Tenká červená linie

Zdlouhavé a takové nemastné, neslané.. nikde nic.. Co je na tom tak populárního a unikátního?? (11.11.2007)

Jestli to není náhodou nejlepší film jaký byl kdy natočený. (11.09.2012)

Trvalo mi hodne dlouho, nez jsem pochopil, co tim vlastne Malick chtel rict... Silene psychologicke drama se spetkou akce a genialni hudbou Hanse Zimmera stoji za to videt minimalne petkrat! (24.05.2003)

Hypnoticky pomalé tempo, nádherné záběry scenérie, četné retrospektivy a vnitřní monology postav. Tak to byste v běžném válečném filmu hledali stěží. A o to tu právě jde. Tenká červená linie není klasický film o válce, daleko více připomíná meditaci o ní. Její poetika je zároveň krásná i drsná - stejně jako tohle mistrovské dílo. 9/10 (17.10.2005)

Čas je najlepším sudcom, a tak aj v prípade kauzy Vojín Ryan vs. Tenká červená línia dávam palec hore pre Malickovú snovú a poetickú formu filmového stvárnenia Druhej svetovej vojny, v tomto prípade bitky o Guadalcanal. Ako ďalšie plus by som pripočítal aj množstvo hereckých hviezd, v ktorých najviac žiaria Nick Nolte či Elias Koteas. (25.12.2005)

Klidný rozjezd a následné vylodění vynahrazuje ta akčnější část. Ve které jde vidět boj s neviditelným nepřítelem, jelikož v hustém porostu muselo být sakra těžké najít cíl. Tento film má dvě hlavní části jedna ta akčnější a ta druhá poetická. Výborné herecké obsazení v čele s Seanem Pennem a Jamesem Caviezelem a dalšími výtečnými herci, také na chvilku vidění John Travolta a George Clooney. Na mě je film zbytečně roztahaný, ale i tak krásné ****. Válka lidi nešlechtí, dělá z nich psy. (07.06.2008)

85 % - Taková meditativní záležitost. Skvělí herci, ale Nový svět je Nový svět :o) (02.11.2008)

Zástupy slavných herců, bezchybná realizace. Ovšem ta délka je fakt masochismus. (23.12.2008)

Válka lidi nešlechtí, dělá z nich psy. Tenká červená linie je jiný válečný film než ostatní. Jiný v tom, že si nehraje na válku hollywoodskou, ale je válkou skutečnou, a to doslova. Pojednává příběh roty Charlie, nasazené do přelomové bitvy o Pacifik, o ostrov Guadalcanal. Režisér Terrence Mallick ustanul po dvaceti letech před kamerou, a vytvořil epochální traktát o válce, tak jak jsme to ještě neviděli. Film je meditativně a filozoficky tak skvělý, že aby si to člověk vychutnal se vším všudy, musí na to mít klid a plně se věnovat filmu. Já to tak udělal a garantuji, že na konci filmu a i behem existencionálních otázek hlavních hrdinů, to člověka donutí se zamyslet nad tou vší hrůzou a nesmyslností války. Tenká červená linie boduje naprosto všude, jak v hercích, v hudbě, v kameře a hlavně v sirovosti a autentičnosti. Herecký list nám ukazuje spousty hvězd, ti ale mají menší role a prostor je dáván těm "méně" známým. Naprosto vyčerpávající výkon ale odvedli Nick Nolte, Sean Penn a James Caviezel. Hudba Hanse Zimmera je navíc tak ladná a emotivní, až to nejde ani popsat a je dalším tahounem, kde se vše spojuje v naprostou genialitu. I když film nezískal žádného Oscara (a nominací bylo sedm a je to obrovská škoda, protože si to zaslouží), patří mezi nejlepší válečná dramata všech dob. (30.09.2011)

Terrence Malick si asi řekl "Natočím stejně efektní válečný velkofilm jako Spielberg, ovšem po dějové stránce méně nablblý. Co méně nablbý - já natočím rovnou UMĚLECKÝ válečný velkofilm a basta!" Jak řekl, tak udělal, ovšem výsledek je rozpačitý. V bojových scénách se Tenká červená linie Ryanovi skutečně vyrovná, ale mimo to až příliš urputně tluče divákovi do hlavy, jak umělecká, hluboká a filozofická jinak je. Připomíná to poněkud násilný mix Čety, Návratu do modré laguny a japonského divadla Nó. Malick si možná neuvědomil, že pokud chce světu sdělit, jak je válka hloupá, krutá a zbytečná, nemůže zkrátka říct "válka je hloupá, krutá a zbytečná". Nebo alespoň já osobně dávám přednost poněkud rafinovanější výpovědi. Ale celkový dojem z toho všeho je spíš pozitivní. Film funguje tak trochu jako předříkávání mantry - zdlouhavým, nekonečně roztahaným neurčitým meditováním v člověku vytvoří zvláštní náladu a díky tomu lze přežít až do konce. Škoda, že pro fandy efektní akce neudělal Malick i Director's Cut, ovšem obráceně - nesestříhal film na hoďku a půl divoké jízdy. Možná že pak by si toho Oskara i vysloužil. (27.04.2005)

