Past

Odporně angažované časy „generální prevence“, kdy komunistický režim s notičkami sovětských poradců v něčem překonal i nacistické represe. Stavěl totiž občany této země proti sobě.. Téma bezesporu silné a s puncem „Nezapomeňme“, nicméně po formální stránce to připomínalo epizodu Bohémy. Škrobenou, divadelně pojatou a čím dál tím víc podivně sestřihanou. Scény s mladým českým hlasem Harrisona Forda celkem zbytečná ždímačka.. (17.02.2020)

Silný příběh z našich nedávných dějin, ale bohužel natočený dost nezáživným způsobem. A je to velká škoda, protože minimálně Zuzana Stivínová a Igor Orozovič si za své herecké výkony zasloužili alespoň lepší scénář. Ani hudební podkres nestál za moc, jen ta závěrečná lidovka se povedla. Možná i díky ní hodnotím lehce nad průměr, a taky kvůli tomu, že mi v paměti utkvěla dojemně vypjatá scéna s nadějným Adamem Vojtkem. (17.03.2020)

,,Neměl jsem tam chodit. Ona dostala patnáct let, ale já to mám už na doživotí! '' ----- Nedudu tak drsný jako leckteří hodnotící. Dle mého názoru se film povedl byť některé střihy mi tam úplně nesedly a občas se postavy chovaly opravdu zvláštně či přímo v rozporu s dobou (např. ten estébák co Štěpničkovu převáděl a pak přišel na její soud dokonce ve stejných hadrech do lesa...). Myslím si, že tu odpornou atmosféru padesátých let se podařilo velmi dobře podchytit. Možná, že ten kdo neví kdo byl Margolius, Slánský atd... možná, že ten kdo neví kdo byla Jiřina Štěpničková, s kým měla synka Jirku v Anglii během války, možná, že ten kdo neví jak se na ty co byli v Anglii po nástupu komunistů nahlíželo, zkrátka možná díky tomu jim film připadá polovičatý, divný, zmařená šance tu také padlo... Jenže film si neklade za cíl vysvětlovat komunistický převrat a zločinná komunistická padesátá léta, kdy to nakonec začalo mlít samotné soudruhy až ze samotného vrcholu... Film jaksi počítá s tím, že divák co na něj kouká souvislosti zná. A tak se film zaobírá čistě osudy paní Jiřiny Štěpničkové. A je dobře, že půl století po hrůzovládě jedné strany (byť jsou k neuvěření komunisté stále ve vládě!) se točí takovéto filmy. Paní Stivínová se celkem snažila, ale rušila mne tam ta její odbojnost mísící se s hysterickým strachem. To mi moc nesedlo. Skvělý Orozovič jako vždy si tu střihl estébáka skutečně odporného. Takový ten mladý typ co má drajv a udělá cokoliv co se po něm chce aniž by jen trochu přemýšlel co se kolem něj vlastně děje. Skvělý byl i ten malý prďola, co hrál malého Jirku. Ten jeho výslech Heřmánkem mladším byl prostě úžasně zahraný na tak malého klučíka. Zajímavý byl i ten hoch co hrál Jiřího v šedesátých letech. Typově skvěle vybrán, jako by mu z oka vypadl... Je zvláštně absurdní podobně jako ono závěrečné setkání s taxikářem, že Jiří Štěpnička si v osmdesátých letech střihl hlavní roli v komunistickém propagandistickém seriálu Klement Gottwald.... Tedy prezidenta co podepisoval v padesátých letech rozsudky smrti a zamítal žádosti o milost. U komunistů jako byl Slánský mi je to jedno, ale řada rozsudků se týkala elity národa a lidí nevinných, kteří často jediné co udělali bylo to, že se pokusili dostat do svobodnější části světa... Dávám za 4 hvězdy, film je tu dle mého názoru podhodnocen. * * * * (17.05.2020)

Výjimečný námět o slavné herečce v rukou neúprosné totality, bohužel ne úplně výjimečný film. Zhlédl jsem ho s velkým zájmem a ač jsem viděl mnoho podobných tematických filmů, řada pasáží stejně tak na mne dokázala díky síle osudu Jiřiny Štěpničkové hodně zapůsobit, stejně tak zpěv písní (nejdříve lidovky ve vězení a pak jakého si šansonu od herce na jevišti po návratu Štěpničkové z vězení). O to víc mne mrzí poněkud nekonzistentní zpracování s řadou útržkovitě rozehraných scén a rychlých skoků přes roky. Zuzana Stivínová předvádí coby Štěpničková skutečně strhující výkon, ale dostává se jí v záplavě zkratkovitého vyprávění a spoustě vedlejších linek až žalostně málo prostoru na to, že jde o hlavní postavu. Škoda, protože i díky Stivínové tohle mělo našlápnuto mnohem dál, než aby se ze snímku stal jenom další z řadových (TV) filmů na téma komunistické totality. Zcela vedle ponechávám při hodnocení faktografické motanice (např. tu, že stejnojmenný Fričův okupační film Past vznikl i měl premiéru v roce 1950, tedy o rok dříve, než se příběh z tohoto filmu, kde se Past teprve chystá natáčet, začne odehrávat) a uvažování nad tím, zda (ne)bylo vhodným nápadem udělat skoro všechny ostatní postavy zcela fiktivní a těmi reálnými pouze volně inspirované. I tak budiž tvůrcům vděk za toto důstojné ohlédnutí k tragediím v poválečném Československu, tentokrát skrze skutečný příběh herečky, jejíž tvář, velký talent a neotřesitelný temperament nás provází v celé řadě filmů pro pamětníky. [65%] (18.02.2020)

Pan Polesný by po druhé světové válce zřejmě udělal skvělou kariéru jako tvůrce budovatelských filmů. Schematičnost, popisnost, absence autorského rukopisu, správně uchopená politicky uvědomnělá témata... To vše i v tomto filmu tradičně doplněno návodnou hudbou a podivným castingem herců ve vedlejších rolích (kteří jsou tentokrát verbováni zřejmě i z ochotnických kruhů). Přitom i tady - stejně jako třeba u Polesného Monstra - platí, že námět je fascinující a dal by se pojmout mnoha zajímavými způsoby. Ani o velkorysý rozpočet zjevně nebyla nouze. Jenom to zase dopadlo blbě. P. S. Autorovy rutinérské opusy dávají vzpomenout i normalizačním dílům Evžena Sokolovského - včetně legendárního seriálu Gottwald. Onoho seriálu, kdy si syn Jiřiny Štěpničkové vystřihnul hlavní roli - týž syn, který je ve filmu Past neproblematicky vykreslován jako oběť komunistického režimu. Takové životní paradoxy ovšem v barvotiskových Polesného dílech samozřejmě nemají místo. (16.02.2020)