
Pelíšky
Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Jan MalířHrají:
Miroslav Donutil, Jiří Kodet, Simona Stašová, Emília Vášáryová, Bolek Polívka, Jaroslav Dušek, Eva Holubová, Stella Zázvorková (více)Obsahy(1)
A je tu zpět jedna z nejúspěšnějších českých filmových komedií od renomovaných tvůrců - režiséra J. Hřebejka a scenáristy P. Jarchovského s řadou skvělých herců. Vraťme se tedy s oblíbenými postavami k rodinným rituálům, láskám a trapasům odehrávajícím se na sklonku šedesátých let minulého století v jedné pražské čtvrti. Jemná poetika a humorná nadsázka jsou charakteristické pro vyprávění životních osudů tří generací mužů a žen ve zvláštním období našich dějin v roce 1968… V jedné dvoupatrové vile tu žijí dvě rodiny - Šebkovi a Krausovi. Otec Šebek (M. Donutil), prostoduchý, ale dobrácký důstojník z povolání, je zastáncem panujícího režimu a stejně vehementně obhajuje i vlastní neomylnost v roli hlavy rodiny. Elegantní otec Kraus (J. Kodet), bývalý odbojář s trpkou válečnou zkušeností, je naopak zarytým opozičníkem. Také on je přesvědčený o tom, že má za všech okolností pravdu - není proto divu, že se tihle dva nemají zrovna v lásce. Jejich děti - gymnazista Michal (M. Beran) a jeho spolužačka Jindřiška (K. Nováková) - spolu vycházejí docela dobře. I když Michal by byl rád, kdyby ho jeho sousedka brala trochu víc na vědomí. Ta má ale oči pro jiného. Nezbývá mu tedy nic jiného, než aby smutně přihlížel, jak mu jeho první milostné body krade spolužák Elien (O. Brousek). U Šebků a Krausů se zatím střídají rodinné návštěvy, ve vší obřadnosti se tu slaví Vánoce, svatba i nečekaný, bolestný pohřeb. Do zabydlených domácností vtrhnou i některé novodobé vymoženosti v podobě umělohmotných lžiček, nerozbitných sklenic i podivných her pro statečné pionýry. Mládež zatím pokukuje po lákadlech světa kapitalismu a snaží se žít svůj vlastní, na rodičovských autoritách a "velké" historii nezávislý život. V soukromí rodinných pelíšků se tak čas od času odehrají malá dramata názorů a vztahů, která se v paměti jejich účastníků otisknou už nejspíš navždy… (Česká televize)
(více)Recenze (1 911)
Jindřiška je pěkná mrcha. :-D Velmi nadprůměrný film, ale nic z čeho by se mi podlamovaly kolena. 80% ()
Pro mě snad nejlepší český film, můžu vidět stále a vždycky mě dostane... film, který umí rozesmát i rozplakat, co víc si přát. ()
Napriek smutnému záveru je to film, ktorý mi vždy po väčšinu doby jeho vysielacieho času vyvoláva úsmev na tvári. Vždy ma rozveselí aj keď sa v závere slzám neubránim. V rámci Challenge Tour Special - Filmový lov radím do kategórie filmu, ktorý si púšťam, ak sa chcem rozveseliť. ()
Pelíšky jsou nesmrtelnou klasikou a jedním z nejlepších porevolučních českých filmů se spoustou nezapomenutelných hlášek a skvělých hereckých výkonů. Všem zúčastněným patří velký dík za tak chytře napsaný film s vyváženým množstvím humoru a dramatu. I když znám film takřka nazpamět, tak se neokouká a při každém dalším zhlédnutí mi dá něco nového. Co scéna, to perla - co hláška, to klenot! ()
Jeden z těch Hřebejkových hlubokomyslnějších filmů... Moc jich není... ()
Smiech cez slzy aj po desiate. ()
Je třeba něco dodávat k nejprofláknutější český kultovce posledních let? "Co to tady je za hnusnou máničku?! Myslíš Gagarinova bratra? Aneb dokonalost je v maličkostech. ()
Absolutní vrchol naší moderní kinematografie... ()
