Norimberský proces

Hodně a možná zbytečně dlouhý snímek, který připomíná velký proces s několika vysoce postavenými nacisty. Sledujeme především soudce, skrze jehož pohled vidíme důvody proč se jak a proč rozhodl a velmi rychle je jasné, jak to všechno bude. Soudní drama takovéhle délky je však dosti uspávající i přes velký počet zajímavostí, které tam padnou a odporností, kterých se nacisté nebáli použít. Kvalita se nedá popřít, ale chvílemi film působí jako taková sázka na jistotu. (31.12.2008)

Místy úchvatné (Janningova zpověď), většinu času ale docela nuda. Chválit herecké obsazení nemá smysl (ale přesto – Schell s Lancasterem jsou lahůdkoví!), to samo o sobě dělá tuhle rekonstrukci dobrým filmem. Ale to, co by tohle "dílko“ mělo povýšit na umělecké dílo – vypiplaný scénář a pevné režijní vedení – trochu zaostává. Jak už jsem napsal u "Kdo seje vítr“, Kramerovy filmy zrovna nevyhledávám, a tento je další, který mi potvrdil, proč to tak je – jen málokdy totiž dokáže postavy představit tak, aby vám skutečně padly do oka (nebo naopak), jen málokdy dokáže vygradovat scény do toho nejnesnesitelnějšího napětí, jen málokdy dokáže diváka nefalšovaně emočně sejmout nebo mu nějakým podmanivým způsobem nabídnout silné podněty k přemýšlení. A jen tak na okraj – vizuálně mě vyloženě nestrhl snad nikdy. Celkově vzato solidních 70 %, ale je to hlavně za ty herce. P. S. Novější zpracování z roku 2000 s Alecem Baldwinem a Brianem Coxem v hlavních rolích na mě zapůsobilo o dost víc. (29.04.2006)

Tříhodinová filmová škola. Scénář, výkony, kamera, jestli chcete vědět, jak to vše vypadá v perfektní podobě, shlédněte tenhle klenot. Mnoho brilantních dialogů, ve kterých se hledá odpověď na téma odpovědnosti a podílu člověka na rozpoutaném teroru, navíc podaných naprosto vynikajícím způsobem ať již Spencerem Tracym, Maxmilianem Schellem nebo Burtem Lancasterem. Vyprecizovaná je kamera. Například v soudní síni pomalu přejíždí okolo stěn, pak zajede mezi diváky a náhle prudce zazoomuje na mluvčího, kterého si předtím nevšímala. Celý film jsem se neodtrhl od obrazovky a ještě dlouho jsem musel o obsahu přemýšlet. Například nakolik můžeme pro "záchranu demokracie" právě demokracii omezovat? Nakolik můžeme některé skupiny vyřazovat z veřejného života, "preventivně" se "bránit"? Toť dosud otázky nesmírně aktuální, není-liž pravda? Připojuji se k Aidanovi a Exkvizitorovi. Nový film z roku 2000 stojí za starou bačkoru. "Musíte mi věřit, že jsem nečekal, že to dojde tak daleko. - Tak daleko to došlo, když jste odsoudil prvního člověka, o kterém jste věděl, že je nevinný." A naprosto famózní starý český dabing. P. S. Fiktivní postava Dr. Ernsta Janninga vznikla patrně spojením dvou ministrů spravedlnosti, dr. Franze Gürtnera (v úřadu v letech 1932 až 1941, kdy zemřel, pokoušel se omezovat brutalitu nacistického systému) a dr. Franze Schlegelbergera (v úřadu provizorně v letech 1941 až 1942, za jeho úřadu ostře vzrostl počet udělených trestů smrti, v Norimberku odsouzen na doživotí, v roce 1950 propuštěn vzhledem ke stáří). Po něm nastoupil do úřadu Otto Georg Thierack, který v něm setrval až do konce třetí říše. Na rozdíl od předešlých zkušených právníků šlo o sice vystudovaného, leč brutálního nacistu, jehož cílem byla "nacifikace spravedlnosti". Po válce spáchal ve vazbě sebevraždu ještě před zahájením Norimberského procesu. (03.05.2006)

Ministr spravedlnosti, kterému "jenom šlo o blaho země", jeho schopný ďáblův advokát, americký soudce uvažující, jestli tahle fraška má po třech letech ještě smysl... zatraceně chytrý film, u kterého ty tři hodiny stopáže vůbec nebolí. "Za pět let jsou všichni venku."-"Logická úvaha. To ovšem neznamená, že je to tak správně." (12.05.2006)

Já se u "filmového" soudu vždycky cítil docela dobře a nenudil jsem se, ale opravdu ještě nikdy mě 170 minut dialogů a právnických kliček netřísklo po hlavě s takovou intenzitou, jako právě Norimbeský proces. Jednak se mi celou dobu žaludek kroutil odporem nad vznášenými důkazy proti nacistickým "vlastencům", a pak jsem se také doslova utápěl v extázi ze všech výtečných hereckých výkonů, z atmosféry budované na božských dialozích a trochu i ze starého českého dabingu, který originálu nedělá vůbec žádnou ostudu. Spancer Tracy a jeho postava moudrého soudce dokonale odráží pohled většinové společnosti na dané hrůzy, zatímco heroický řečník Schell ztotožňuje současně nejodpornějšího i nejsympatičtějšího obhájce, jaký se kdy ve filmu objevil. V sedm hodin večer jsem si sednul k televizi, v deset jsem se těžkopádně odlepil celý vyjevený a zaskočený z načerpaných informací a také ze závěrečné Traceyho věty, která mi možná zůstane v hlavě už navždy. "Daleko to došlo už ve chvíli, kdy jste odsoudil prvního neviného člověka". 100% (23.08.2013)