Sklenená izba
The Glass Room
The Affair
Režie:
Julius ŠevčíkScénář:
Andrew ShawKamera:
Martin ŠtrbaHrají:
Carice van Houten, Hanna Alström, Claes Bang, Karel Roden, Roland Møller, Alexandra Borbély, Karel Dobrý, Martin Hofmann, Vladimír Polívka, Cyril Dobrý (více)Obsahy(1)
Na kopci nad Brnem vyrostl počátkem třicátých let minulého století obdivuhodný dům. Mistrovské dílo modernistické architektury z betonu a oceli je dílem slavného architekta von Abta. Středobodem domu je „Skleněný pokoj“. Von Abt tuto jedinečnou stavbu navrhl pro bohatého podnikatele Viktora Landauera, jeho ženu Liesel a jejich rodinu. Skleněný pokoj se stává nejen architektonickým skvostem, ale i synonymem krásy, modernosti, otevřenosti, stejně jako symbolem nadějí mladého československého národa, symbolem budoucnosti... Rodinný život, jaký si Liesel vysnila, prostoupený světlem a klidem průzračného prostoru, naplněný láskou a umocněný vztahem s nerozlučnou přítelkyní Hanou, však netrvá dlouho. Viktor je Žid, a Evropu čím dál víc zahaluje stín nacismu. Rodina se připravuje na odchod do exilu. Další ranou je pro Liesel bolestné zjištění, že Viktor má poměr s mladou ženou Katou, jíž jako válečné uprchlici poskytli ve svém domě azyl. Liesel se silněji upíná k Haně. Zatímco ona je ve svých citech rezervovaná, Hana je volnomyšlenkářka, která si ráda užívá všeho šťavnatého, co život přináší. A přestože Liesel cítí, že za jejich přátelstvím klíčí něco víc, brání se dát tomu průchod. V panice a zmatku, které provázejí německou invazi, Landauerovi za dramatických okolností prchají z Československa. Vila však zůstává a její příběh pokračuje. Hana a její manžel Oskar, právník Landauerových se rozhodli zůstat v Brně. Díky poměru s německým konstruktérem Stahlem se před Hanou otevře možnost návratu do magického Skleněného pokoje a ona oživuje vzpomínky na Liesel a předválečnou dobu plnou nadějí. Nucené odloučení jakoby posilovalo jejich vzájemné city. Obě ženy si píší bez toho, aby se dočkaly odpovědí a dozvěděly se, jaký je osud té druhé. Po válce je vila zničená, okna rozmetala bomba. Naděje, kterou Skleněný pokoj symbolizuje, však zůstává. (Bioscop)
(více)Recenze (239)
Vyloženě nudný film bez pořádného příběhu, zápletky, hereckých výkonů a časového určení, kdy nepoznáte jestli mezi za sebou vloženými scénami uplynul týden, rok nebo 10 let... Další voda na mlýn lidem brojícím proti koncesionářským poplatkům ČT, protože tohle jsou vyloženě vyhozené peníze... ()
Nuda, chlad, šeď a prázdnota. Stejně jako v případě Masaryka. Ševčíkovy filmy se mnou nekomunikují. Myslím, že se jeho dalším filmům vyhnu velkým obloukem. ()
Ševčík tímhle Hollywoodské dveře rozhodně nerozrazí. Unylé, v čase zmateně (hlavně pro cizince) skákající a jediná věc, která to mohla vytáhnout (herecké výkony), je doprtkaná dabingem. ()
Zaujalo mě herecké obsazení, ale o filmu jsem toho moc nevěděl. Bohužel mě film vůbec nezaujal a prakticky jsem ho protrpěl. 30% ()
Souhlasím s uživatelem xxmartinxx. Tvůrce asi opravdu zajímala jen ta glamour složka příběhu. Ten film stejně jako vila Tugendhat nemá žádné nosné zdi (ovšem na rozdíl od ní ani tu ocelovou kostru), žádné téma, postava ani myšlenka v něm není dostatečně nosná, propracovaná a rozvinutá. Scénář je hanebně slabý, přitom několik momentů a motivů (morální dilema za války a odcizení manželů po odchodu do exilu, ...) je zajímavých, ale zůstávají neuchopené. Vlastně vše, snad kromě krásy dvou hlavních hrdinek, hraje druhé housle a dokonce i historická složka je vyloženě odfláknutá. A díky zvolenému tempu je výsledný dojem jen táhlá nuda. Věřím, že Mawerova předloha je míň plochá a mnohem zajímavější, ale po téhle adaptaci nevím, jestli se mi kdy bude chtít ji přečíst. ()
