Pro pár dolarů navíc

Leone opustil vyprahlé komorní prostředí jedné malé vesničky a daleko nechal i onoho bezejmenného nemluvného osamělého hrdinu, který přesně ví, co dělá a co chce. V Pro pár dolarů navíc totiž po Clintově boku celou dobu někdo stojí, někdo, jehož dovednosti a schopnosti našeho pistolníka uvrhují do stínu (promiň, Clinte). Fanoušci to budou považovat za rouhání, jenže zatímco v prvním dílu Joe / Yankee / Monco / jakkoliv-ho-nazývat-chcete působil dojmem nedostižitelného nepochopitelného drsňáka, který je vždy deset kroků před svými nepřáteli, na velkém a ještě složitějším jevišti druhého dílu vyplula na povrch jeho nezkušenost, nedočkavost a někdy i naivita. Kdo ví, jestli by mu všichni ti banditi nenatrhli p... ončo, kdyby ho plukovník požvykující dýmku neusměrňoval a nepředvídal jednání všech postaviček včetně našeho hrdiny. Musím říct, že v tomhle mě scénárista druhého dílu trilogie trochu zklamal, cítila jsem se, jako kdyby mi někdo sebral všechny mé ideály o muži v ponču a klobouku, který mezi zuby svírá doutník. Jenže přesně ve chvíli, kdy jsem si myslela, že to bude "jen" za čtyři hvězdičky, přišla závěrečná přestřelka s hrajícími hodinkami, která za pekelně dobrého doprovodu Ennia Morriconeho naprosto zastínila všechny kulky vypálené v Pro hrst dolarů. A tak to má být. "Deset tisíc, dvanáct tisíc, patnáct, šestnáct, sedmnáct, dvacet dva. Dvacet dva? ... Dvacet sedm." (28.05.2009)

Ve volném pokračování Pro hrst dolarů už si Leone šel příběhově vlastní cestou - a dopadlo to možná ještě lépe než v případě prvního dílu. Z herců se kromě Eastwooda vrátil i Gian Maria Volonté, který si opět (a opět skvěle) zahrál hlavního záporáka. Přidala se však ještě jedna nezaměnitelná herecká tvář - Lee Van Cleef. Ten zde ztvárnil konkurenčního lovce lidí, jenž chce Volontého zloducha El India dopadnout ještě více než Eastwood, jemuž jde čistě jen o peníze. Parádní záležitost, kterou stejně jako jejího předchůdce kromě Leoneho vytříbené režie a charismatických herců zdobí ještě neodmyslitelná hudba fenomenálního Ennia Morriconeho. 90 % (28.12.2003)

Další z řady skvělejch westernů z dílny Sergia Leoneho a jako vždycky to dopadlo skvěle.V tomhle pokračování filmu Pro hrst dolarů je daleko víc přestřelek a celkově je to o něco lepší, ale pořád zůstala skvělá westernovská hudba od Ennia Morriconeho a drsnej Clint Eastwood, ke kterýmu přidali charismatickýho Lee Van Cleefa. příběh je typicky westernovskej a slušně propracovanej, že vůbec nenudí a nemá to hluchý místa. Pro mě to je další super western od Sergia Leoneho (01.05.2005)

Vzpomínka: Je mi tak 13-14 let a po dobrém obědě odpočívám na gauči. Taťka sleduje v telce nějáký western a já vlastně po očku tak trochu taky. Pak se ozve cinkavá melodie kapesních hodinek a ta mě uchvátí. Nejde mi z hlavy dalších deset let... PRO PÁR DOLARŮ NAVÍC je spíš příběh o Lee Van Cleefově plukovníku Mortimerovi než o Clintově hláškujícím Monkovi, ale v zásadě mají stejně prostoru. Leone zvedá laťku, rozpracovává hlavní charaktery a nabízí i kvalitnější zápletku. Moc moc dobré. (06.09.2009)

Scénář: Luciano Vincenzoni, Sergio Leone .. Několik lidí se mi snažilo namluvit, že existuje ještě lepší western než pro mě absolutní klenot žánru a kinematografie zároveň Once Upon a Time in the West. A tím že prý je vrchol „dolarové trilogie“ The Good, the Bad and the Ugly. Abych se nepřel neoprávněně, celou zmíněnou dolarovou trilogii jsem si sehnal a udělal si nějakých 390 minut času, abych došel k závěru, že král westernu je jen jeden a navíc ho znám už dávno! Ano, i přesto, že snímkům Pro pár dolarů, Pro pár dolarů navíc, Hodný, zlý a ošklivý nechybí mnoho k filmové dokonalosti, nemohu jim v žádném případě dát vyšší hodnocení než 80-90%. Sergio Leone sice i zde parádně režíruje, dokáže natahovat scény (zejména ty finální) tak poutavě, drásavě a za doprovodu Morriconeho hudby jsou skutečně excelentní .. přesto je celkový dojem z filmů slabší než u již zmíněného božského Tenkrát na Západě. 85%. (24.08.2005)