Tento vojnový film radení k úplnej špičke svojho žánru so mnou nedokázal rozprúdiť oné emócie o ktoré sa celí čas pokúšal. Netvrdím že som zostal úplne chladný ,niektoré momenty boli silné avšak to o čo sa režisér pokúšal na mňa tak úplne nepôsobilo. Vsuvky s domorodcami a tým pádom celí úvod mi vôbec nesadol. Mal som pocit akoby som sledoval nejaký alternatívny nezávislý film alebo čo. škoda že aj samotná zápletka nebola viac rozvinutá išlo vlastne iba o dobytie jedného zarasteného hrebeňa na jednom malom ostrove. Fajn beriem tie boje, atmosféra, psychologické pochody boli silné a autentické. Ale to bolo jediné dychberúce. Ostatné silné filozofovania o podstate bitia a zmyslu života k vojakom a vojne patria ale až tak ma nevzali. Ono tam potom do konca bolo naplácaného až až. Takže keď to mám zhodnotiť ide o perfektne nakrútený film s dobre zvládnutými bojovými scénami ktoré nie sú dobre dávkované keďže v prvej tretine a tretej tretine je vsunutá filozofická vata. Musím dať štyri je to bezpochyby skvele odvedená práca. (24.01.2014)

I po skoro dvaceti letech od vzniku hodně unikátní filmová válečná lyrická báseň, která neprávem zůstává ve stínu slavnějšího, přímočařejšího a velkolepějšího Ryana. Malick nám na jediné bitvě o Guadalcanal nabízí těžce deziluzivní podívanou o tom, že válka nic nepřináší, ale pouze bere a ničí životy, vztahy a nikdo jí nerozumí. Jeho obrazová poetika je naprosto ojedinělá a troufnu si říct, že žádný jiný režisér by si nemohl dovolit na jedné straně ukázat krásné záběry exotické přírody, v níž se rodí ptáče z vejce a na druhé straně krutá válečná jatka, kde vojáci přichází o nohy. Intimní úvahy a vnitřní monology postav dodávají filmu zcela jiný rozměr a psychologie všech vojáků je díky nim propracovaná natolik brilantně, až to bere dech. Ze spousty nádherných záběrů přechází zrak a pomalé tempo se pomalu, ale jistě zadírá pod kůži a divák prožívá utrpení společně s vojáky. Celkovou hodně zvláštní atmosféru ještě dotváří nádherná hudba Hanse Zimmera, do níž jsou zakomponovány zpěvy Polynésanů, veliká nádhera. Koncentrace hvězd a známých tváří na metr čtvereční je až neskutečná a ze všech bych vyzdvihl především výtečné Bena Chaplina, Adriena Brodyho, Jamese Caviezela, Seana Penna, Eliase Kotease a Nicka Nolteho, i ostatní, ačkoli tu nejsou dlouho a nemají prostor, potěší a jejich obsazení nepůsobí samoúčelně. Subjektivně musím hvězdičku ubrat kvůli délce, která je na můj vkus přetažená o takových minimálně dvacet minut, to ale nelze Malickovi vytýkat, protože to tak evidentně chtěl. Výtečná záležitost, nenápadná klasika a žánrový klenot, který je pořád dost působivý a svým poselstvím alarmující. 85% (26.11.2016)

"S něčím takovým jsem nepočítal, když jsem se dal před válkou k armádě. Jak jsem měl kurva vědět, že bude válka? To mi řekni." Velmi dobře technicky zvládnuté, skvělá kamera a hudba, povedené válečné scény, ale ony neustálé fylosofické úvahy na mě působily spíš odpudivým dojmem. Možná vinou špatného dabingu... nenašel jsem v nich hlubší smysl, jen prázdná slova bez významu. Mám dojem, že psychologii vojáka lze zobrazit lepším způsobem. Navíc od poloviny utahané... a možná až příliš zvířátek, kytiček a slunce prosvítajícího mezi stromy. (18.05.2004)

Malickovo výmluvné protiválečné poselství zabalené do slušivého uměleckého kabátu. Fantastická kamera doprovázená úžasnou hudbou. Líbily se mi vnitřní monology, linie s vojínem Bellem doprovázená snovými flashbacky s Mirandou Otto taky vydařená, oživila dlouhé minuty věnované bojům o kopec. Snad nejvíce si cením toho, že Terrence Malick se na rozdíl od Spielbergova Ryana (byť ho řadím v kategorii válečných filmů hodně vysoko) dokázal mnohem lépe vypořádat s patosem a zdržel se přehnaných a účelových ataků na divákovy city, které jsou tolik kritizovanou slabinou právě Spielbergova válečného trháku. (20.02.2013)