Takové normální "historické" drama. Simon Mawer píše poněkud bez emocí, takže tahle studená adaptace by se asi měla pokládat za vydařenou. ()
Vila Tugendhat ve story dvou žen, které mají židovské manžele v období od idylické doby první republiky, přes nástup nacistů a posléze komunistů až po sovětskou okupaci 68, skvělé světové obsazení, po technické stránce špička, takže z toho mohlo být strhující dobové drama s dávkou sexy erotiky, které mohlo dobít svět, zvláště když to je dle celkem známého románu. Jenže ... výsledkem je pro mne jedno z největších zklamání roku. Chtěl jsem být hrdý, že i u nás jsme schopni točit filmy do světa s hvězdami světového kalibru ( nějak nechápu pro koho ten film je protože těch cizinců je opravdu moc a naši jen přicmrndávají apropo Roden má jen miniroli a větší má domovník Karel Dobrý ) fandil jsem tomu ale nejde to - způsob vyprávění je neskutečně unylý nudný těžce stravitelný a zkratkovitý co se týká historických událostí a největší tragédií jsou dialogy, které mi přišly tak hloupé jak od desetiletého kluka. Třeba se pletu a ten film si najde své publikum, ale já absolutně nechápu jak někdo sežene kupu peněz, známé herce , koupí práva bestseleru a pak napíše scénář s takovými dialogy. ()
Vyprávění o tom, jak to asi mohlo být. Režisér a scénárista nezapomněli vynechat ani masturbační či lesbické scény, které sou pro film a příběh vyloženě důležité. Je to brak prý o nějakém domě kdesi v Brně.... ()
Film, na němž si cením krásnou výpravu, interiéry, hudbu i herecké výkony. Celý příběh je fikce, ale probleskují do něj pravdivé střípky (fotografická záliba pána domu, rýsující se problémy s rovnou střechou, přičinlivý šofér, který po válce málem celou vilu rozprodal). Tyto drobnosti plus pohled na "zabydlené" interiéry Tugendhatovy vily činí film zajímavým. ()
Vizuálně vyšperkovaná a hudebně nasládle podmanivá jedna velká a obrovská nuda !! ()
Vila Tugendhat hrála ze všech nejlépe. ()
Ordinace ve skleněné zahradě s lesbo zápletkou. Kamerově čisté, tempo příliš pomalé. ()
Rádoby umělecký pseudofilm, ve kterém nefunguje absolutně nic. Až nechtěně směšná ubohost plná dlouhých pohledů v doprovodu pekelného scénáře. ()
Na tomto filmu se mi líbilo úplně všechno - obrázky, herci, herečky i příběh... ()
Souhlasím s většinou negativních komentářů, takže mi přijde zbytečné je znovu opakovat. Jen chci říct jak hluboce jsem byla zklamaná a že se mi snad nikdy nestalo, že bych z kina chtěla utéct. Neudělala jsem to a to byla už druhá chyba tohoto večera. Tou první už byl nápad jít na tento film. 😕 ()
55 % ()
to bylo tak spatny, ze ani nevim kde zacit driv si stezovat... ()
Skleněný pokoj představuje film složený z množství kvalitních ingrediencí, jehož jedinou hořkou přísadou je scénář. Máme zde úchvatný vizuál, kdy umná kamera harmonicky zachycuje úchvatné interiéry slavné brněnské vily. A to nejen ji přirozeně. Rovněž je kladen důraz, aby tyto obrazy doprovázela působivá hudba. Dále zde máme přepychová herecká jména, z nichž zcela jasně vévodí Carice van Houten. Jsem rád i za těch pár momentů s Hofmannem a Rodenem. A ta výprava? Rovněž úchvatná. Ty kostýmy, nábytek, již zmíněná vila... V těchto ohledech je Skleněný pokoj skutečnou lahůdkou, která opravdu působí světově. Jenže ten scénář... Podotýkám, že jsem předlohu nečetl, tak nějaká komparace není na místě. Instinkt mi ovšem říká, že původní látka byla silně osekána. To je samozřejmý proces, když dochází k transformaci jednoho druhu díla na druhý. Nicméně zde mám pocit, že