Vražedná pole

Válečné drama, které mě ničilo dlouhou stopáží, u které ale výjimečně nemůžu říct, že by tam bylo něco navíc a že by film potřeboval prostříhat. Nepotřeboval, ale prostě mě nezaujal. Většina hrůzostrašných záběrů na mě nezapůsobila a všechno, co se snažilo být dojemné takové bylo víceméně díky velmi vhodně zvoleným písním - třeba "Imagine" Johna Lennona je smutná nádhera sama o sobě a proto stačí pustit jí k sebemenší dojárně a většina diváků má okamžitě na krajíčku a McCartneyho "Band on the Run" puštěné k přípravě zastřelení několika lidí vytváří hodně zvláštní kontrast... Kupodivu ale instrumentální hudba Mika Oldfielda, jinak mého oblíbence, byla značně disharmonická a nekolikrát mi přišla dost rušivá a obecně hodně nezajímavá. Válečné filmy nejsou tím, co vyhledávám, ale kvalitní dokážu zkouknout a ocenit. "Vražedná pole" mají jisté kvality (kromě té zmiňované hudby i herecké výkony a kameru), ale mě zrovna dvakrát nezaujaly. (31.07.2007)

Vo svete sa v roznych vojnovych rezimov dialo vela svinstiev, ale absolutny vrchol drzosti ludskeho ponizovania, utrpenia (bolo neprijemne divat sa na zranene trpiace deti a doktori im nemohli pomoct, pretoze nemali ani dostatok potrebnych pomocok), dalej nelutostneho vrazdenia a demagogickeho ucenia o novom zaciatku, teda o roku nula, vymazani minulosti a milovani iba jedinej politickej strany Cervenych Khmerov v Kambodzi, nad ktorymi sa normalnemu cloveku zastavi rozum. Roland Joffé dokazal velmi zaujimavo zobrazit zbytocnu krutost ludi a preto si ho ako rezisera vazim. Od neho som videl zatial historicku dramu o ludskej chamtivosti a moci MISIU (1986) s Robertom DeNirom alebo aj dramu tentokrat z chudobneho prostredia obycajnych ludi v Indii MESTO RADOSTI (1992) s Patrickom Swayzem. Film Vrazedne pole zasluzene dostal 3 Oscary za herca vo vedlajsej ulohe Hainga S. Ngora, ktory bol v tom obdobi prvym hercom z juhovychodnej Azie a tiez prvym Buddhistom, dalej za kameru a strih a okrem toho ma i 4 nominacie za najlepsi film, reziu, herca v hlavnej ulohe Sama Waterstona a za adaptovany scenar, avsak v ten oscarovy vecer bol favoritom Formanov film AMADEUS (1984) a preto vo vsetkych tychto nominaciach si pobral Oscarov prave tento Formanov spominany film, teda za reziu samotny Milos Forman alebo za herca v hlavnej ulohe F. Murray Abraham... 14.07.2010 _______ Sam Waterston - (Sydney Schanberg) +++ Haing S. Ngor - (Dith Pran) +++ John Malkovich - (Alan Rockoff) +++ Julian Sands - (John Swain) +++ Craig T. Nelson - (Major Reeves) +++ Bill Paterson - (Dr. MacEntire) +++ Graham Kennedy - (Dougal) +++ Hudba: Mike Oldfield +++ (14.07.2010)

Na námětu tohoto filmu vlastně není vůbec nic složitého. Hlavním motivem je přátelství profesionálního novináře, který se snaží zmapovat události v Kambodži a místního, který ho po tajuplně krásné zemi provádí. Bohužel v době, kdy se vlády snaží chopit Rudí Khmerové. Příběh, který opravdu dokáže napsat snad jen sám život. K tomu když si připočtete precizní kameru a skutečnost, že Rudí Khmerové v Kambodži předváděli takové čístky, které by jim i Hitler záviděl, tak vězte, že tohle nebude klidné pokoukání. První polovina je taková na orientaci, druhá už je ale to pravé zlo, u kterého jsem vůbec nechápal, že ho někdo vůbec mohl být součástí. Hrůza. A hrůza je to nejen obrazová v rámci některých scén, ale i v rámci psychologie některých postav. Dlouho se mi nestalo, abych na film přes dvě hodiny tupě zíral, zde jsem toho byl důkazem. (30.09.2019)

Roland Joffé byl v polovině 80. let na vrcholu sil a z Vražedných polí je to hodně cítit. Patosem a naléhavostí prodchnutý dvoj-příběh amerického novináře a jeho kambodžského kolegy, který je ponechán na pospas zuření rudých Khmérů v 70. letech, má zcela jasné mravní poselství, které kupodivu mnohem více než nepochopitelný fanatismus Rudých Khmérů žaluje tradičně empatickou americkou zahraniční politiku. Nejsilnější zbraní Vražedných polí rozhodně není celkem jednoduchý a přímočarý příběh, ale atmosféra a dokonalá evokace doby, kdy Západ utíkal a rudí se blížili k Phnompenhu z rýžových polí. Jedním z vrcholných okamžiků Joffého režie je vícevrstevná zpětná reflexe událostí – dokument pouštěný z videa, zoufalé oči Sama Waterstona a tklivá Pucciniho árie Nessun Dorma. Mocné. Tak mocné, že ani závěrečné Lennonovo "Imagine" nemůže momentu uvědomění nesmyslnosti, bezpráví a bezvýchodnosti konkurovat. Z mého pohledu mohl být film klidně o pár desítek minut delší, pasáže z tábora Ankhy jsou totiž pohlcující a neobyčejně zajímavé. Bohužel také torzovité, příliš úsečné a místy zbytečně tezovité (opravdu "flashová" epizoda s chlapečkem). Ačkoli se podobně jako např. ve Stoneově Četě jedná o film doslovný a manipulativní, téma i provedení představují lahůdkový zážitek, který jsem prožil v diváckém tranzu. Styl, jakým Jaffé nezúčastněně inkorporuje utrpení a brutalitu do děje, odráží něco z chladu a nezúčastněnosti čoček a objektivů masmédií... a právě proto zní jako zoufalý výkřik. Určitě ne bezchybný film, ale nepochybně silný divácký zážitek pro každého, kdo se zajímá o rudé totality. (25.06.2007)

Scénář: Bruce Robinson .. Dlooouhý příběh přátelství dvou mužů - reportérů na pozadí politicko-válečného konfliktu v Kambodži. Útlak a krutosti různých zájmových skupin, které jako ve Rwandě, Srbsku či právě Kambodži vždy odnáší v duchu revoluce jen ti bezbranní civilisté je místy vyobrazen skutečně působivě. Ještě o krapet lepší než tyto obrazově pestře zpracované útrapy je až poválečná epizoda, kde se Dith Pran pohybuje ve světě, jehož pravidla a idee jako by vypadla z Orwellova díla 1984. Výprava i kamera jsou špičkové, zato hudba několikrát spíše rušila, avšak závěrečná Lennonovka byla vskutku příjemnou tečkou. 75%. (25.06.2007)