Obywatel Jones
Mr. Jones
Ціна правди
Mr. Jones
Mr. Jones
Mr. Jones
Režie:
Agnieszka HollandScénář:
Andrea ChalupaKamera:
Tomasz NaumiukHudba:
Antoni Komasa-ŁazarkiewiczHrají:
James Norton, Vanessa Kirby, Peter Sarsgaard, Joseph Mawle, Kenneth Cranham, Celyn Jones, Krzysztof Pieczyński, Fenella Woolgar, Michalina Olszańska (více)Obsahy(1)
Odpovědnost a poslání novináře proti světu, který nechce vidět ani slyšet... „Čím to všechno Stalin platí?“ ptá se hrdina filmu britský novinář Gareth Jones, když vidí zběsilou industrializaci Sovětského svazu. „Na jihu jsou to samá obilná pole. Obilí je Stalinovo zlato!“ dostane se Jonesovi zasvěcené odpovědi. Mladý novinář původně přijel do Moskvy, aby udělal rozhovor se Stalinem. Navzdory úředním orgánům a agentům, kteří ho hlídají, se mu podaří dostat na Ukrajinu. A o tom, co na vlastní oči viděl a doslova přežil, se snažil přesvědčit Británii a svět. Stalinova politika paradoxně na území nepřehledné úrodné černozemě Ukrajiny vyvolala jeden z největších hladomorů v dějinách lidstva. Odhady se pohybují kolem sedmi až deseti miliony lidí, které hladomor v letech 1932–33 zahubil... Film významné polské režisérky Agnieszky Hollandové nejen připomíná tuto hrůznou politickou zvůli, která je dodnes mnohými zamlčována a zlehčována, ale zároveň je film výsostně aktuální. Vypráví o odpovědnosti novináře, o novinářské odvaze a cti, o tom, jak je snadné zaprodat svou profesní i lidskou duši. Je to odvaha vidět a pojmenovat věci takové jaké jsou navzdory mocným tohoto světa, navzdory všemu pokušení. Dodnes umírají novináři za svou pravdu, tak jako Gareth Jones. (Česká televize)
(více)Recenze (54)
"Je jen jedna pravda..." Životopisný snímek Agnieszka Holland o britském novináři Garethu Jonesovi, který odhalil pravdu o hladomoru na Ukrajině, není ani zdaleka jen o oněch tragických událostech (ač třeba scéna, kdy je Jones konfrontován s kanibalismem zdejších lidí, je hodně silná). Spíš jde o nadčasovou výpověď o tom, jak lze manipulovat s fakty. V Rusku se lhalo před víc jak sto lety a lže se i dnes. Dnešní praktiky šíření fake news přitom nejsou vlastně nic jiného než, o co se sovětská propaganda snažila již před víc jak sto lety. ()
Netrebalo tlačiť na pílu, stačilo len ukázať Kolju v prirodzenej mrazničke a bolo všetko jasné. Rusko, vždy bolo a vždy bude krajina krivých zrkadiel ... a kybernetických útokov. Aga opäť na pani! 4 z 5 ()
Není to zrovna největší masterpiece, na který spočine váš zrak, obzvláště v celkem nabitým životopisným žánru, přesto je to nesmírně důležitý kousek, který přináší povědomí jak o Garethu Jonesovi, tak především o holodomoru. Já jsem se právě včera vrátil z Ukrajiny a právě díky mému pobytu jsem se o tomtu příběhu dozvěděl, no a ve stejné úctě a svaté pietě, se kterou nyní mluvíme o černobylské havárii, bychom měli rovněž soucítit s ukrajinském bídačení v dobách pětiletek a strašného stalinismu. Východ a jeho historie je prostě tak černá a bolavá, že se člověk bojí, co se všechno vlastně tajilo. ()
