Záhadná bouře

Oblíbenec Oriol Paulo po El Cuerpo a Contratiempo servíruje Sci-Fi Thriller Mirage a opět se trefil do černého. Velmi sympatické postavy, originálně pojaté cestování v čase, vypjatá atmosféra a šokující vyvrcholení, kde režisér tasí zvraty par excellence a vše hezky do sebe krásně zapadne. Takhle mistrovský zrežírovaný mindfuck dokážou jen Španělé, čímž opět dokazují, že jsou na trůnu právem a sesadit se nenechají ani náhodou. O ději je lepší si nic nezjišťovat, poněvadž čím méně víte, tím lépe. Čeká Vás však Thriller tak spletitý jak Křižákova pavučina. 80% (28.03.2019)

O problematiku cestování časem jsem se začal intenzivněji zajímat již na základní škole, kdy se mi dostala do rukou Hawkingova populárně-naučná A Brief History of Time. Jakožto zdejší hororový expert zároveň dobře vím, že rozpracování tohoto tématu do logicky koherentní podoby představuje mnohdy velkou výzvu i pro ty nejdůvtipnější scénáristy. Oriol Paulo se daného úkolu zhostil na jedničku, přestože zápletka vyvolává až přílišné reminiscence na snímek Frequency z roku 2000 a inteligentní pozorovatel navíc rychle vytuší, jak se věci ve skutečnosti mají. Zde se však nejspíše jednalo o režisérův záměr, jenž po celých 128 minut vystupuje zejména jako nadmíru zdatný vypravěč. Prostřednictvím sci-fi thrilleru Durante la tormenta nezamýšlel divakům zamotat hlavy, ale spíše si hned od počátku podmanit jejich srdce, což se mu úspěšně vydařilo. Skvěle nasnímané i zahrané, dostatečně atmosferické i napínavé a v porovnání s předešlou tvorbou rozdílné co do délky stopáže, na které se divák seznamuje s postavami, a především pak v romanticky laděném závěru filmu. Snímek doporučuji ke zhlédnutí laické i odborné veřejnosti a uděluji mu čtyři slabší hvězdy. (24.03.2019)

Málokedy môžem povedať, že americký film je lepší ako európsky. Tu to bohužiaľ platí. Frequency je síce jednoduchší, priamočiarejší, ale o to emočnejší a intenzívnejší zážitok, než táto jeho prekombinovaná, dlhočizná a prekvapivo aj pomerne predvídateľná variácia. Ostatné videné režisérove počiny (El cuerpo (2012), Contratiempo (2016)) značne lepšie. (20.10.2021)

Já jsem tě zachránila. Teď jsi na řadě ty. Večne strapatý Oriol je majster sveta v kombinovaní, ba až prekombinovaní. Počas tejto búrky sa ale podľa mňa krotil, pretože to cestovanie v čase je celkom prehľadné. Príbehovo je to hutné, miestami atmosferické a všetky postavy sú zaujímavé. Odporúčam. (04.07.2023)

Moc se mi to nelíbilo, nevím proč. Možná proto, že to bylo takové chtěné. Vypočítavé. Nebo proto, že se tam vlastně celou dobu nic nedělo a celý ten příběh je roztahaný na dvě hodiny a devět minut zcela zbytečně, stačilo by čtyřicet minut nějakého mysteriozního seriálu. Navíc vlastně ten konec není dořečený - doposud se divákovi vše až doslovně snášelo pod nos, a najednou nevíme, co ten kluk udělal nebo neudělal, jak to zpětně celé zafungovalo (Vím, holka to někde v rychlosti vysvětluje včetně všech souvislostí, ale popravdě, pamatovat si celé není v možnostech obyčejného diváka.), a vlastně ani ten paradox, proč si ty linie pamatuje (všechny!), zatímco ostatní ani ťuk. Ta bouřka jsem doufal, že také bude mít mystičtější přesah, ale prostě se jen blýská a dojde k propojení minulosti s přítomností. V jednu chvíli mi pak už dokonce přišlo směšné, jak je tahle ženská vlastně pro tři muže (protože to vypadá, že nakonec skončí s tím pilotem letadel, že?). Navíc jsem těm postavím ale ani za mák nevěřil, přišly mi hrozně neživotné, všechny, jen figurky na šachovnici. (17.01.2020)