Velká filmová loupež

Škoda, že Lipský během natáčení zemřel. Na filmu je ten šev velmi vidět. Lipský měl pravděpodobně velmi dobře promyšleno, co chce točit a jak - celý úvod a některé scény jsou toho dokonalým příkladem včetně výpravy a kamery, dokonce je poznat náznaky linie a děje, jaký měl Lipský původně v úmyslu. Jenže rutinér televizní zábavy, který nikdy nepřekročil stín revue, Zdeněk Podskalský, Jen dokázal, že na Lipského prostě neměl. Chytrou strukturu vyprávění a hlášek zcela rozbořil a udělal z toho to jediné, co uměl, a navíc nijak obzvlášť dobře - revue. Je to škoda - celý film skutečně mohl být dokonalou poctou českým hercům a herečkám se spoustou vtipných replik a hlášek, ale chtělo to prostě Režiséra, ne rutinéra TV zábavy. Tohle byla práce třeba pro Schulhoffa, v té době ještě dobrého Víta Olmera, Ladislava Smoljaka, Jiřího Menzela... škoda. (07.12.2014)

Typický film na jedno použití, působil jako okamžitý lék na totální frustraci z nedostatku “cáklých” komedii italského typu. Ve své době mi připadal velmi cool, dnes působí jen úsměvně a trapně, jako celá “ujetá” 80’ léta doba disco, céček a videorekordéru s kazetami s rychlodabingem. Snad je to uspěchaným scénářem nevím. (09.01.2021)

Filmová komedie režisérů Zdeňka Podskalského a Oldřicha Lipského s Oldřichem Kaiserem a Jirkou Lábusem v ústředních rolích. Snímek, který dle mého soudu ani nenadchne, ani neurazí, zkrátka takový "oddechový" film, který však zdaleka nepatří do těch top filmů, které spolu ústřední dvojice vytvořila. Každopádně z úcty k nim, protože jejich humor mám jinak velmi rád, dávám filmu dvě hvězdičky. (30.12.2017)

Sdílím taky názor že je to jen nepovedená slepenina a zachraňuje jí jen Kaiser a Lábus. Původní idea byla sice zajímavá a točit v interiérech výstavy jen tak někoho nenapadlo, ale co z toho vylezlo je i pod úroveň Podskalského feérií typu Trháku. Jedna hvězdička z nostalgie - ta výstava nebyla až tak nezajímavá... (24.09.2007)

Ohromný guláš. Zpočátku jakžtakž pevnými mantinely ohraničený scénář se zhruba v polovině zvrhne v nepředstavitelnou anarchii plnou výstupů kdekoho s kdekým a v lecjakých rolích, která bohužel nemůže tak úplně bavit. Jednotlivé (sebe)parodické střípky jsou povedené (Husité a Otakar Vávra, Miloš Kopecký coby doktor Štrosmajer a chirurg Miroslav Macháček, zraněný Marián Labuda, jehož na nosítkách vlečou Lasica se Satinským, protože "je jejich", dabovaný Kristián, rozmarně letní Rudolf Hrušínský....), ale dohromady jim to spolu nejde. Spojovací články toho všeho - výstupy Kaisera a Lábuse a "Kaisera" a "Lábuse" - se však povedly (kromě Oskarem zmíněné scénky bych ještě upozornil na lehce přehnaný, ale pro ně typický způsob, jakým ztvárnili vlastní dvojníky). Stejně jako banda mafiánů. Velká filmová loupež je na poměry českého filmu nevídaná záležitost. Zvláštně nepovedený snímek, jehož scénář psalo pět lidí, ačkoliv téměř celý vypadá jako narychlo uplácaná improvizace. Stejně jako mnozí ostatní si jsem téměř jistý, že by to celé dopadlo jinak, kdyby Oldřich Lipský žil o pár měsíců déle a žezla se neujal Zdeněk Podskalský. Dvě a půl hvězdy nakonec zaokrouhluji nahoru i za tu závěrečnou píseň s textem Zdeňka Borovce. (18.09.2011)