Tlumočník

Nenechal som si ujsť jedinečnú príležitosť, že v ružomberskom Kino Kultúra bola exkluzívna projekcia s tvorcami filmu, pričom na margo by som ešte dodal, že tretina filmu bola nakrútená v Ružomberku a v okolí, a preto boli všetci vo vypredanej sále v maximálnom vytržení, jednoducho, premiéra „praskala vo švíkoch” . Pán režisér Martin Šulík má k dispozícii svojho dvorného scenáristu, p. Mareka Leščáka, či taktiež povolaného človeka na výpravu, p. Ferka Liptáka, všetci títo traja sa aj dostavili na spomínané premietanie, ktorých dopĺňa pôvabná dáma Eva “Evelyn” Kramerová. Nemuseli prísť ani páni SIMONISCHEK s MENZELOM, a divák musel byť maximálne spokojný, lebo takáto príležitosť sa neponúka každý deň. Toľko k mojim úvodným dojmom, za ktoré ďakujem. / Teraz k prejdem k filmu, u ktorého až taká prehnaná spokojnosť určite nepanuje, aj keď moje tri hviezdičky beriem, ako nadštandardné, koľko môžem definitívne nadeliť. Introvertného slovenského tlmočníka Aliho Ungára nohy zavedú do Viedne, kam prišiel vyhľadať osobu zodpovednú za nemilé udalosti, ktoré sa stali jeho rodine. Na mysli mám HOLOKAUST, ktorému napomohol bývalý dôstojník SS. Ali má v pláne, keď bude stáť pred bytom tohto ex Esesáka, že mu s radosťou daruje smrtonosnú guľku do čela, ale namiesto toho mu otvára jeho SYN - extrovertný učiteľ, alkoholik Georg Graubner, ktorý sa de-facto od aktivít svojho otca po celý čas dištancoval. Oboch týchto pánov spoja rany minulosti, aby sa vydali z Rakúska na ROAD MOVIE po SLOVENSKU, po miestach spájajúcich sa s poznaním seba samým... Z dvoch rozdielnych protipólov sa počas tejto cesty autom stávajú nerozluční priatelia. / Ako hlavné atribúty filmu by som rád ešte spomenul kameru Martina Štrbu, ktorý s režisérom pracoval už niekoľkokrát, a tak preto panuje takáto súhra - dvoch najpovolanejších odborníkov na snímku. A Vladimír Godár je „slovenský John Williams” . Kamera, hudba a výprava sú na vysokej, profesionálnej úrovni. Trochu to tu škrípe so scenárom a s „hereckými výkonmi” . Skrátka, Peter zatieňuje Jiřího, a pritom podľa názvu to malo byť v prvom rade o ňom, čím viac minút strávi Simonischek na plátne, tým viac sa stáva dominantnejším, že Menzel je v jeho ústraní, a taktiež samotný snímok donekonečna prekračuje na mieste, bez toho, aby dochádzalo k zásadným dramatickým zvratom. A predsa k jednému na záver dochádza, ale to je celkovo iba taká slabá náplasť. Len sa ide z bodu A do bodu B, a zase do bodu C a cetera. / Viac ma bavilo to, čo bolo pred filmom a po filme, ako to čo bolo medzi tým, t.j. samotné filmové dielo. (03.03.2018)

Film měl světovou premiéru na festivalu Berlinale provázenou poctou Jiřímu Menzelovi. Jakkoli je film hoden respektu, k zázraku má daleko.Od absurdity k moralitě je totiž příběh ve službách okaté teze vedený dost průhledně, třebaže mu vedle filmařské zručnosti hodně pomáhá humor. V úvodu Menzelův titulní hrdina, úsměvně dojemný typ úředníčka s aktovkou, kterému z pláště čouhá pistole, zazvoní u vídeňského bytu. Namísto bývalého důstojníka SS působícího za války na Slovensku, kterého přišel zabít odplatou za vraždu vlastních rodičů, tu však najde jen jeho syna, taktéž už pána v letech. Vymění si spolu pár jízlivostí, načež podivný host vypije sklenici vody, odskočí si na toaletu a důstojně odkráčí. Je to hezké, ale dost nepravděpodobné otevření – ale ještě nepravděpodobnější vývoj následuje, když si pro změnu Rakušan najme pomstychtivého vetřelce jako tlumočníka pro vlastní cestu Slovenskem po otcově tamní stopě řízené jeho starými dopisy. Autor tak ohýbá motivace obou hrdinů, jen aby je dostal do jednoho auta na pouť za vzájemným sblížením a poznáním pravdy. Jakmile už spolu sedí ve voze, jsou karty rozdané podle vděčného modelu protipólů. Menzelův samotářsky nerudný, úsečný pedant si diktuje pravidla, zatímco bodrý Vídeňák si bonvivánsky vychutnává výlet současností do minulosti. Lemují jej jednak staré archivy, listiny, fotografie a korespondence, jednak novodobé symboly, až příliš návodové jako potrhané volební billboardy u silnic. Sychravá nálada se zapadlými končinami pěkně ladí zásluhou kamery Martina Štrby, ale jako každá road movie je i Tlumočník omezen vyprávěním ve stylu od zastávky k zastávce. Už stopařky udají tón nenápadnému druhému plánu – propagaci místní turistiky. Účastníci výpravy tak zažijí svatbu, zabijačku – pravda, také krádež, ale se sociálním odstínem soucitu. Doslovnost se najde například když domov důchodců, tak s vynášením rakve. Přesto scenáristicky chytrý, hned trojnásobný zvrat ve finále. Menzelovi Simonischek hlavní roli přebírá: nenuceně, přirozeně, s bravurou laureáta Evropské filmové ceny pro nejlepšího herce za Toniho Erdmanna a člena vídeňského Burgtheateru. Už kvůli němu stojí Tlumočník za vidění. (14.04.2020)