Písničky, Kodet a nostalgie, nic víc tenhle film nedělá. Ale právě díky výše zmíněným ingrediencím to funguje, ani snad tvůrci nevěděli, jak se jim to povedlo. Pokud bychom však měli film rozebrat podrobněji, je to snůška hloupostí, postav bez psychologie, černobílého vidění světa a rovněž spousty nelogičností. ----- Co dodat k filmu o němž už bylo všechno řečeno a není tedy možné objevit nic nového? Co napsat o vysoce pohodovém kousku režiséra Jana Hřebejka, který strhal všechny rekordy v návštěvnosti? Asi nic víc, než každý nepochybně dávno ví. Takže jen pro ty extrémně zapomnětlivé či pro ty, kterí byli několik minulých let na jiné planetě připomenu, že děj... moment, teď mě napadá, že film v podstatě žádný děj nemá. Je to více méně jen sled různých epizodek poskládaných tak, "aby to bylo jako ze života". A ono skutečně je, jako ze života. V jednom z rozhovorů Hřebejk přiznává, že chtěl, aby se každý v jeho filmu tak trochu poznal, aby mohl říct: "Hele, to je přesně jako u nás doma". Divácký ohlas dává tušit, že se to jemu i celému štábu podařilo. Obraz je dobrý, ostrý, v porovnání se světem běžný průměr. Jiná kapitola je zvuk. Už u původního vlastního filmu si dali tvůrci záležet, a tak zněl - na naše poměry - velmi dobře. Líbí-li se vám tedy bigbítek ze šedesátých let, nepochybně vás potěší fakt, že zvuk si na tomto DVD svojí kvalitu udržel. Disk má velmi elegantně zpracovaná menu. (OK, za to si nic nekoupím, ale vážně vypadají hezky.) Nicméně co do výbavy - a tady mě to obzvlášť mrzí - nepatří ke špičce, spíš k průměru. Sice si s přehledem může očistit boty o jakýkoli běžný titul Paramountu, charakteristický jedním usmoleným trailerem, ale to snad není měřítko. My na disku najdeme toliko příjemný film o filmu (16 min.), profily herců a tvůrců, upoutávku, videoklip k písničce Tu kytáru jsem koupil kvůli tobě, pozvánku na film Musíme si pomáhat, a pod názvem "Udělejte si dobře" pak výběr nejoblíbenějších scén. Škoda, že chybějí jakékoli komentáře, nepoužité záběry apod. Ale třeba se někdy dočkáme speciální edice, kdo ví... Film 5/5 - Některé scény by se měly tesat do kamene! DVD 3/5 - Výbava je dobrá, ale film by si zasloužil lepší. ()
Hřebejk tímhle filmem vylétl jako zářící meteor. Byť jeho pozdější tvorbu osobně považuji za jeden z nejbolestnějších důkazů bezradnosti současné tvorby, je třeba po pravdě říct, že Pelíšky jsou špičková záležitost devadesátých let. Režisér se díky své mladosti dokázal zcela odprostit od přehnaně emočního vyznění a nechal plout lehkou nostalgii i mírný sarkasmus. Pelíškám rovněž pomáhají přesvědčivé dialogy z úst těch nejpřednějších herců. Jednoduše řečeno Vás myšlenkový přesah nečeká, ale příjemné a důstojné ohlédnutí ano. Po deseti letech od pádu totality nemohl nikdo chtít víc... ()
Film jako takový je celkem fajn, je v něm hromada vtipných scének a hlášek. Trochu mi vadilo, že 60. léta kreslí v takových bezproblémových barvách a u hereckých výkonů jistá šablonovitost (Donutil hraje Donutila, Polívka Polívku....) // Během Vánoc 2014 jsem ho na různých tv stanicích viděl čtyřikrát. A musím říct, že těch povedených scén je tam prostě obrovský množství... Svého času mi lezlo na nervy, že to taková ta hřebejkovská šablona se stejnými herci, dneska už mi to asi nevadí. Nej scéna: "Soudruhu?!!!" Prásk holí. ()
Jeden z vůbec nejlepších českých filmů. ()
Nejsem fanoušek českých filmů a už vůbec nejsem fanoušek Hřebejka, ale Pelíšky jsou po všech směrech tak geniální film, že jsem neváhal a musel jít v hodnocení do plných. Když se vám sejde výtečný scénář, příjemná dobová hudba, ale hlavně skvělé herecké výkony, není těžké něčemu takovému podlehnout. Z filmů, co naše produkce pustila do světa po '89, jej stavím na úplný piedestal (žel je tam hodně osamocený). Jen víc takových snímků! ()
