Dej mi své jméno

Jemný příběh jednoho léta, který v sobě díky svobodné atmosféře skrývá až překvapivě silnou přidanou hodnotu. Jakkoli mi na začátku přišlo té artovosti na love story snad až moc, od chvíle, kdy začne mezi tóny klavíru vznikat neuchopitelný cit, vodil si mě Guadagnino na udičce bez zaváhání. A jakkoli bude leckterý divák namítat, že na ležérně se převalující příběh jsou dvě hodiny moc, já bych uvítal klidně další dvě. Tak napjatý jsem byl, aby se to tuze křehké pouto nerozbilo. (22.01.2018)

EDIT: Uplynulo pár měsíců od shlédnutí a musím přidat poslední hvězdu. Neměla jsem pravdu v tom, že by tento film byl pouhým dalším opakováním, dalším pokusem o zachycení té neopakovatelné mladické zkušenosti s prchavostí, nezadržitelností krásného prožitku. Je to mnohem důležitější dílo. Po té době vím, že ve mně stvořilo hlubokou vzpomínku na ten dokonalý prožitek, se vším smutkem a ušlechtilým dojetím, které k ní patří, jako by byla moje. Tenhle film je žalozpěvem i chvalozpěvem o nezadržitelnosti dokonalé krásy a volnosti jejího prožívání při vědomí jejího prchání. A je zároveň jakýmsi dokonalým pomníkem všem touhám zachytit tohle mladické prožívání, a prožívání mládí, a všem dílům, v nichž s tyto touhy otiskly, od antiky až po dnešek. - KONEC EDITACE. *** Není to tak, že by to silné a nezměnitelné prožívání, které chtěl autor předvést, zachytit, vyjádřit, šlo předvést ještě lépe. Ale přes všechnu tu jedinečnou krásu i smutek takový počin pořád zůstává univerzální esejí, nepřekračující svůj stín. ***** Je to počin silný a dobrý v uchopení svého tématu, ale toliko konstatuje univerzální krásu a smutek v jinošském pelu a jeho pomíjení, v antickém tématu syrové křehkosti, volnosti a dobrotě nepokřiveného chlapeckého mládí, které může v ideálně chápavém prostředí první lásku a zamilování i do vlastní síly a krásy (naléhavý požadavek Call Me by Your Name, vytknutý do názvu, zdůrazňuje ono - zdravé - narcisistní očarování sebeobjevováním, oslavnou sebezamilovanost, vzájemně nesobecky odzrcadlenou) prožít nejšťastněji a nejlépe, ale nemůže ji v její jedinečné podobě zadržet. Film znovu objevuje antiku a její idol, revokuje tento antikou opěvovaný odvěký zdroj prožívání efemérní krásy a smutku z pomíjení mladické dokonalosti, bez pokryteckých tabuizací, ale s něžným taktem a za přihlížení a napomáhání zkušených postav, jež pro tento proces mají niterné pochopení pramenící z vlastní zkušenosti.*~ (20.01.2018)

Horúce talianske leto, kde sa nikto nepotí. Ak si človek odmyslí "provokatívnu" tému homosexuality a predstaví si v hlavných rolách muža a ženu, ostáva len priemerná nudná európska festivalovka s plochými postavami, ktoré sa miestami chovajú dosť absurdne a vyslovujú krkolomné až komické vety (otcov záverečný monológ!!!). Záverečná scéna je fajn, ale to je asi tak všetko. (04.03.2018)

Intimní, citlivý a upřímný snímek, který si zaslouží ocenění už jen za ten scénář a dobře vykreslené postavy. Ale samozřejmě to hodně vyzdvihují herecké výkony. Timothée Chalamet se v poslední době do mého hledáčku dostává stále častěji a po zhlédnutí tohoto filmu musím říct, že ten "kluk" je opravdu herec s velkým H. To, s jakou lehkostí a uvěřitelností zvládl zahrát takovou emočně náročnou roli (přestože je sám údajně heterosexuál), není rozhodně jen tak. Ta role mu padla dokonale a snad mělo svůj vliv i to, že mezi ním a Armiem Hammerem prý fungovala přirozená chemie. Přesto si myslím, že Chalamet má našlápnuto k zářné budoucnosti velkého herce, kterého uvidíme ještě v mnoha (třeba i zcela odlišných) rolí. Call Me by Your Name je filmem plným delikátních emocí i syrových mladických tužeb, ale rozhodně neklouže jen tak "po povrchu". Naopak se nebojí jít hodně do hloubky a o to je opravdovější a působivější. Pozvolný děj také hezky doplňuje ta atmosféra lenivého horkého léta v Itálii. Moc příjemný a dojemný zážitek. ~(4,4★)~ (21.12.2021)

Krásně natočená romance, která je bohužel teplá. Fakt mě to bavilo do doby, než spolu začali šukat. Poté už je to jen jedna homo či broskvo sexuální scéna za druhou a já naprosto ztratil zájem. Třeba když je rodiče vyslali na ten výlet a jeho matka pak pozvala jejich holky na večeři, tak bych mnohem raději viděl, co se odehrávalo tam, než zamilované tajtrlikování u vodopádu. Zmínit musím ještě hypertolerantní rodiče. Až to zavánělo návodem, jak se chovat k případné gay ratolesti. (19.04.2020)