Pán prstenů: Prsteny moci

║Rozpočet $465miliónov (715miliónov to je vrátane práv)║ __1.séria__ No, zhrnuté, podčiarknuté ide jednoznačne o najväčší možný prúser. Dobojoval som to poctivo po posledný diel prvej série.... á ach jaj, tak nesympatické zlé obsadenie, kde si nedokážete obľúbiť ani len náznakom nejakú postavu, ktorá by aspoň trochu prirástla k srdcu a k tomu ohromne povrchné, nudné dialógy až hrôza. Nuž nemôžem ani kvitovať technickú stránku a vizuál, ktorá za ten rozpočet mala byť ohromujúca, málo záberov zaujme, či troška ako že strhne, neponúknu nám nič dechberúce, kopírovanie hudby Howarda Shore to fakt nezachráni, keď produkcia pôsobí vo všetkých smeroch zmatočne, nezaujato. Nesrší z toho žiadna sila, iskra, o atmosféru to neškrkne, skôr to poväčšinou pôsobí nechcene úsmevné. K tomu masky (okrem škretov) a vlasové dekorácie sú na facku ale že moc. Rytierska zbroj, brnenie príde strašne umelá akoby vojaci - komparz vybehli rovno z výpredaju od hračkárstva Dráčik. Nie som zrovna veľký fanúšik LOTRa ale rád si s chuťou pozriem vždy Spoločenstva prsteňa ale toto čo ponúkol Amazon je veľký zlý nepodarený vtip, ktorý radšej nemal uzrieť svetlo sveta. /20%/ (30.10.2022)

S trochou toho obrácení očí v sloup (do)koukatelné. Ovšem i v nejzdařilejších momentech přinejlepším průměrné (no dobře, v závěrečných třech epizodách je pár výtečných scén). Největší problémy jsou v konceptu, charakterizaci, dialozích, neprotínajících se liniích (že dvě nejsou ani do počtu, je téma samo pro sebe, nemluvě že nejlepší linie je zhola zbytečná). Tedy aspektech, které i když se nakrásně podstatně pro další série zlepší, tak na pozdvihnutí z béčkových vod to stačit nebude. Je smutné, že McCreary pro to dělá více než kdo jiný. Pokud (a je to velké pokud) se dokážete přenést přes degradaci "LOTRa" (jedno zda literárního či filmového), tak jako tuctové špatně napsané fantasy je to obstojné. Což je trestuhodně málo. | S1: 3/5 | (19.11.2022)

(Po 1. sérii) Vlastně... docela hezká průměrná fantasy? Některé linky šlapaly, některé bolely, u herců to samé. Nakonec jsem se ale zvládl soustředit spíš na pozitiva, a jelikož Bear McCreary po hudební stránce opravdu nezklamal, přinejmenším něco Prsteny moci trefily na jedničku. Radši si ale nechci představovat, jak mohly vypadat, kdyby je napsal a natočil někdo výrazně schopnější... (14.10.2022)

Po velmi příjemných úvodních dvou epizodách to byl trochu porod, hromada linek, které se ještě víc a víc větvily, hromada postav ke kterým si divák nestihá udělat vztah a je prostě nemožné se zajímat o 10 linek a 50 postav. V tomto ohledu mohla být první série o dost osekanější a učesanější, avšak poslední 3 díly to začalo zapadat do sebe a utvořilo to vlastně dost uspokojivou první sérii, která je solidním úvodem. Má to hromadu problémů, ať už střih některých scén, logika některých předmětů nebo událostí, slabší postavy i dialogy. To vše je , ale vyváženo momenty která naopak excelují. Ve spoustě věcí je to tedy hit & miss strategie. Možná se ten scénář a preprodukce mohla péct o půl roku déle. Určitě se ale nejedná o průser jak si všichni mysleli, navíc ten krásný vizuál a hudba to krásně pozvedá. Nakonec dávám tedy 6,5/10 trochu tomu nadržuji, ale vlastně se těším na to, jak to bude pokračovat. Přišlo i dojetí, tak co vlastně člověk může chtít víc? (14.10.2022)