Zajímavá road movie dvou kmetů. Přestože se jejich osudy zkřížily už v dětství, tak se poznají a cestu absolvují až v pozdním stáří. Líbila se mi hudba, pestré motivy. Jiří Menzel a Peter Simonischek se skvěle doplňovali. (03.05.2020)

Film má silnú a zaujímavú myšlienku, dobré spracovanie a hereckých protagonistov, na ktorých je radosť pozerať. Predovšetkým Jiří Menzel podal veľmi presvedčivý a sústredený výkon. (05.09.2018)

Málokdy se mi stane, aby mne film dostal do kolen. Tomuhle se to povedlo. Pravda, měl jsem v sobě trochu nasáklé podhoubí, protože jsem kdysi psal recenzi na DVD s dokumentem, kde se popisovalo docela detailně, jak nacisté vraždili děti buď už cestou vlaky nebo v koncentráku. Proto mne zápletka zaujala hned od začátku a ten podivný vztah dvou zcela opačných lidí velmi rezonoval v každém pohledu, slovu i scéně. Je pravda, že víc mne bavila úvodní buddy road movie, kdy jsem čekal, že závěr bude o tom, že se postava tlumočníka konečně usměje. Ale zdá se, že u této linky režisér využil nakonec setkání s dcerou u loupání jablek k odpovědi na otázku, kdy pan tlumočník měl z něčeho skutečně radost. Má ji ze své dcery. Po návštěvě hotelu bez peněz a koktejlové oslavě narozenin se totiž film láme, a už to není veselý chlápek se snaží rozveselit truchlivého chlápka, ale jde se už pod kůži toho, co se stalo za druh světové války. Scény jsou zde čím dál silnější - jak v hospicu, tak u paralel fotek zabitých lidí se scénami se zabitým jelenem nebo kozou, případně vyprávění o sestře, která se rozhodla pykat. Velmi silná je scéna, kdy Graubner jde po městě se slevami a výprodeji, s kebaby, a do toho zní dopis o všech těch hrůzách, co se děly. Šulík navíc film dotváří úchvatnými scenériemi přírody, i použitou hudbou. Atmosféra rán v horách, v mlze na dálnici, v šeru na vlakovém nádraží... A potom jedna ze závěrečných scén (nečtěte k tomuto závěru, prosím, nikde nijaké spoilery) člověka dostane do kolen. Osobně jí říkám, aniž bych tím cokoliv spoileroval (protože si lze pod tím pojmem představit cokoliv), poslední soud. Ten film má ještě jednu významnou vlastnost, působí i po skončení a rozehrává v divákovi, pokud není přílišný necita, další vlny emocí. (25.03.2018)

Jsem celkem naštvaný, když si uvědomím, že tento film má několik nominací na Českého lva a Úsměvy smutných mužů nic (sic!). To snad akademici nemohou myslet vážně - Menzelovi za zásluhy? Ale jemu samotnému nominaci nepřidělili. Tematicky vyčpělé, resp. nebetyčně ohrané. Road movie o dvou rozdílných lidech, druhá světová válka a její následky... Já mám přitom hořkosladké příběhy nejraději, ale tady to po návštěvě termálních lázní přestává fungovat a děj se propadá až do šedivé nudy. Hodnocení zvedá výtečná kamera, roztomilá kombinace slovenštiny a němčiny a nepřekvapivě dobře zahrané hlavní herecké party. (26.01.2019)

