Dej mi své jméno

Intimní, citlivý a upřímný snímek, který si zaslouží ocenění už jen za ten scénář a dobře vykreslené postavy. Ale samozřejmě to hodně vyzdvihují herecké výkony. Timothée Chalamet se v poslední době do mého hledáčku dostává stále častěji a po zhlédnutí tohoto filmu musím říct, že ten "kluk" je opravdu herec s velkým H. To, s jakou lehkostí a uvěřitelností zvládl zahrát takovou emočně náročnou roli (přestože je sám údajně heterosexuál), není rozhodně jen tak. Ta role mu padla dokonale a snad mělo svůj vliv i to, že mezi ním a Armiem Hammerem prý fungovala přirozená chemie. Přesto si myslím, že Chalamet má našlápnuto k zářné budoucnosti velkého herce, kterého uvidíme ještě v mnoha (třeba i zcela odlišných) rolí. Call Me by Your Name je filmem plným delikátních emocí i syrových mladických tužeb, ale rozhodně neklouže jen tak "po povrchu". Naopak se nebojí jít hodně do hloubky a o to je opravdovější a působivější. Pozvolný děj také hezky doplňuje ta atmosféra lenivého horkého léta v Itálii. Moc příjemný a dojemný zážitek. ~(4,4★)~ (21.12.2021)

Letní romance ze severní Itálie roku 1983 stojí na výborně vybudované atmosféře a perfektně vystavěnému soundtracku. Mladý Elio si nejdříve začne románek s krásnou Marzií, ale vzápětí ji začne podvádět s americkým studentem Oliverem. Zatímco sex s Marzií nám kamera dovolí vychutnat (Esther Garrel je fakt krásná), jak dojde na Olivera, následuje odjezd kamery na pohled z okna. Takže nakonec asi nejpřijatelnější homosexuální romance pro heterosexuální diváky. Možná ale mohla být trochu kratší (70%). (19.03.2018)

Přestože film navenek jen v sérii proustovských fragmentů, oddělených ostrými střihy, zachycuje dojmy z první lásky a atmosféru několika letních dnů a nemá žádný děj, vztah se napříč poměrně klasicky strukturovaným vyprávěním (cca každou půlhodinu k sobě mají hrdinové blíž) vyvíjí v souladu s tím, jak si oba milenci osvojují jazyk, kterým spolu mohou a dovedou komunikovat. Od prvního pohledu, který si mezi sebou Oliver a Elio vymění, čekáme, kdy prolomí mlčení a konečně si „to“ řeknou, náznaky nahradí otevřenou komunikací. Vzhledem k šestitýdennímu deadlinu přitom víme, že času nemají nazbyt. Záměrně arytmický film znamenitě pracuje s různě rychlým plynutím času (které zároveň patří k hlavním tématům, zpřítomněným citováním Hérakleita nebo častými záběry tekoucí vody). Vše se nejdříve děje velmi zpomaleně, v atmosféře letní nudy a bezčasí, nikdo nikam nespěchá. Ke konci ovšem dochází ke znatelnému zrychlení tempa. Milenci musí ve velice krátkém čase stihnout strašně moc věcí, které si dosud nestihli říct. Nechybí díky tomu ani napětí (nejen erotické a nejen během scény, kdy čekáte, zda Oliver sní broskev), jenom se na příběh musíte napojit víc než u jiných filmů, které vám nápadněji dávají najevo, co si v kterém momentu máte myslet a cítit, čeho a proč si máte všímat. Jedinečnost Call Me By Your Name spočívá v nenucenosti, díky které můžete s každým zhlédnutím docenit nějaký jiný detail (předmět, výrok, pohyb kamery), kterému jste dříve nevěnovali moc pozornost, protože Guadagnino neměl potřebu na něj upozorňovat. Při třetím zhlédnutí mě například nejvíc zasáhl moment, kdy Elio od Marzie žádá ujištění, že zůstanou přáteli po zbytek života, že jeden druhého nikdy neopustí. Přestože tušíme, že slib nebude dodržen, plně chápeme, odkud se vzala hrdinova potřeba něčeho věčného, co nebude nikdy přerušeno. Celý text zde. 90% (15.03.2018)

Bol som veľmi zvedavý, čo sa ukrýva za tak vysokým (94%) hodnotením tohto filmu. No a zistil som, že nič moc. Ako sa film blížil ku koncu, očakával som niečo, z čoho mi spadne sánka, niečo, čo zmení vibrácie vo mne vnútri a za čo pôjdem s hodnotením vyššie. No a nič! V podstate mi sánka i spadla; ale z toho vysokého hodnotenia, ako som už spomenul na začiatku komentu. Subjektívnych 50%. (22.12.2017)

Někdo si holt ty potencionálně oscarové zářezy umí vybírat. Někdy i několikanásobně. Například v tomhle filmu vystupují Timothée Chalamet, který tak zamával s Lady Bird nebo Michael Stuhlbarg, který nejenže má zásadní roli vědátora v The Shape of Water, ale jak tak koukám, tak i v The Post. Ovšem Call Me by Your Name je hlavně film Armieho Hammera, ačkoliv je samozřejmě opět vyhodnocen jako role vedlejší. Já osobně jsem čekal peklo, přišlo mi to podobné téma jako loňské God's Own Country, které nechci nikdy vidět, ale u tohoto snímku jsem kupodivu ani nenudil a nebýt té specifické tématiky, tak je to obyčejný feel good film, který zapadne v záplavě dalších. Jediné, čím tak nějak vystupuje z davu je jeho stopáž, která se mi zdá lehce přemrštěná. Ale o to více mě zajímá, jak si povede v březnu na oscarovém ceremionálu. (27.02.2018)