Nemyslete si, soudruzi, že je toto je snad nějaká „podprahová účelová manipulace“, jak nás naprosto směšně napadají ty odporné konzervativní živly, nepřátele strany, lidu a Mumulendu, se kterými záhy po bolševicku řádně zatočíme!!! Kdepak, na vše existují naprosto exaktní a nerozporovatelné důkazy, a to zejména v podobě ztracených a nikdy nenalezených spisů „Silmarillion bygyns aneb nezpochybnitelná revizionistická pravda o rasistické Středozemi“ známého progresivisty, inkluzníka, homofila a feministy – soudruha Tolkiena. Výše zmíněná publikace se zabývá událostmi ještě před Prvním věkem, kdy Hobitci obývali tenkrát velmi temný Aman, a byla to pěkně zkurvená, necivilizovaná, agresivní a dobyvačná pakáž, která bez skrupulí kolonizovala a zotročovala celý tehdy známý svět, vytírala si výsměšně prdel i ušlechtilými elfy a trpajzlíky měla za podřadný gasarbajtří póvl. Až se jednou naštěstí stalo, že předpisově probuzený a solidně nadržený hobitek jménem Lačnopyj Negrorád podlehl při svých konkvistadorských toulkách zaostalým jihem Hytheru, kam tenkrát ještě hobití noha nikdy nevkročila, šarmu podivné čokoládové bytosti, dnes díky Kronikám pověr známé jako Latoya Lumumbu, a i přes přísný zákaz zpátečnické, přísně eugenicky vládnoucí hobití garnitury Amanu ji bezuzdně vyprcal. Načež mu Latoya po šesti měsících potratila trojčata, dva syny a dceru, které šťastní rodiče pojmenovali Mandelín, Kládomil a Žaneta. Ve snaze zajistit své nově nabyté rodině lepší a civilizovanější život, plný lásky a podpor, odvezl je, a to včetně veškerých chtivých příbuzných své družky, čili asi tak stohlavou vesnici, zpět do Amanu. A jistě si dovedete představit ty odporné předsudky, xenofofobii a perzekuce, zamítání dávek, nechutné nucení je vzdělávat se a pracovat a jiná úděsná příkoří, kterým museli naši hrdinové čelit. Ti však ve své kulturní svébytnosti neochvějně vytrvali, až došlo na historickou událost, která ty zkurvené bílé hobití huby přinutila vytáhnout si hlavy z prdelí a revidovat svou ryze předsudečnou páprdovitou konzervativní ideologii, ani trochu nezakládající se na empirii. V roce 3685 Předprvního věku připlula totiž do Amanu delegace elfů z Nevrastu (česky „Nevražín“), sice tak trochu buzny, ale jinak veskrze árijská verbež, co se sice již předtím probudila na březích Curviénenu, ovšem probudila se evidentně špatně, aby s hobitky dojednala alianci v uzurpování podřadných a nikdy neviděných ras na celé tehdejší Zeměplacce. No a co se nestalo?! Samotný bratr elfského imperátora Buzolnda XXII. se nejprve zakoukal do ebenového mikrofešáka Kládomila Negroráda - Lumumby. To ovšem uvádím jen pro dokreslení oné zjevné, historicky podložené naprosté přirozenosti, protože jinak z toho byla dost slepá větev, ač plná lásky a ruptur. Tou přelomovou, radostnou a stěžejní událostí ve skutečnosti bylo, že Buzolndův syn Legomamlas naprosto propadl hnědému, a již tehdy kapku otylému, to víte hobití geny, kouzlu Žanety (pozdější věhlasné elfské královny Mathroniel Dolcevithy I., která ve slavné Bitvě kovů porazila vojska temného lorda Morgoshe). Načež tento svazek vyvolal až revoluční vlnu revisionismu v celé Středozemi i mimo ni, všichni náhle toužili mít doma alespoň něco hnědého, hýčkat si to v bavlnce a navěky chtivě