Občan neobčan, obyvatel neobyvatel, je to těžké. Film má nějak všechno, co je potřeba. Sympatické herecké obsazení a hlavně velmi zajímavý námět, ale nedělá hned dobrý film. I když za křeslem režiséra stojí někdo jako Holland. Filmu totiž chybí nějaké jako dramatické prvky a nějaký prožitek. Sice máte velmi chladnou sovětskou atmosféru 30. let, ale to není všechno. Už jenom protože hrdina se nějak paběrkuje sem a tam s nějakým zařizováním, které k tomu sice patří, ale je záživné jako sledovat mouchu na okně. Když už jde do tuhého, najednou se hrdina objeví na Ukrajině a tam to opravdu začne jet silně. Konečně se něco děje a má to nějaký spád. Skoro až drastickým nečekaným způsobem jako ve Volyni nebo s Nabarveným ptáčetem. Jenže to je nějak všechno. Není tam nějaký dramatický boj za pravdu nebo zadostiučinění. Není tam nějaké životní napětí. Je to takové nijaké. A je to škoda. Protože film nakonec působí jako by byl o ničem. Minimálně je velmi nezajímavě odvyprávěný. Což je věčná škoda. ()
Príbeh a hlavný aktér pravdivý, hladomor rovnako. Soviety na chvíľu splnili čo sľúbili, rozdali pôdu mužikom. Vzápätí otočili a kolektivizovali. Čo cennejšie mohli tomu mužikovi vziať a ako väčšmi ho podviesť ? A tak nastal teror a hladomor vrátane kanibalizmu. Súdruhovia, človek je problém. Niet človeka, niet problému. A tak sa robotnícka trieda a industrializácia viezla na chrbte mužika a to bol rád že neskončil v Gulagu pri rúbaní dreva alebo uhlia. Filmu vyčítam málo komunikácie Mr. Jonsa s miestnymi, vypočuť si tie krutosti od mužika. Malá skulinka v deji bez udavačov a ČEKY sa mohla nájsť. A ešte mi nejde do hlavy ten vlk (pes?). Nezaútočil, prejedený ľudským mäsom ? Fúj, morbidná to predstava. ()
Výborný popis situace po převratu v Rusku a vzniku SSSR. Hlavně chování západních salonních levičáků je tu znázorněno parádně. ()
Agnieszka Holland natočila film o novináři Garethu Jonesovi, který upozornil západní svět na existenci hladomoru na Ukrajině v letech 1932–1933. První hodina filmu je o Jonesovi v Moskvě, kde zjišťuje, že západní novináři vidí a píší jen o tom, co jim totalitní společnost dovolí. Točí se to ve tmě, šeptá se tam, ale atmosféru mi to nevnutilo a opiový večírek pro mne nebyl moc autentický. Pak se Jones vydá na Ukrajinu a tam je pár mrazivých scén, ale pak ho hned ze SSSR vykopnou a na západě z něj udělají blázna a hysterku a nikdo mu nevěří. Skvělá story , výpravné retro, na které se hezky kouká, ale emoce nula. A Michalina Olszańska tam má jen malý štěk. ()
Zivotopisna drama o nevypovedovanom pribehu waleskeho novinara Garetha Jonesa,ktory odhalil hrozivu pravdu o rezime Stalina v byvalom Sovietskom zvaze,v ktorom vladol hladomor a smrt,bohuzial aj tato kapitola patri do svetovych dejin a samotny film bol natoceny dobre,mraziva atmosfera robila svoje,aj ked niektorych ludi to velmi neoslovi,kedze to nie je film plny akcnych scen,ale je to o komunikacii...:-) ()
Kdo není do třicítky komunistou nemá srdce, kdo jim zůstane i po ní nemá rozum. Známý bonmot, se kterým tak úplně nesouhlasím vypovídá přesně o čem film je. Spousta i chytrých a vzdělaných lidí se nechala unést ideály komunismu a "úspěchy" Sovětského svazu. Ti moudřejší procitli a poznali pravdu, jiní tomu komunistickému nesmyslu věřili dál. Skvělý film o pravdě a pokrytectví Západu. ()
"Nemám žádná přehnaná očekávání, já mám jenom otázky..." Téma, které je v současné válečné době znovu aktuální a znovu ve stejné zemi... "Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější!" ()
Další zručně zhotovená adaptace historické události, ale bez špetky pohnutí, skutečného zájmu a schopnosti zobrazit emoce - zpětně si právě tyto vlastnosti spojuji s většinou "produktů" z filmové manufaktury Agnieszky Holland. Snad právě proto se v posledních letech vrhla na adaptace a historické filmy - jenže i v těch je potřeba autorská invence a také zřetelný důvod, proč je příběh vyprávěn - pokud chybí, výsledkem je mechnicky rozhýbaná kapitola z dějin, a to je ve filmu málo... ()
