The Millennial Bee
Režie:
Juraj JakubiskoKamera:
Stanislav DoršicHudba:
Petr HapkaHrají:
Jozef Kroner, Štefan Kvietik, Ivana Valešová, Michal Dočolomanský, Eva Jakoubková, Pavol Mikulík, Jana Březinová, Štefan Šafárik, Bára Štěpánová (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Sága slovenského zednického rodu Pichandů, jehož osudy sledujeme po třicet let na přelomu 19. a 20. století, slavila úspěch už ve své literární podobě – jako stejnojmenná kniha Petra Jaroše. Nutno však říci, že teprve ve filmovém zpracování režiséra Juraje Jakubiska, s řadou vynikajících slovenských a českých herců a hudbou Petra Hapky, se stala opravdu hitem. Propletená kronika jednoho liptovského rodu, osudy lidí denně bojujících o důstojný život na této zemi, o štěstí, lásku a smysl života, oslovila všechny. Poselství starého Martina Pichandy (nezapomenutelný Jozef Kroner) o tom, že všude, i v tom nejvšednějším a nejubožejším životě je třeba hledat si svou svobodu a smysl života, promluvila zvlášť výmluvně v totalitní realitě počátku osmdesátých let. Společnost se změnila, ale moudrost tohoto poselství zůstává stále stejně naléhavá. Film, který díky svému poselství a nevyčerpatelné Jakubiskově obrazové fantazii získal ocenění i na zahraničních filmových festivalech (např. nestatutární cenu La Fenice na MFF v Benátkách v roce 1983), patří k tomu nejlepšímu, co bylo v československé kinematografii od války natočeno. Kromě verze pro kina vznikl i čtyřdílný televizní sestřih. (Česká televize)
(více)Recenze (133)
V titulcích filmu uvedeno: koprodukce Československo / Západní Německo. ()
Kdybych to měl shrnout hodně stručně, aniž bych se nějak vyjadřoval ke všem těm gulovým bleskům a obřím tisícročným včelám, řekl bych, že v tom filmu bylo toho, co mě oslovilo mnohem míň, než toho, co mě nudilo/zmátlo. Mnohem. Považuju navzdory tomu ten film za masterpiece? Tak trochu... 6/10 ()
Ak si nejaký slovenský seriál vôbec zaslúži 5 hviezdičiek, tak je to u mňa určite tento ................ Predovšetkým vďaka týmto štyrom: Hapka, Jakubisko, Kroner, Kvietik (v obecednom poradí :-). ................ O dva roky neskôr natočil Jakubisko Perinbabu a odvtedy to šlo zo slovenským filmom už len z kopca.................. ()
Dlouho jsem neviděl tento Jakubiskův klenot! Vůbec nic neztratil na svém kouzlu a tak já můžu snímku tohoto slovenského Kusturici dát zasloužených pět hvězd. ()
Nie je to dokonalé, občas z toho trošičku trčí soc agitka a režisérova teatrálnosť, predovšetkým absolútne smiešne sexuálne scény. Ale kašlať na to všetko, ten fantasmagorický koniec na koľajnici kde sa všetci "stretnú" vo mne vždy vyvolá také silné zimomriavky ako asi žiaden iný slovenský film. Krásna práca s kamerou, farbami, úžasné kompozície a TEN SOUNDTRACK (na konci navyše pripomínajúci Morriconeho Bastardov). Absolútne zaslúžená cena na festivale v Benátkach (koľko našich filmov vôbec súťažilo na takých prestížnych festivaloch? 5?), najlepší Jakubisko a jeden z najlepších a najdesivejších hororov, (úmrtia synov) čo som videl. ()
Toto je jeden z mála filmov, ktorý keď beží v TV, môžem pozerať neustále. Dookola, dokola, do kolečka dokola...Vkuse, furt, vždy, neprestajne, stále, jednostaj, nepretržite, bez prestávky... ()
Tahle tragikomická sága o jedné rodině odehrávající se na pozadí národního uvědomění Slováků není mým šálkem kávy. Především kvůli Jakubiskově režii, která často využívá cholerické uřvanosti všech postav a také délka je neúnosná. ()