respektovat kulturní rozdíly, ač se od mazlíčků podobného respektu nikdy nedočkají. A tak to tam černalo a černalo, až už se na tu temnotu ani Sauron nemohl dívat … Ale nemyslete si, i tato zářivá asimilační historie, směřující ke sluníčkovým zítřkům Mumuzemě měla své stinné stránky. Jako příklad bych uvedl jeden z mnoha politováníhodných incidentů, popsaných v kapitole 28 - „Středozemské sufraštětky“, kdy vnučku Žanety a Buzolnda – Smilněnu Buřtorádovou - rasisticky znásilnila na párty v Mordoru banda zkurvených šovinistických skřetů poté, co tančila nahá na stolech a pak je kouřila na hajzlech, načež si to oni zcela patologicky až sociopaticky vyložili jako konsenzuální souhlas!!! Ovšem ani Smilněna nezůstala spravedlivě nepomstěna! Cestou domů totiž potkala právě poprvé na povrch ze šachty vylezšího slavného trpasličího krále Thuporina Macatého Palcáta. A to víte, byla tma, ona měla po tom bukkake držku celou pocákanou skřetokulátem, který je, jak známo, černý, tudíž ji Thuporin, věčně zlitý žaludovým pivem a nikdy nepohrdající ani jeskynními trolicemi, považoval za exotickou a seksy fousatou trpaslici, poprvé v životě Smilněnu pořádně dotáhl, a ta zůstala sice trochu podměrečným, ovšem solidně osvaleným fešákem v mithrilových slipech uhranuta až do konce svých dnů, což mělo za následek mimořádně plodnou generaci ebenových trpaslíků. Tak vidíte, soudruzi! Nade vši pochybnost prokázanými a zcela nespornými historickými fuckty jsem vám, vy zkurvení zpátečníci, právě konstruktivně doložil, že všichni ti negrolfové, čokobiti a afroslíci mají v anglosaské mykologii své nezpochybnitelné a nezaměnitelné místo, úplně stejné, jako například Vikingové či jiní modroocí blonďáci v senegalských mýtech. A ty zvuky, které vycházejí z hovny pokryté hrobky soudruha Tolkiena dozajista nepocházejí z hysterického obracení se, jak scestně tvrdí někteří zkostnatělí páprdové, nýbrž z radostného horizontálního tance nad tou nádhernou inkluzí a asimilací, o kterou ve svých dílech vždy tolik usiloval! Škoda, no. Je to totiž jinak sice kapku natahovaná, ovšem naprosto uhrančivě udělaná fantasy téměř na pět strupů, citlivě respektující Džejárárovu epiku, poetiku i hravost a parádně kompletující toho neprobuzeného zkurveného rasistu Džexna, který mimo pár skřetů neobsadil snad jediného stěžejního mouřenína, zmrd jeden. Avšak zdánlivě nevinné a naprosto jednostranné účelové kurvení mýtů následně vede k účelovému kurvení historie (už se paralelně i děje) a končí totálním zkurvením vlastní kulturní svébytnosti (cuming soon) pro blaho těch „tak strašlivě utlačovaných až genocidovaných“ minorit, jejichž kulturu ovšem bezvýhradně respektujeme a ctíme, protože jsme řádně demagogicky převychováváni bezpáteřní a sterilní milouši, nepokrytě seroucí na hroby svých předků. Prostě neodpustitelné, na hlavu postavené svinstvo, zaštiťující se bojem s větrnými pseudorasistickými mlýny a sloužící výhradně ke kokotporátně cílevědomě budovanému neomarxistickému pasení snadno ovladatelného stáda a k přípravě ovcí na plánované masové stěhování Afriky. Takže na jedné straně skoro pět strupů, na druhé čistý odpad, a to v natolik extremistických protipólech, že se prostě nedají průměrovat. Takže nehodnotím, protože nevím jak. (17.10.2022)