Ukázka, jak špatně natočeným filmem zabít téma, které si rozhodně zaslouží důstojnější filmové zpracování. Ten úvod, kdy Jones chodil od úředníka k úředníkovi a od novináře k novinářovi, byl snad nekonečný. A nedokázat vytěžit emoce z takového tématu, to už je úkol hodný skutečného filmařského diletantství. Poslední třetina zobrazující netečná média, by se dala přirovnat k tomu, jak současná média informují o "krásách islámu" a veškeré závažné informace musejí přiná, jenže tento apel asi tato režisérka tak úplně na mysli neměla, že? ()
Mám ráda silné příběhy a pro tenhle mi slovo silný přijde až nedostatečné. O Garethu Jonesovi jsem doteď neslyšela a jsem ráda, že to film Agniezsky Holland změnil. ()
Filmově zručně a působivě natočený snímek, který kolem snahy velšského novináře vypovědět světu hrůznou pravdu o ukrajinském stalinském hladomoru rozvíjí především otázku odpovědnosti novinářů za pravdivost toho, co píší. Dnes je to ještě aktuálnější než tenkrát, protože profesionální novinařina se téměř vytratila s tím jak se média postupně dostala do područí oligarchů a slouží především různým mocenským zájmům. Kouzlem nechtěného se ale Agnieszce Holland podařilo snad ještě něco víc - ukázat, že velmocenské zájmy nejsou nikdy určovány jakýmikoliv hodnotovými principy, ale jen tím, co se kterým mocenským skupinám právě hodí do krámu. Finanční a obchodní zájmy jsou vždy až na prvním místě - tehdy, stejně jako dnes. ()
Zahraniční produkce jdou Agnieszce líp než ty české a tohle se hodně povedlo. ()
Prodejnost, lhostejnost, cynismus, fanatická víra ve vzorový stát sovětů a utrpení pomalé smrti hladem, které si neumíme představit, i když jsme o holodomoru na Ukrajině již něco přečetli. Britský novinář z tvrdou velšskou palicí, pan Gereth Jones, byl jeden z mála novinářů, který viděl a o tom, co viděl i napsal. Snímek, ačkoli pojmenovaný po tomto charakterním muži, však není jen o jen o něm, jeho cestě do Sovětského svazu a jeho nepovoleném výletu na Ukrajinu, kde byl svědkem efektivního způsobu vyhlazení ukrajinského venkova. Snímek se nesoustředí jen na obrazy ze zimou a hladem stíhané Ukrajiny. Ty obrazy, které ukáže plně postačí. Ukazuje zejména právě necitelnost a vědomou lež, a to nejen na straně sovětské moci a jejího neomezeného vládce. Lhostejní jsou prominentní hosté sovětského režimu; západní novináři, informující, ať již z naivity (víry v první stát dělníků a rolníků) nebo prodejnosti, podle instrukcí sovětské státní moci. (Reálná postava slouhy sovětské moci, moskevského dopisovatele New York Times Waltera Durantyho, který bude v roli hlavního arci-lháře vyvracet Jonesovo svědectví o hladomoru.) Lhostejný je samotný demokratický západní svět. Lhostejní jsou jeho političtí lídři, ti chtějí klid (vždyť klid chtějí masy jejich voličů – hrůzy Velké války je naučily strachu z moderních válečných střetů), a nadto jsou si vědomi, že „peníze nesmrdí“ a ukrajinské obilí se hodí. A lhostejní jsou západní „intelektuálové“, jak humanisté, nasáklí materialistickým levičáctvím, kteří se děsí, aby jim někdo nenarušil jejich černo-bílé představy o světě, tak věřící komunisté, kteří jsou ochotni omlouvat smrt miliónů lidí, jako nutnou oběť, pro dosažení vyšších cílů. Novinář Gereth Jones byl jediný, kdo se pod svým jménem odvážil o hladomoru na Ukrajině napsat. Svým zveřejněním příběhu Ukrajiny, platící nejvyšší cenu