13 hodin: Tajní vojáci z Benghází

Z ústřední jednotky jsem dokázala bez váhání identifikovat akorát "Toho, co tam na začátku přijel" a Tonta, pak už jen vím, že tam byl "Ten s tím tlustým miminem" a "Zbytek". Kdyby tam po výbuchu nepoletovala ta fotka, ani bych nevěděla, kdo z nich to vlastně zemřel... Do dané problematiky nevidím, zbraně taktéž nejsou moje parketa (věřím, že tuhle stránku filmu si můj kamarád užíval mnohem více než já), je ale pravda, že oproti jiným filmům bylo zobrazení zásahů až překvapivě reálné. Žádné bezhlavé pálení do všeho, co se hýbe, naopak, místy možná až solidní riskování, ale tak chápu, že Damoklův meč ve formě vojenského soudu je nepříjemný. Chvílemi mi nový Bay připomínal "Černého jestřába", kterého až na scénu se stahující se tepnou nijak zvlášť nemusím, ale nepřetransformovalo se tam jediné auto, takže pořád dobrý.;-) (03.02.2016)

Jo, Michael Bay pořád umí natočit za málo peněz sakra hlasitou muziku a také atmosféra, kdy nevíte, komu vůbec můžete věřit, se Míšovi nečekaně povedla. Jenže co s tím, když se poslední hodina jinak slibného filmu zvrhne v pouhé nudné odstřelování ze střechy baráku s již až příliš patetickými dialogy a nulovým finále. Ne, závěrečnou uplakanou čtvrthodinu vážně za nabušené finále nepovažuji. Ještě, že je tady nečekaně sympatické televizní obsazení, které to jakž drží i v Bayových slabších chvilkách. Z tohoto námětu se zkrátka dalo vytěžit mnohem více. (22.02.2016)

Vousatý jestřáb sestřelen. Při pohledu na vražednou stopáž a více než důkladný úvod je jasné, že tohle je vysněný projekt, jehož autora nikdo nebrzdil a splnil mu tak největší přání. A přestože povzbuzující proslovy či výhrůžky na téma mrtvých Američanů dávají svým množstvím vzpomenout na Pearl Harbor, zážitku to ubírá jen minimálně. Když jde totiž do tuhého, dostává se do popředí Akce s třikráte zvětšeným A, která dokazuje, že Bay zkrátka nestárne, jen svým vlastním způsobem zraje. Každá salva nebo výbuch překonává dynamičností všechno, co je v žánru možné vidět a stoupající strach o hlavní postavy žene vstříc přehrocenému a o to víc divácky vyčerpávajícímu finále. (03.02.2016)

Bay se hledá a neví kudy kam. Sice stárne a v jistých tvůrčích aspektech dozrává, zároveň však ale dramaticky ztrácí svůj režijní rukopis a z toho, co v devadesátkách a nulkách bavilo miliony fandů a skalních uctívačů tohoto mega hitmakera nezbylo skoro nic. Dneska už jsou to víceméně experimenty, které mají evokovat jakýsi posun divákova vnímání, ale sakra já chci zpět ten starý Armageddon a 14 střihů za vteřinu a ne half digital copycat Black Hawk Down, kde je umírání a marine feeling sice podobně syrový, ale formálně se to ztrácí před očima. Divák je výbuchy a kulkami nakonec přece jen udolán, ale ne úplně v pozitivním slova smyslu. Není to tak jak by mělo být. (05.02.2016)

Z mistra Baye se stal totální šulin. Odporná propagandistická lež. Ničím jiným tento snímek není. Za pochvalu stojí vyloženě jen speciální efekty a akce, kvůli které se na film každý kouká, ale ani ta akce není nějaký extrémně úžasným zázrakem. Úvodních 40 minut je 40 nejulhanějších minut, které jsem za hodně dlouhou dobu viděl. Už ty úvodní žvásty, co si Bay troufl napsat do titulek, jsou hodně silným kafíčkem a ustojí je jen ti úplně duševně nejomezenější diváci a divačky. Fujtajb!. Celá zápletka stojí za tím, že si "nejmírumilovnější" USA, šířící ve světě mír a lásku, postaví v centru Libye "diplomatickou" základnu (NIKOLI AMBASÁDU), kde se plánují protilibyjské operace. Je to zhruba totéž, jako by si jednotky ISIS postavily vedle Bílého domu teroristický areál. Samozřejmě, že tak rozsáhlý komplex je trnem v oku každého rozumného Libyjce. Kdo by se cítil příjemně, kdyby se k němu nastěhoval nepřítel. Dalším hnusem jsou ty všudepřítomné patriotistické žvásty, které mi rvaly uši. Vůbec tím nejtrapnějším bylo na celém snímku sledovat asi 20 minutové rozhovory všech zúčastněných vojáků s rodinami. Samozřejmě, úplně každý měl manželku a minimálně 2 malé děti, aby v očích všech diváků vypadali jako ti nejvíc hrdinští tatínkové, kteří dělají ze světa lepší místo. Sem tam mrkla na diváka odporná reklama, třeba když se jela jedna těhotná manželka s dětmi občerstvit do McDrivu. To bylo opravdu kouzelné! Samozřejmě, že po dojemných hovorech nemohlo následovat nic jiného než boj tatínků proti odporným teroristům, kteří bránili svoji vlast před invazí nepřítele. Bez amerických píčovin se dnes již neobejde téměř žádný americký film. Tady to ovšem blilo do očí od první minuty a prezentované lži u filmu, který se honosí tím, že je "based on true story", to opravdu nebylo v mých silách přehlédnout. Film určený výhradně pravidelným návštěvníkům nějakého lobotomického ústavu. Závěr potom byla trapárna toho nejvyššího kalibru. Pokud se kouknete zhruba od 45. minuty, tak se to v rámci možností přežít dá. Bohužel jako celek je to odpad nejhrubšího zrna. (05.06.2016)