Lví král

Guse Van Santa jsme kdysi za otrocký remake Psycha tepali, ale Disneymu budeme tleskat. Inu, budiž. Ale i kdybych se smířil s "pouhým" updatem (jedna nápaditější scéna s hovniválem, ač milá, to rozhodně neospravedlní), výsledek zanechává podivnou pachuť. Jde o poměrně zvláštní tvůrčí rozhodnutí udělat vizuálně realistický film, který v dobré třetině záběrů vypadá jako dokument, a doplnit ho o mluvící zvěř a rozjuchané písničky. Působí to jako prazvláštní patvar, který nechce pořádně nakročit ani na jednu stranu. První půle je díky tomu emocionálně vyprázdněná, protože i když herci hodně čarují hlasem, zvířata působí většinou ve výrazivu netečně. Hodně se to zvedne s příchodem Timona a Pumby, kde se konečně autoři trochu uvolní (hlavně v písni In the Jungle, the mighty jungle), ale pak dojde na osudové znovu setkání s Nalou (které tu z nějakého důvodu působí neupřímně uspěchaně) a je v podstatě konec. Ve chvíli, kdy běží Simba domů za vizuální montáže z National Geographic a do toho mu zpívá Beyoncé ve mně něco téměř umřelo. A pak... pak už všechno bylo jedno. Jako technologické demo je nový Lví král jednoznačně fascinující. Ale buď to mělo být více stylizované, aby písně a vůbec dialogy nepůsobily jako pěst na oko, nebo naopak ještě umírněnější. Takhle jsem se většinu času cítil dost nekomfortně, protože jsem sledoval něco hodně nepřirozeného. Úplně stejný pocit mám při pohledu na plastickou Nicole Kidman v Sedmilhářkách, ale tam jde o jeden element, kdežto tady na tom stojí celá podívaná. 50% P.S. Přijde mi trochu nefér, že u režie není uveden i Rob Minkoff, když remake řadu scén z jeho originálu vykrádá doslovně i formou záběrování. (26.07.2019)

Čekám, že na další projekci dostanu kamenem, ale nemůžu jinak. Hraný (?) "Lví král" je 99% kopií originálu, a to nejen příběhově, ale i co se jednotlivých záběrů týče. Objektivní přínos tohoto filmu se tedy rovná nule, nehledě na to, že připisuje zásluhy tvůrcům, kteří akorát slovo od slova a záběr od záběru přetočili něco, co už dávno existuje. Pak je tu ale subjektivní přínos a musím říct, že poprvé v životě po dokoukání "Lvího krále" necítím rozpaky. Čert vem neskutečnou animaci, protože vždycky budu inklinovat spíše ke klasickým kresleným Disneyovkám, ale konečně jsem neměla problém se "šup-šup, honem, nestíháme" tempem a naplno se do příběhu ponořila. Hraná (?) verze si sice narozdíl od animáku nemůže dovolit popírat fyzikální zákony, což se odráží na ne-tak-velkolepých muzikálových vložkách, na druhou stranu se jí ale otevírají nové možnosti v oblasti emocí. Například Scarova démoničnost je tak dovedena k absolutní dokonalosti, a i když může zpracování jeho nového vzhledu chvíli trvat, tak ve finále proti němu nemůžu říct ani popel. (18.07.2019)

První otázka, co se okamžitě nabízí, je: Proč? Favreauova verze totiž nepřináší absolutně nic nového od původní legendární animované Disney předlohy. Absolutně nic. Jediná velká a samozřejmá inovace je CGI háv. Technicky snímek není možné kritizovat, protože pohledem se budeme kochat na téměř reálně vypadající zvířata a i scenérie, jako tropický prales nebo skála Pride Rock, září životem a dokázal bych si představit, že bych ona místa na naší planetě našel. V čem se ale tvůrci tuze přepočítali a v čem tkví Achillova pata reálných zvířat oproti kresleným je přenos lidských emocí. Příběh Lvího krále je jimi přímo nabytý, a tak jsem jen zklamaně pozoroval, jak téměř neměnné a kamenné tváře lvých protagonistů projevují strach, zlost, smutek, který mě ne a ne uhodit, natož přesvědčit. Proto poté epické scény v kaňonu anebo nad jezírkem minou cíl a jediná povedená projevená emoce je nakonec smích, kterého je naneštěstí taky méně než jsem čekal. Timon a Pumba jsou povedení, James Earl Jones snad nezestárl, bohužel Rafiki je suchej jak jeho větev a Beyoncé mi jako Nala už vůbec nesedla; užitečná byla jen díky zpěvu. Zakomponování původních písní vítám, několikrát byly zkrášleny Zimmerem dalšími dodatečnými hudebními nástroji; nemám nic proti změně Eltonovy písně na duet, ale opět, některé vizuelně kouzelné momenty z animáku nejde přenést na plátno s reálnými, na fyzikální zákony vázanými zvířaty (napajedla, sopky), čímž se dostávám znovu k počáteční otázce. Proč tato poměrně sprostá kopírka vznikla? A jo, peníze. Ano, být toto originální počin, tak bych tomu 4* nechal, ale takhle to nemůžu brát jinak než sličně vypadající vykrádačku. Pouštět dětem určitě budu to výrazně impozantnější dílo a hádejte co? Mno jo, toto to není. 3* (18.07.2019)

Pokud to chcete hodnotit z pohledu dětskýho diváka, tak prý to bylo dobrý. Z mýho tam bylo strašně moc věcí, který mě štvaly naprosto hrozně (a to natolik, že jsem výjimečně v kině u dětskýho filmu neusnul). Za prvé, neměl jsem nikdy moc rád ani původní soundtrack od Eltona Johna, ale slyšet to v mizerným českým překladu a se strašlivým zpěvem tomu dává úplně novej rozměr kýče. Za druhé, když si hraju na realističnost, tak nechám ty mluvící zvířata, ať se sakra roztrhaj na kusy a cáká krev. Tady to je všechno tak nějak na půl cesty. Za třetí, není tu nic nového, zajímavého, podnětného, je to taková divná CGI kopie. Je to pořád stejně schématickej lví král, akorát bez tý kreslený roztomilosti a nadsázky, a to se týká zejména veselých figur Tibora a Pumpy. (22.07.2019)

The Lion King sa nepokúša hľadať nové cesty a skrátka vsádza na to, čo zabralo minule, čo dospelí diváci a znalci originálu chcú vidieť a čo na ich potomkov zaberie rovnako dobre ako kedysi na nich samotných. Ideálne totiž oslovuje dve divácke generácie – tá najmladšia ho vidí prvýkrát, tá o štvrť storočia staršia si ho užíva kvôli tomu, že v nej nájdu presne to, čo sa im páčilo na tej starej. A v kine si to tak užijú rodičia s deťmi na sto percent. Príbeh Levieho kráľa je asi najvážnejší z disneyoviek, ktoré sa dočkal CGI verzie, nanešťastie nikomu nedošlo, že ukecaná a rozospievaná fauna môže vyzerať zaujímavo a zábavne v animáku, ale nie pri takomto poňatom rozprávaní. (1.9.2022) (02.09.2022)