Mimoriadne zle zostrihané dielko známej ságy, pri stvárnení ktorej sa zišla slovenská elita. Divák si musí v zobrazenej spleti veľa vecí domyslieť, a nie vždy to ide. Režisér rozvetví množstvo príbehov, no k niektorým sa po čase ani nevráti, niektoré rieši samoúčelnými skratkami, že bez znalosti literárnej predlohy je divák stratený. Celý film ťahá Kvietik, ktorého zrenie v čase som si najviac vychutnával. Jakubisko vo výprave (sociálne protesty, vojna) opäť potvrdil, že je slaboch. Vylepšil si to pri navodení atmosféry domova, Slovenska, a špeciálne Liptova. Lúčenie sa murárov s rodiskom pri odchode na murovačky zahreje každého vlastenca pri srdci. Hudobný podklad mu skvele nachystal Hapka, i vďaka nemu sa tentoraz dala zhrýzť Jurajova dávka surrealizmu. ()
Úžasný poetický film ale zároveň dost složitá filmová strava. ()
Tak ako v trilógii Krstný otec predpovedá pomaranč v zábere budúce krvipreliatie, tak aj v tejto slovenskej "klasike" predpovedá veta "Bože, ty si krásna!" milostnú scénu. Nie nadarmo nám naša slovenčinárka často pripomínala, že práve Tisícročná včela je najerotickejší film natočený v bývalej ČSSR. ()
Vôbec ale vôbec som nečakal že to bude nadprimerný film aj ked sme sa o tom bavili čakal som nieký odpad ale mýlil som sa atmosféra všetko prepracované až na pár chýb pre mňa štyri. ()
Film, jehož sledování je pro mne vždycky svátek. V ČR je top topů Markéta Lazarová, v SR právě tenhle film. ()
Včela sa musí prebudiť, vzlietnuť, dotknúť sa krásy a oplodniť jablonku. Inák sme v prdeli a ako povedal Einstein: “Keď umrie posledná včela, ľudstvu ostáva menej ako 5 rokov života“ ()
Prvá polovica filmu sa venuje predovšetkým zoznamke s postavami, charaktermi a vzťahmi medzi nimi, celkom dosť erotiky, do toho príbeh Martina na sklonku života. Myslím si, že keby je zo všetkého o trochu menej (vrátane minutáže), len by to prospelo. Ale z celkového pohľadu chápem nevyhnutnosť prvej časti voči druhej. Kedy si ma ale film získal, bolo v druhej polovici. Strhujúci symbolický dej vztiahnutý k včelám, nádherné exteriéry z prostredia Zuberca a Zázrivej, krásna výprava a výborný Štefan Kvietik. "Včela, taký malý tvor a dokáže zabiť človeka. Čo dokáže potom človek?" ()
Asi najlepsi slovensky film. Plejada nezabudnutelnych hercov, nad ktorymi je urcite miesto len pre jedneho. Pre Jozefa Kronera. ()
Nevím proč to tak cítím, ale Tisícročná včela je z mého pohledu asi jejlepší film, jaký jsem viděl. Jestliže to, co máte rádi, je vžití se do lidských osudů v celé jejich kráse a krutosti, jestli máte rádi lidi a máte rádi city, tohle se vám bude muset líbit. Dokonalé je vše. Herci, příběh, proud děje, stylizace. Závěrečná scéna, ve které jde Štefan Kvietik do tunelu vyhodit do povětří vojenský vlak, blouzní a zdá se mu, že ze ním pochodují všichni, co znal, živí i mrtví, je víc než jen kus celuoidu. Je to dokonalý obtisk sociálního cítění a cítění vůbec. Tohle je biják. Ačkoli chápu, že pro zemi a dobu vzniku to tak mnoho lidí necítí. ()
Asi je jen málo lidí tady, co by tenhle film neviděli - náderná Jakubiskova sága rodu Pichandů. Druhá polovina filmu už není tak poetická a spíše politická, ale i tak 5*. A ta kamera...jedna báseň! ()
Připomíná mi to 100 roků samoty magického realismu od Marqueze po slovensku. Vypadá to, že ve slovenských dolinách se jen pije a souloží a slovenské potomstvo zaplavuje jiné krajiny. Metafora zedníků jakožto včelích dělnic budujících plástve pro ostatní množící se a umírající rody. Rod přežjije vše, země plodí stále. Vše shnije a znovu povstává. Láska, sex a smrt a na pár litrů vína nebo kořalky se vždycky najde. ()
Související novinky
Zemřel režisér Juraj Jakubisko
Československá kinematografie přišla o jedno ze svých velkých tvůrčích jmen, ve věku čtyřiaosmdesáti let totiž v pátek 24. února v Praze zemřel legendární slovenský režisér, scenárista, výtvarník a… (více)
Filmová ocenění benátského festivalu
