Letadla, vlaky, automobily

John Hughes je pravdepodobne reziser s nejvetsim citem pro 80's hudbu, v podstate jakykoliv jeho film pustite, muzete se spolehnout, ze do vas bude pumpovat ty nejvytucnenejsi 80's tony, je uplne jedno jestli se jedna o jeho typicke stredoskolske 80's party typu The Breakfast Club, nebo jen o Stevea Martina, ktery se snazi v NY sehnat taxika jako v tomto filmu, o svou 80's syntezatorovou davku se u filmu Johna Highese rozhodne bat nemusite. 6/10 (26.02.2013)

„Dovoľte mi revanšovať sa vám. Pozývam vás na pivo a hotdog.“ – Nie, ďakujem.“ – „Ale no.“ – „V jedle som prieberčivý.“ – „Tak len pivo.“ – „Nie, ďakujem.“ – „A kávu?“ – „Nie.“ – „Sódu?“ – „Nie.“ –„Niečo sladké?“ – „Nie.“ – „Ostré?“ – „Nie.“ – "Čo sa hanbíte!“ Jedna z mojich najobľúbenejších vianočných komédií a jedna z mojich najobľúbenejších rolí skvelého Johna Candyho (inak s výborným slovenským dabingom Ivana Vojteka), ktorému sa hodinu a pol po pusa nezavrie. Avšak i bielovlasý Steve Martin, ktorý pravdupovediac máva dosť často slabé chvíľky, ostro kontrastujúce s jeho talentom schopného herca a scenáristu, je výborný. A práve elektrizujúca chémia medzi nimi je to prvé, čo drží túto rozkošne dobre režírovanú komédiu nad priemerom a stavia ju tak po bok napríklad obdobne vydarenej komédie MÔJ BRATRANEC VINNY, kde tiež záleží na príbehu, postavách, zápletke a dialógoch. Pravda, ako fanúšik Kevina Bacona som bol, keď som snímku videl prvý raz, svojho času TOTÁLNE ROZHORČENÝ z jeho miniatúrnej roličky „chlapa, ktorý mi šlohol taxík“. Ale inak je to smršť vtipov, skvelých dialógov, atmosféry a trocha aj toho zamyslenia sa o ťažkom vianočnom čase, počas ktorého spácha, alebo sa o ňu aspoň pokúsi, samovraždu najviac ľudí z celého roka. (26.12.2004)

Když Neal, poté co se poprvé loučí na nádraží s Delem, říká, že jejich společná cesta letadlem byla zajímavá, Del odpovídá "To je hláška roku!" Tak já bych se nedivil, kdyby pro mnohé diváky byla tahle Letadla, vlaky, automobily přímo komedií roku! Tvůrcům se zde totiž koncem 80. let, kdy tvůrčí kvality ve světě filmu začínaly obecně hodně upadat, povedla velmi svěží a vtipná crazy komedie o nejednoduchých cestách před svátkem domů a též o osudovém setkání dvou lidí odlišných povah, kteří měli v ten osudový den ale smůlu... nebo spíše štěstí? Trochu předvídatelný děj vyvrcholí možná trochu až pateticky dojemnou rodinnou scénou, ale když se nám ty svátky blíží, proč se trochu romanticky a naplno nedojat? Když tomu závěru, tlačícího jemně na pílu i na city, předchází tolik povedené zábavy, vlastně s tím ani nemám tolik problém. Komika Steve Martina mi vždycky připadala na můj vkus poněkud moc ujetá, ale musím říct, že se mi povedlo bez problémů od první chvíle naladit se s Martinem na stejnou vlnu a užívat si tahle ujetá dobrodružství a trampoty na cestách a stejně jako ti dva se u toho pravidelně naplno smát. Takže... ano! :-) 80% (05.12.2020)

Nemám rád Steve Martina a ani nevím proč vlastně. Jako herec je mi nesympatický. Nakonec jsem si tu v téhle komedii na něj nějak zvykl... Ta je sama o sobě takovou klasickou (tedy solidní) komedií osmdesátých let, kdy Clark Griswald se se svojí rodinkou také proháněl napříč Státy. Kdo viděl Na doraz (2010) bude mu lecos povědomé. Režisér Todd Phillips se totiž tímto filmem zjevně inspiroval. Humor už je ale na dnešek krapet vyčpělý, čemu jsem se upřímně zasmál byly vmáčknuté prsty do palubní desky při střetu s dvojicí kamionů na dálnici... A policejní kontrola nezpůsobilého vozu, kterému ale a to je fakt zvláštní! :-) šlo stále rádio. Konec byl takový typicky americký, vánoční a já říkám, proč ne. Za mně je to za 3 spálené kreditky. * * * (07.08.2018)

Takhle nějak si představuji americkou komediální klasiku, která se v televizi pouští stále a stále dokola o všemožné svátky. Rodinná zábava, která i na několik shlédnutí nebude nudit. Letadla, vlaky, automobily sázejí především na souhru ústřední dvojice Steve Martin a John Candy, která funguje na výbornou. Příjemná stopáž a přesně dávkované vtipy a tragické vyústění z tohoto filmu dělá pro mě u nás neprávem zapomenutou klasiku, kterou bych v televizi viděl několikrát a stále by mi to nevadilo. (19.07.2012)