Predátor

Řekněte přede mnou "Akční film" a já nejspíš odpovím "Predátor". Od začátku do konce tahle věc šlape pekelnou rychlostí a nepovolí ani na chvíli. Režie, realisticky pojatá akce, vymakaná Silvestriho hudba a prostředí džungle, v níž máte pocit, že něco číhá za každou druhou liánou. I když znám Predátora nazpaměť, vždycky se na něj s chutí podívám znovu. (14.06.2009)

Niektoré filmy boli priam predurčené stať sa kultom a Predátor je jednoznačne jedným z nich, určite je to jeden z najzásadnejších filmov osemdesiatych rokov. Po votrelcovi je tu ďalší prvotriedny zabijak z vesmíru, ale s úplne iným univerzom, vzhľadom a bojovými schopnosťami, pričom práve Predátora som mal vždy radšej a hlavne v tomto prvom diely, v ktorom je to tajomná hrozba, ktorej tajomstvá sa len postupne odhaľujú. Väčšinu filmu by som kľudne označil za žánrovo dokonalú a plnú mojich obľúbených prvkov, hlavne kombinácia špeciálneho komanda, džungle a samozrejme mimozemšťana na love. Dej je samozrejme trochu priamočiary, ale tu ani nič iné chcieť nemôžem a ani nechcem, tu len jedna nezabudnuteľná scéna strieda druhú a výborné je úplne všetko, nielen tie zásadné scény, ale aj dialógy vojakov alebo obyčajné plíženie v džungli majú neopakovateľné čaro. Dokonca by som možno povedal, že tajomná atmosféra prvej polovice si ma získala ešte viac, než samotné likdidácie a aj scény, ako pozorovanie stromu si skutočne užívam. Ale prakticky celý film je prvotriedny, trochu problém mám len so záverečnou fázou. Tá síce tiež obsahuje plno výborných momentov, ale vzhľadom na predchádzajúci priebeh filmu ma tento vyrovnaný stret dvoch lovcov už tak nebavil. Určite tu musím pochváliť obsadenie, v ktorom sa zišlo plno známych tvárí osemdesiatych rokov, akčná ikona Arnold Schwarzenegger, Carl Weathers, Bill Duke, Jesse Ventura alebo aj stopár Sonny Landham vytvorili jednu z najlepších filmových vojenských jednotiek vôbec, chémia medzi nimi funguje bezchybne. Akčno-hororová zložka tiež sklamať nemôže, plnohodnotná akčná scéna je tu vlastne len jedna, úvodné vyčistenie tábora, ktoré je perfektné, ale inak aj na všetky tie strety s predátorom je radosť pozerať. Atmosféra je dokonalá a o napätie nie je núdza. John McTiernan tu rovnako odviedol prvotriednu prácu, perfektná vizuálna stránka a spomínaná atmosféra podporená výbornou hudbou. Takže tu skutočne môžem trochu vytknúť len tú záverečnú fázu, ktorá za zvyškom filmu predsa len zaostáva, ale inak o plnom hodnotení nemôže byť pochýb, Predátor je jedna z najväčších klasík nielen osemdesiatych rokov, na ktorú sa dá pozerať prakticky stále. 88% (18.07.2007)

Naprostá klasika žánru. Nezbytná věc pro každého fanouška Arnolda. Nadčasové dílo prověřené časem. I po tolika letech nebylo lepší akční sci-fi natočeno (s vyjímkou Terminátora). Ten fešák co se kryje džunglí je opravdu hustej. A elitní jednotka nemá taktéž slabé místo. U mě je to jasných 5 bodů. PS: Kdo nemá rád Predátora nemá rád život:) 110% (07.09.2006)

Po nějakých deseti letech jsem si Predátora pustil znovu. Bez přehánění můžu zkonstatovat, že ten film je dokonalejší, než jsem si myslel. Parta ostrých žoldáků, na něž si uspořádá hon jeden mimozemský lovec lebek i po těch letech uchvacuje perfektní atmosférou, která těží především s plíživé voyeurské kamery a Silvestriho nervózní hudby. Nad tím vším drží pevnou ruku režisér McTiernan, který v 80. letech patřil v akčním žánru k absolutní špičce… a v devadesátých letech se zbláznil. (05.08.2009)

Hudba jak z pera Arama Chačaturjana, ale když k tomu přidáte džungli, všelijak zbarvený Khméry, tajemného zabijáka z kosmu a partičku testosteronových vojenských gum, dostanete story, které vezme za srdce každého kluka. Právem se to stalo kultem a předlohou mnohých pokračování a nástaveb, kombinací a zpracování v dalších mediích (např. komiks, PC hra). Tehdy poprvé, v postokomunistickém kině Alfa (dříve Karpinsk, a kolují dohady, že v určitém mezidobí se dokonce jmenovalo Čalfa), mě sebrala ta atmosféra neviditelného nebezpečí, kterému podlehnou i ti nejostřejší chlapi planety s Mr. Universe v čele. Protože jsem do té doby viděl pouze Kauza Králík a Zítra to roztočíme, drahoušku, byl jsem plně paralyzován a ani raději nemrkal, abych nepřišel ani o jeden bombastický záběr. Dodnes v suchých letních obdobích prakticky nevidím. U finálního souboje člověk vs. predátor jsem už jen mírně fibriloval v extázi, v jaké takový kluk může být. Kdykoliv si Predátora pustím, obklopí mě jakési fluidum obrovské nostalgie a takové to pálení na břiše, jako když se zamiluješ. Mnozí ten pocit určitě znají. Hrdě si tento snímek dávám do topky, abych mohl světu vykřičet svou lásku. (16.05.2013)