Nejstarší filmový festival a jeho ocenění je nyní už i na ČSFD. Festival v Benátkách patří mezi tzv. "Velkou trojku", kterou tvoří festivaly v Benátkách, Cannes a Berlíně. Založen byl už v roce 1932… (více)
Michal Dočolomanský: 1942 – 2008
Pro filmové a televizní diváky byl třeba detektivem Nickem Carterem z Adély, hrabětem Teleke z Tölökö z Tajemství hradu v Karpatech či mladým Pichandou z Tisícročné včely. Divadelní publikum jej… (více)
Takový dlouhý slovenský film, ukazující několik věcí. Slováci toho mají s Maďári dost společného, a svou podobnost nezapřou. Tento film velice poeticky a s bohatým hudebním doprovodem vypráví o osudech včelařsko-zednické rodiny Pichandů od konce 19. století až po 1. světovou válku. Nejstarším členem je starý píchač Martiný Pichanda, který v mládí velice rád hrál karty v posteli s jednou místní píchandou. Předtím si ovšem dosyta zapíchali. Ta pichanda ovšem nebyla jeho žena, se kterou měl dva syny a jednu dceru. Kromě píchání je tento rod také znám svou láskou ke včelám, a jak věděl sám starý Martin, je třeba se neohánět, jinak schytáte žihadlo, jak se stalo na jeho oslavě šedesátin. V první části filmu v podstatě píchá snad každý s každým, měl jsem celkem problém se v tom zorientovat. Dokonce i nějaké kozy byly vidět. Rod je znám svou zednickou tradicí a občas se místní parta vydává na nějakou tu zednickou práci do Uher, tedy do těch Dolních. Významnou postavou je Martinův prvorozený syn Sámo, který má spoustu dětí a pokračuje ve včelařské tradici. Dále je to jeho brácha a hezoun Valent, ten opět neměl o píchandy žádnou nouzi. A jejich sestra Růžena, ta také nezůstala do konce života (snad ani do konce puberty) neposkvrněná. Sledujeme výjevy z vesnického života, oslavy, hodování, ale také tvrdou dřinu na polích a problémy se suchem, stejně jako s deštěm a také jednu silnou bouři. Mlýn po otci vyhoří a tak se jej ujme Sámo, kterého mlýn dobře uživí. Při pracovních zednických cestách se naši zedníci dostávají do kontaktu se stávkujícími sociálními demokraty, což jim způsobí nemalé problémy. Obzvláště poté, co jim nezaplatí hrabě Belány za podkovy, oni mu je pak nechtějí dát, a tak je udá u četníků a Sámo s ostatními jsou odvedeni na výslech, kde je jim jejich sympatie se sociálně-demokratickou stranou předhazována jako revolta proti císaři. Někteří se vydávají do Ameriky, jiní hledají práci v Miškolci, kde se omylem připletou na politický manifest soc-dem. a četníci začnou po účastnících střílet, což stojí život Sámova syna. Není to bohužel poslední vyhaslý mladý život. Třetí generace, tedy Sámovy děti, dorůstá zrovna v době, kdy zuří první světová válka. Mysleli si, že to bude sranda, stačí přece vypráskat Srby v Bělehradě, ne? Jeden syn má být malířem, druhý zase hodinářem. Válečná propaganda však jede na plné obrátky, malíře nepotřebujeme, je třeba všechny mladé a bojeschopné bojovat proti Rusům, i když jsou to také Slovani a Sámovi synové to pochopí a vzdají se jim. Nakonec však dopadnou špatně, jeden skončí s amputovanou nohou a druhý snad ani nepřežije. Starý Sámo se pak musí starat o svého vnuka. Stane se z něj něco jako záškodník a má v plánu ničit vlaky, přepravující vojáky na frontu, což je jeho poslední čin v životě. Nebylo to sice úplně špatné, ale toho píchání každého s každým na začátku tam bylo více, než je pro mé osamělé já zdrávo, ta hudba a různé umělecké vize se vyskytovaly příliš často a oslava venkovského života a dřiny není něco, čemu bych extra holdoval. Ale na svou dobu to muselo být bezesporu velice úspěšné dílo, utíkající z normalizační šedi na idylický slovenský venkov a zdůrazňující lidskou a rodinnou soudržnost a oslavující staré tradice. () (méně) (více)