Zjistil jsem, že jsem vlastně šťastný člověk. Nejsem Žid, takže netrpím manickou poruchou, která by mě neustále nutila informovat kolemjdoucí o tom, že za všechno špatné, co by mě mohlo v životě potkat (počínaje pozdním příchodem do práce a vraždou hlučného souseda konče), může holokaust, zároveň si nikdo z mých předků nevydělával na chleba službou na strážní věži koncentračního tábora, takže se jako jejich potomek nemusím neustále omlouvat a hledat nejbližší kanál, v němž bych nalezl útočiště před spravedlivě rozhořčeným potomstvem protistrany. Film jsem tedy sledoval jako nestranný divák a musím říct, že mě tahle forma docela bavila. Snad jen dlouhých projížděk slovenským venkovem mohlo být méně a slovenština páně Menzelova by potřebovala vybrousit, ale on byl vlastně Maďar, tak proč ne? (07.09.2018)

Pod jménem Osvětim si můžete představovat co chcete, ale tamní hrůzy si uvědomíte až ve chvíli, kdz projdete táborovou bránou. A totéž platí pro Simonischekovu postavu. Samozřejmě že ví, co obnášel holocaust a tuší, co dělal jeho otec za války, ale plně si to uvědomí až ve chvíli, kdy návštíví místa, kde se to všechno odehrávalo. Menzel pak slouží jako průvodce a prvek, který celý příběh uceluje. Co se týče odlehčeného tónu, tak ten je zcela účelový, protože bez něj by vyprávění nemohlo zvážnět a vytratil by se kýžený kontrast, ale i z tohoto pohledu to funguje. Jako bonus beru kapku slovenského sebemrskačství, které ale mohlo být trochu intenzivnější. Jediné, co zamrzí, je Herzova absence. Role žida Aliho byla psaná vyloženě pro něj a věřím, že v by svého hrdinu dokázal ze zřejmých důvodů podat mnohem sugestivněji. Nicméně Menzel to zvládl velmi solidně, pokud nepočítám příšernou slovenštinu. 80% (20.08.2019)

Ve srovnání s přetlakem řemeslně naprosto odfláklejch rádobykomedií o samejch dementech se jedná v rámci "cz" kinematografie o unikátní zjevení, co je skutečně o něčem a k něčemu. Škoda, že ve finále je jen snůškou nahodiltejch scének se zaměnitelným pořadím a jeho závěr vyznívá do ztracena a postrádá výraznější pointu. Ve výsledku tak jen velmi chabá variace MNOHEM (po všech stránkách) povedenějšího PAST LIFE. (28.06.2018)

Českýho lva - za film, režii, scénář a kameru- prosím pro Tlumočníka. (24.01.2019)

Nedokážu to přesně popsat, ale tenhle film mi sakra sednul. Jinak to říct nejde. Na české a slovenské poměry se jedná o fakt neuvěřitelně zajímavý počin, který patří na filmové festivaly, do všech možných klubových kin apod. Z hudby až mrazí a navíc je vždycky vsunuta na naprosto vhodné místo. A příběh o společné cestě potomka vraha s potomkem oběti alias uzavřeného člověka a bohéma má v sobě mimo jiné i velký nádech filozofie. Především v otázce ,,Kdo z nich to má těžší?´´ Když jsem se nad ni zamyslel, zjistil jsem, že odpověď není zdaleka tak jednoznačná. Závěr dokáže možná trochu naštvat svou otevřeností, ale vlastně je jediný správný. Jinak Simonischek je strašně šarmartní herec a Menzla prostě člověk rád vidí. Takže, pisálci všech zemí proberte se! Viděli jste asi jiný film. Já dávám zcela zasloužených pět. (14.09.2018)

Netradičné road movie s hrdinami, ktorí stoja na dvoch stranách barikády a pátrajú po minulosti. Je to natočené veľmi dobre, hlavná dvojica hrá dosť dobre a ich interakcia ma bavila. Niektoré scény sa však občas dosť tiahnu, ale našťastie ich tam nie je veľa, takže mi to až tak nevadilo. Ale celkovo som bol veľmi spokojný s vyznením filmu a jeho obsahovou stránkou. 8/10 (15.06.2021)

Nevýrazný, ale nikoli nezajímavý snímek. 1) 56letý Martin Šulík (scénář, režie, podíl na produkci) obsadil Andreje Sebastiána Šulíka do role zloděje. To je příbuzný?_____ 2) Hezký koment: Radek99**** vysvětluje, proč byl obsazen v době natáčení 79letý Jiří Menzel. (11.11.2019)

Menzelův Tlumočník je pomalou a silnou labutí písní. Přijde mi, že jak v nedávných Stařících, tak i tady je téma osobního vyrovnání s křivdami dob minulých dost ožehavé a pořád hodně silné a citlivé téma. A je jedno, jestli se jedná o nacismus nebo komunismus. Důležité je nezapomenout, že to byly doby, které se nikdy nesmí vrátit, a doby kdy se děly zvěrstva, ať už lidem na očích a nebo pod rouškou státního zájmu ve vyslýchacích místnostech, kancelářích, věznicích... Za mě stravitelnější kousek oproti Staříkům, v mnohém o dost drsnější, ale v závěrečné výpovědi stejně důležitý a silný. Budiž panu Menzelovi země lehká. (05.02.2022)