Vzhledem k pozici jakou tenhle film má v českém kulturním fondu i ve společenské diskuzi, kdy se jedná o referenční představu o komunismu pro lidi, kterým je dneska mezi 30-50 lety, si vyloženě říká o nějakou revizi. Překvapilo mě ale, jak se tomu vzpírá tím, že po těch letech působí překvapivě bezelstně a něžně. V pubertě se na film o vzdálené době dalo nakrásně napojit skrze milostného lichušku Michala či fatální odloučení Jindřišky od odjíždějícího Eliena. V dospělosti pak přeberou pozornost tragikomické přerostlé děti s povědomými atributy (Kodetův rollercoaster nálad a flustrací připomene mládí každému nebožákovi, co vyrůstal pod řemenem cholerika), které jim prakticky znemožňují dosáhnout štěstí. Hodně překvapivě v českém (i obecném) prostředí působí, že ženské postavy jsou zde daleko lépe napsané, zrežírované a zahrané (Stašová jako bohyně mámvpičismu) než mužské, které jsou takové komické hračky v domu pro panenky. ()
For ME 89% ()
Pelíšky patří do nepopulární skupiny filmů, který jsou s přibývajícími roky čím dál horší. Jde o povrchní líbivej film, postavenej na pár vtipnejch hláškách a situacích (kterejch je zatraceně málo), poslepovanej úmorným nic. Děj prakticky o ničem, vykreslení doby a lidí černobílý, postavy charakterově naprosto plochý, zklamání. Howgh, dopsal jsem. ()
Zřejmě nejlepší, nejpromyšlenější, nejprocítěnější a nejoduševnělejší český porevoluční film (v mých očích ho překonávají asi jen Divoké včely). Nelze určit nejlepší postavu a nejlepší herecký výkon, neboť takřka každá/ý z nich je unikát. Pelíšky mají obrovskou sílu v tom, že vás strhnou a naprosto pohltí a vy, navzdory všem jejím negativním stránkám, chcete alespoň na chvíli v té době žít. V souvislosti s tímhle filmem jsem odhalil ještě jednu zajímavost. Když jsem na tom byl v kině, neustále jsem se smál a často i nahlas. Pořídili jsme se ženou tento film k padesátinám mé matce a těšili se, jak se pobaví a zasměje s námi. Jenže my se smáli a matka nic, když film skončil, jen suše pronesla, že přece není čemu se smát, že to v té době prostě takhle bylo (v době, kdy se film odehrává bylo mé matce 17/18 let) a mě najednou došlo, že to vůbec není komedie, že je to vlastně strašně smutný film. Od té doby se mu už tak moc nesměji. Od tohoto Hřebejka a spol. jednoznačně nejlepší kousek, kterému se žádný jejich jiný už nevyrovná. ()
Naprosto bombastická záležitost Jana Hřebejka, na které se snad ani nedá najít žádná slabina. Jeden z nejoblíbenějších filmů / dramat (a pevně věřím, že nejen naší rodiny) na který se vždy rád podívám znovu. Kousek nabitý výborným hereckým obsazením, nezapomenutelnými hláškami i situacemi, při kterých člověk neví, jestli má řvát smíchy, nebo rovnou začít brečet z bolesti bránice. Nálož gagů Donutila, Polívky i Kodeta je prostě bezednou studnicí dobré zábavy. Když k tomu ještě připočítáme výbornou Holubovou a Stašovou a dramatickou zápletku, bylo vymalováno. Film má samozřejmě poukázat na vážnost té doby a není moc dobré jej označovat za klasickou komedii, protože Pelíšky jí rozhodně nejsou – v tom pravém slova smyslu. ()
Výborná komedie, která s rostoucím počtem projekcí ztrácí své kouzlo. Začne tak vyčnívat fragmentárnost, prvoplánovost hlášek a omšelá televizní výprava. Ale konec, při kterém hraje pan Kodet na klavír českou hymnu za zvuku přijíždějících tanků a přilétajících letadel, při tom mi vždycky minimálně běhá husina... ()
Nejlepší porevoluční film ne-li nejlepší český film vůbec navíc plný skvělých hlášek a výborného obsazení. ()
Související novinky
Na Anděla Páně 2 už přišel milion diváků
Na prvního Anděla Páně vyrazilo do kin 188 138 diváků, takže Jiří Strach rozhodně nečekal, že jeho pokračování rychle zaútočí na milion. Právě tahle cifra ale padla v šestém týdnu promítání, čímž se… (více)
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)