za sovětský hospodářský „zázrak“, pochopitelně vyvolal pobouření. Pobouření všech těch dobrých lidiček, kteří chtěli svůj klid, své peníze, svou víru - lhář zatracený, my nevěříme, my totiž nechceme věřit. (I zde v komentářích, k mému nesmírnému překvapení, se najdou lidé, kteří likvidaci miliónů lidských bytostí obhajují a označují za propagandu, nu – věřím, že jim dobře tráví.) Oceňuji literární přirovnání použitá ve filmu. Západní prominentní hosté, hodující v přepychu a bezpečí Prosperova sídla zatímco venku řádí rudá smrt. Panská třída prasat s ochotně vycvičenými zabijáckými psy ku své ochraně a poslušnými nemyslícími ovcemi v kontrastu ku pozvolna zmírajícímu zbytku osazenstva příšerné socialistické Farmy – opravdu je někdy obtížné rozeznat lidské tváře od tváří prasečích. ()
Agnieszka ráda životopisné filmy. Dnes působí úsměvně až děsivě jak málo informací tenkrát lidé měli a navíc trpěli neskonalou naivitou. Gareth Jones je přesvědčen, že dostane rozhovor od samotného Stalina. Vydává se do Ruska a na Ukrajinu, aniž by si byl jakkoli vědom nebezpečí, kterému bude čelit. Pochopitelně, že ho musí šokovat co vidí. Leč bohužel nemá šanci to zaznamenat. Jenže svět nejenže neslyší a nevidí, on taky nechce vidět a slyšet. A. H. opět natočila působivý film. Znovu útočí na emoce opravdu silnými scénami boje o chleba nebo třeba mrtvých. To vše je po vystoupení z vlaku zabaleno do šedi, aby to mělo ještě působivější charakter. Smutné je, že ani po téměř 90-ti letech se svět nepoučil. Stále existují novináři, kteří jsou ochotni se zaprodat politikům, firmám, koncernům aj. Novináři píšící fake news anebo minimálně zaobalenou pravdu. A to i v Česku. A také politici či celebrity, které jsou ochotni nevidět a neslyšet. Člověk je ale prostě jen jednoduchý tvor a tak má k nízkým hodnotám blízko. ()
Sovětský svaz jako bolševický projekt byl od začátku do konce říší zla. Člověk pro něj nejen že nic neznamenal, ale byl jeho nepřítelem. A když tohle soukolí teroru a propagandy naruší jeden odvážný novinář, odhalí jednu z největších hrůz první poloviny 20. století, a bohužel za to zaplatí tak, jak je v těchto krajích zvykem. 70% ()
Nemůžu jinak, než za pět hvězd. Bolševici, Stalin a všichni jim podobní, ať se smaží v pekle. ()
Související novinky
3Kino - filmem proti ruské agresi
3Kino společně s organizátory Ukrajina film fest pokračují v charitativní akci, která chce ukázat příčiny a důsledky agresivní rozpínavosti totalitního Ruska. V pondělí 21.3. v kinosále Městské… (více)
Tento snímek mi poměrně dlouhou dobu unikal a musím se přiznat, že mě v mnoha ohledech velmi zaujal zejména tím, jak některé situace a události jsou až děsivě aktuální i dnes. Díky tomuto filmu divák mj. pochopí, co vlastně George Orwell ve svém velmi známém románu Farma zvířat popisoval, na co blíže poukazoval a jakou roli zde hráli nejvyšší pohlaváři Sovětského svazu. Před sledováním tohoto filmu je vhodné, aby si divák pokud možno o dané problematice něco prostudoval, aby pochopil důležité souvislosti a fakta, ale i pro laika tento snímek nebude nesrozumitelný. Titulní roli zde představuje mladý novinář Gareth Jones, který nevěří tzv. "sovětskému industriálnímu zázraku", nechápe, kdo tento podnik financuje a je odhodlán se vydat na cestu do Sovětského svazu a zrealizovat interview přímo se samotným Stalinem. Ačkoliv se potýká s celou řadou překážek, a loajalitu, pomoc a vstřícné jednání nemůže očekávat ani od lidí, kterým důvěřuje (zejména od proradného p. Durantyho). snaží se v tomto zvláštním světě nějak fungovat na vlastní pěst. Protože vyvstávají další nezodpovězené otázky a Jones zkrátka není ochoten všemu věřit, rozhodne se podniknout na vlastní nebezpečí riskantní cestu na Ukrajinu. A zde zjišťuje, že situace je daleko horší, než jak je to interpretováno v Moskvě a že všechno není ani zdaleka tak ideální. Setkává se zde se zbídačenými, hladovějícími lidmi, kteří se perou byť jen o trošičku jídla, a tyto momenty samozřejmě řadu z nich přivádí doslova k zoufalství. Pohledy na blouznící děti, lidi živící se kůrou ze stromů, zmrzlé mrtvoly nebo muže táhnoucího saně s mrtvými těly to jsou jen určité fragmenty, které nenechají zcela v klidu ani toho nejotrlejšího diváka. Je úplně hrozné, když si uvědomíme, jak politická, diplomatická a všeobecně společenská "smetánka" si žila v luxusu, hýřila a bavila se, a v kontrastu s tím miliony lidí na Ukrajině umíraly hladem a byly tímto způsobem decimovány. O to je obdivuhodnější, že se mezi všemi těmi lumpy (včetně p. Durantyho) našel člověk, který měl odvahu jít proti proudu a i za cenu vlastního života odhalovat pravdu a snažit se ji zprostředkovat světu. Tento film mě ovšem zaujal nejen díky osobnosti Garetha Jonese, ale i z dalších úhlů pohledu. Mj. proto, že poukazuje na to, že Sovětský svaz, potažmo Rusko, se v podstatě za celých těch sto let od uplynulých událostí v podstatě vůbec nijak zásadně nezměnilo, nikam se ani politicky, ani mentálně neposunulo a kromě vydírání, zastrašování a válčení světu nic moc dobrého nepřineslo a nepřináší ani teď, budiž toho důkazem současná probíhající válka na Ukrajině. A opět, stejně jako skoro před těmi sty lety má tento konflikt na svědomí Rusko. V tomto směru se mi vybavuje scéna, kdy se Gareth Jones baví s Adou Brooks, a tak mu vysvětluje, že historie se v podstatě opakuje v cyklech, stejně jako roční období. S tím se dá souhlasit, jen bych k tomu dodal, že v případě Ruska se během těch uplynulých sta let v podstatě nezměnilo vůbec nic, politická a i společenská mentalita se nijak nerozvinula a snad jen s výjimkou éry Borise Jelcina všechny ty situace dál probíhaly takřka kontinuálně. Nutno zde taky dodat, že ta etapa "demokratická" nebo možná restrukturalizační v podobě Jelcinovy vlády nebyla nijak úspěšná, neboť Rusko přivedla k faktickému bankrotu, a hlavně vygenerovala a vystřelila k moci Vladimira Putina, který v Kremlu vládne tvrdou rukou dodnes, a nic nenasvědčuje tomu, že by se na tom v dohledné době něco změnilo. A samozřejmě tento film poukazuje ještě na jeden důležitý problém, a sice na ten, že novináři jsou i dnes nejen v nedemokratických zemích za svou činnost pronásledováni, a v krajních případech jsou dokonce i fyzicky likvidováni. Pro příklad, jen do dneška bylo v Rusku za Putinovy vlády zavražděno více než 130 novinářů (viz odkaz zde:Ruští novináři čelí pronásledování i výhrůžkám, umírají po desítkách - Aktuálně.cz (aktualne.cz)), mezi nimi např. Anna Politkovska, nebo Boris Němcov, a těchto případů je daleko víc. Smutný příklad máme i ze Slovenska, v podobě Jána Kuciaka a jeho snoubenky. Tento film tak může být svým způsobem chápán i jako hold novinářům, kteří se i za cenu vlastního života nebojí odhalovat a zprostředkovávat pravdu, i když to mnohdy (a to nejen v dnešní době) není populární a hlavně pro některé "vyvolené skupiny" žádoucí. Snímek byl velmi dobrý, poučný i inspirující a hodnotím ho na 80 %. () (méně) (více)