Ty nominace na Lvy (zaplaťpánbůh neproměněné) tvůrci dostali asi jenom za ten mezinárodní rozsah (třičtvrtě dialogů v němčině atd.). Menzela uznávám jako režiséra, ale v herecké poloze mi nikdy moc neseděl. Tady sice vyloženě nevadil, ale Slováka mu prostě s tím jeho přízvukem moc nevěříte. Největší problém jsem ale měla se scénářem, protože jak asi uznáte, v bezmála dvouhodinovém filmu by se možná mohlo něco zajímavého přihodit. Jenže v tomto případě se dočkáte akorát dvou starších pánů, kteří jedou v autě, podle dost zvláštního klíče zastavují na různých místech, pak sednou do auta a... zase někam jedou. Jedna scéna mě mile překvapila, ale jinak jsem spíš trpěla. (24.03.2019)

Film to byl jistě důležitý, s neobvyklým nápadem. Ale navzdory silnému tématu se tam nějak nepodařilo vtlačit příliš silných momentů. (03.05.2020)

Šulík to dokázal. Dokázal natočit naprosto skvělý lidský příběh, který umí správně dojmout. Tak, jak málokterý film, což je výjimečné a v rámci Slovenska ještě výjimečnější. A dostal jsem ještě o dost více, než jsem si myslel, že dostanu. Tady totiž funguje vše: herecké výkony skvělé, příběh naprosto skvělý a přesně hodící se hudba do filmu je už u Šulíka klasika. Příběh je vyprávěn tak, že zaujme, ani chvíli nenudí, dává smysl, občas je i vtipný a občas je i dost silný a dojemný, hlavně na konci. Dále je tu spousty skvělých detailů, které jsem určitě nepochytil všechny, jelikož v kině nemůžete dát stop nebo přetáčení zpět. Do toho spousty záběrů krásné slovenské krajiny, jejichž význam a hloubku nepochopí každý, já ale mám záběry všemožných krajin rád, takže další plus. A pak je tu taky před koncem jeden skvělý obrovský zvrat. Připadá mi to tu hodně podceněné, tohle je prostě film, co má v sobě vše, co by dnešní drama měly mít. 65% na tohle je opravdu málo... No co, já jsem byl spokojený, bez váhání dávám plný počet a Šulík mi tímhle dokázal, proč ho považuji za jednoho z nejlepších režisérů (o nejlepším slovenském režisérovi není pochyb). 5* a film týdne. (25.03.2018)

Na tvorbu Martina Sulika je to celkom dobre, Menzel nie je za kamerou, ale pred a este s jednym dedom cestuju a cestuju a cestuju ....... lokacie fajne, dialogy na urovni ...... taxa mi to paci. CS kinematografia ma to najlepsie uz asi definitivne za sebou, mne bude stacit k spokojnosti 7 -9 takychto filmov rocne. Jo a urcite podstatne lepsie nez vsetky tie Babovredy a Bastardy a Kamenaky a podobne domace "nadhery" : 66 % (20.10.2018)

Jste senilní starý paroháč a neumíte ani dobře slovensky, ani dobře německy? Nechte se nabalzamovat, vezměte Toni Erdmanna a vyrazte na trip po Slowakei. Tlumočník stojí na výkonu pana Simonischeka a paradoxně ukazuje, jak je český film v hajzlu, když už i bratia umí natočit něco lepšího. Příběh má však zajímavý a ukazuje, že většina Rakušanů nemá o dění v sousedních zemích během vojny nejmenší tušení. Nad tím by se ti Germáni mohli zamyslet :). 3* (20.03.2018)

Výborné dílo. Něco takového slovenské kinematografii scházelo. A české schází. Film o hledání viny otců a vymanění se z jejího stínu. Už jsem dřív přemýšlel nad tím, jak by takový film mohl vypadat. Nic konkrétního mě nenapadalo, až mě předešli sami tvůrci. A jejich počínání dopadlo na výbornou. Podle mě jeden z nejlepších slovenských filmů za poslední dobu. Paradoxem je, že hlavní role si střihli Čech a Rakušan. To mu ale nic nebere z jeho kvality. Celou dobu jsem také čekal, jaký bude konec. Jestli celá cesta vyšumí do ztracena nebo jestli přijde nějaká pointa. A závěr byl naprosto výborný. Nedokázal jsem ho odhadnout do samého konce, což je velké plus. (16.08.2018)