se z původního (nejspíše) epického příběhu stalo pásmo obrazů. Ty jsou sice samy o sobě působivé, ale zároveň samy o sobě nedávají příliš velký smysl. Respektive vidíte, že zde "něco" chybí. Například uvěřitelné budování vztahů. V podstatě není možné moc dobře pochopit, proč se do sebe hlavní protagonistky zamilovaly. Případný nástin vzájemných sympatií zcela chybí. Proto pak veškeré repliky typu "mám tě ráda, chybíš mi..." působí jako výstřely do tmy. Přitom základní scénáristická zásada praví, že se musí hlavně konat, a ne o "něčem" mluvit. Proto pak je obtížné vybudovat nejen vzájemný vztah mezi postavami, ale i vztah diváka k nim. Dále se chtě nechtě objeví WTF scény. Nastiňuji pouze scénu na letišti nebo sekvenci s vrtulníkem. A jak již bylo zmíněno v jiných komentářích, osekávání děje způsobuje, že se mezi scénami celkem kolosálně skáče. Jako vhodné přirovnání se mi zdá to, kdybyste vzali Sluneční jas s Fiennesem, který má stopáž 3 hodiny, a vytvořili z něj dílo o hodině a půl. Připomínám pouze, že tento jmenovaný film zobrazuje při této délce období mapující více než půl století, a i tak se jedná o snímek s jasně vystaveným scénářem, který dává hlavu i patu. V recenzovaném díle se hodinu a tři čtvrtě mapuje období zhruba čtyřiceti let. Je pak jasné, že se zde přeskakuje jako v Angry Birds. No nic. Skleněnému pokoji uděluji regulérní 3 hvězdičky. Škoda, mohlo jich být více. ()
jedna hvězdička navíc za závěrečnou scénu, jinak to bylo opravdu nezáživné. a Carice van Houten mě nepřesvědčila, že tentokrát není Melisandre, takže jsem každou chvilku čekala, kdy prohlásí "The night is dark and full of terrors"... ()
Snímek režiséra Juliuse Ševčíka je svým námětem a hlavně zpracováním v české filmu doslova jako zjevení. Je vidět, že pokud je k dispozici patřičný rozpočet, je šance vzniku skutečně honosného filmového díla. To se bohužel neobejde bez koprodukce, ale má to i jiné pozitivum. Alespoň někde se v herecké profesi neobjevují stále stejné tváře, což film, který byl navíc natočen v angličtině, posiluje ještě více. Snímek je natočen na základě stejnojmenného románu britského autora Simona Mawera inspirovaného skutečným osudem Vily Tugendhat stojící v Brně, který na pozadí příběhu majitelů vily zrcadlí tragédii celého českého národa. Dějově se sice jedná o čistou fabulaci, neboť je v něm vila přejmenována na Vilu Landauer, a to se také týká i samotného příběhu, avšak svým melodramatickým kouzlem a touhou o ctižádost přesto umí okouzlit. Román je dějově a osudy postav skutečně skvostný a tak do přenesení do filmového scénáře ne zrovna jednoduchý. Avšak stalo se a tak těžko říct, jestli něco bylo vynecháno už scénáristou, či zapracovali střihačské nůžky. Některá dějová odvětví totiž vyznívají dosti zkratkovitě a ve svém vývoji ne zrovna logicky. Vytváří to pocit, že v nich ještě něco chybí. Zkrátka a dobře, jakoby se jednalo o sestřih televizního seriálu. Snaha o jedinečné dílo je však znatelná, což se zase musí nechat. Atmosféra je taková, jaká má být, jen určitý emoční druh přicházejícího nebezpečí poněkud vázne. V těchto scénách je té romantizující atmosféry spíše na škodu. Každopádně se Julius Ševčík pokusil o něco, na co si nikdo jiný doposud netroufnul a tak si alespoň v tomto zaslouží úctu. Jak se říká, chybami se člověk učí, tak příště to snad bude zase o něco lepší. ()
Související novinky
S Kreativní Evropou na festival do Cannes
Program Kreativní Evropa letos v lednu již po třetí vyhlásil celoevropskou soutěž s názvem #euFilmContest, v níž si filmoví nadšenci mohou otestovat své znalosti současného evropského filmu. Deset… (více)