Jak jsem vyhrál válku

.. natočeno podle naprosto skvělého románu .. Patrick Ryan : _ Jak jsem vyhrál válku _ ... snad nejlepší knižní válečná satira, která kdy spatřila světlo světa ... (samozřejmě spolu s naším Švejkem) ... ... ... u knihy jsem se řezal smíchy od začátku až do konce .. ale tady uznávám, že přenést toto dílo na plátno byl úkol téměř nesplnitelný .. přesto to má občas místa genialitě knižní velmi podobná ... (27.11.2010)

Dokonalý příklad toho, jak filmová adaptace knihy NEMÁ vypadat. Veškerý suchý britský humor dokonalé knihy (která vám třeba vysvětlí, proč britský voják vždycky bojuje se lstivým Afgháncem) se vytratil, film se místo toho pokouší o nějaké to poselství silně vonící květinami. Jenže právě ta absurdnost situací, do nichž se poručík Goodbody dostává (často vlastní vinou) v knize, je pro protiválečné poselství daleko příznačnější (domorodý útok výkaly nebo boj s Němci o cisternu vína) podobně jako u našeho Švejka. S pořádným scénářem by adaptace této knihy mohla být naprosto ultimátní válečná komedie. Třeba příště. (17.06.2009)

Ani knížka mě nenadchla tolik, jako spoustu jiných, nicméně párkrát jsem se u ní zasmála a k braku rozhodně nepatří. Ale ve filmu nezstalo vůbec nic, než jeden velký chaos a já měla co dělat, abych vůbec vydržela do konce. Pár povedeních slovních fórků ani svěží John Lennon celý film opravdu utáhnout nemohou. (16.07.2008)

Fůů, dost se divím, že se neučíme jméno hrdinného poručíka britské armády Ernesta Goodbodyho v hodinách dějepisu a beru to jako další velké selhání našeho školského systému, protože většího znalce vojenské taktiky, aby svět pohledal. Jeho cílevědomost neznala mezí, jeho odvaha hranic, všechny rozkazy vykonával s plnou vervou a úsměvem na rtech, culil se, když drhnul podlahu, pískal si, když sbíral odpadky a nahlas si zpíval při čištění latrín, to vše pod pohrůžkou vražení násady od koštěte kamsi, když se nepřestane tvářit tak blaženě. Tento chrabrý muž dobyl horu Šišák, se svou četou neohrožených Mušketýrů se dostal až do Tunisu, triumfoval na Montepicu, sám se na člunu vydal koupit most přes řeku Rýn za padesát liber v hotovosti a jedenadvacet tisíc dvěstě na dobírku ve splátkách na čtyři roky. Přestože byl postupně zajat namátkou Araby, Poláky, Italy, vlastními Brity a nakonec i Němci, tak neztratil nic ze své pověstné chrabrosti a morální zásadovosti, to i přes to, že se mu vojáci z vlastní čety za zády bratříčkovali s povolnýma Němkama a chlastali první ligu. Já mu tedy za tyto služby v boji za krále a vlast pomyslně uděluji nejvyšší možné vojenské vyznamení, zaslouží si ho jako nikdo jiný. (12.10.2014)

Tak co nám píše odborná literatura o Castello Montepico 1892: Velkolepé...rozplýval se major Arkdust....Ta výmluvnost...ta lahoda...Je stříbřitě suché a přece plnoštíhlé..Královské víno!..Skvělé ....vrkal kapitán Tablet...Jaká jemnost!....Opravdovské víno!...Ten oheň...Ta vůně..To víno přímo zpívá...Poslali pět soudků na základnu do plukovního skladiště a Montepico´92 pak sloužilo za slavnostní nápoj při každém důstojnickém shledání.Dokud nedošlo,pravidelní účastníci tvrdili,že medicínské účinky takového mušketýrského večírku se daly srovnat jenom s výplachem střev. (Patrick Ryan-Jak jsem vyhrál válku) Mimochodem , tak jak je kniha geniální,tak je film propadák.Okamžitě po jeho shlédnutí jsem se intenzivně snažil na něj zapomenout.No hrál tam J.Lennon,hrál no.Bóže,to je toho....(Dodatek: 26.1.2012 ubírám jednu hvězdičku.Dvě jsou fakt moc.) (03.01.2012)