Tenká červená linie nabízí několik dech beroucích válečných scén, nabízí hvězdné obsazení a především nabízí geniální Zimmerův soundtrack. A to je asi tak vše. Jestli je to oproti Ryanovi zaměřené spíš na postavy, než na válku samotnou, tak je smutný, že mě byly osudy úplně všech postav naprosto u zádele a popravdě bych je od sebe dost možná ani nerozeznal, kdyby to nebyly samý známý tváře. (27.09.2014)

Nedívá se na to špatně, ale naplno se tu projevuje můj starý problém se zapamatováním obličejů. Když ani na konci filmu člověk neví, kdo je kdo, dost to ubírá na zážitku. Hudba Zimmera tentokrát střízlivá, Hans tehdy ještě neměl hlavu zaraženou hluboko ve vlastním zadku. (1 103.) (24.01.2016)

Tak slabé epické protivojnové dielo sa hľadá ťažko, s prehľadom ho porazí iba Dunkirk 2017. Celé podanie príbehu s prestrihmi na spomienky vojakov na domov a opakované prestrihy na krásnu prírodu spoľahlivo ľahko zatieni nezmyselný dej, ktorý nech sa akokoľvek dobre snaží vykresliť zúfalstvo a nechuť vojakov ísť bojovať o kopec v tichomorí je slabým odvarom toho, čo dokázali ponúknuť filmy ako Listy z Iwo Jima či Strach a touha. Ak by bola Tenká červená línia iba príbehom o dobývaní kopca v štýle filmu Hamburger Hill a mala by cca 90 minút, mohla dosiahnuť vyššie hodnotenie. Režisér a scénarista Malick sa však zahral na niečo, čím nieje. Nie je režisérskym géniom, ktorý by dokázal ponuknúť tak dobré epické dielo, že by si divák vychutnal celý film. Tuto si vychutnáte ťažko jeho polovicu a po dobytí kopca už iba budete dúfať, aby film čím skôr skončil. Jednu hviezdu som sa rozhodol pridať za vyobrazenia zúfalstva vojakov (či americkým alebo japonských) a za strieľanie vzdávajúcich sa japonských vojakov americkou pechotou. Konečne niekto z júeséj ármy nerobí nadľudí alebo zobrazuje vojnové zverstvo v celej svojej kráse. Inak je film zaujímavý zhruba asi ako Zakliata panna vo Váhu a divný Janko.45%... (16.12.2017)

Velmi realistický film, soustřeďující se spíš na psychologii postav než na samotnou akci. Skvělé obsazení, výborná příroda a kamera. Doporučuji. (27.05.2004)

Hneď ako som uvidel kombináciu réžie Terrence Malicka a vojnová dráma, som si spočítal, že ma nečaká nijaká prechádzka ružovým sadom. Našťastie som si nevšimol tej dlhočiznej stopáže a tak som sa mohol v pohode pustiť do pozerania aj keď s nepríjemnou predtuchou. Jedná sa o jedno z najoriginálnejších vojnových diel aké poznám a už spomínaná stopáž, ktorá síce pri vojnových filmoch nie je zase až tak neobvyklá, tu dáva priestor Mallickovi nechať si dostatok času na vybláznenie sa v jeho tak tipickom pomalom snovom, hudobne pofarbenom, monológovom posúvania deja-nedeja. A tak si užijete vlastne len 2 vojnové akcie za celý film, no o to viac sa v ních vyriadil. Ťažko povedať čo nám režisér chcel povedať či načrtnúť zlá vojny a jej vplyvu na ľahko raniteľné krehké bytosti, alebo ukázať, že aj keď všetka beznádej sveta akoby sa v jednom momente zosypala na našu existenciu, nikdy to nie je dostatočne pádny dôvod na vyhasnutie plamienka nádeje v nás. Prekvapila ma enkláva hereckých hviezd a bolo to aj vidieť, najmä James Caviezel, ktorý sa v nezabudnuteľnej role jediného pacifistu vo vojenskej uniforme vryje riadne hlboko do pamäte. No a ešte na jednu vec nemožno zabudnúť-Hudba..Soundtrack Hansa Zimmermana je nádherný, treba mať doma a započúvať sa. Ono jednoducho buď sa vám tento film zapáči alebo vôbec nie, keď ste na opačnej strane barikád tak všetky tu menované pozitíva budú úplnym opakom. Neviem prečo je stále tento film zrovnávaný s Zachránte vojaka Reyena, veď až na tému vojny, sú to diametrálne odlišné filmy...Sú filmy na jedno použitie a potom tie, ktoré si po kúskoch podmaňujú vaše srdce, žijú si vo vašom podvedomí vlastným tempom a vždy raz za čas si vás na pár hodín uchmatnú celého bez opýtania, či výstrahy. Nesmierne ma teší, že v tomto svete neúprosnej komercie a ľahko stráviteľných "zážitkov" stále existujú ľudia-filmáry, ktorý svoju prácu vnímajú ako poslanie a neuveriteľnú zodpovednosť zároveň. (13.01.2007)

Válečná POEZIE. (07.01.2008)