Království

Nemocnice jsou pěkně děsivý místa. Ale po první sérii Království od von Triera mě do nějaké z nich někdo jen tak nedostane. Lars není tak extrémní jako v pozdějších opusech, ale na povrch už zřejmě prosakuje hra s divákem a jde-li to tak nazvat, tropení si legrace z něj. Patrné je to zejména v Trierových vstupech pod závěrečnými titulky. Království je pozoruhodnou žánrovou směskou. Každý z žánrů a nápadů je rozvinutý, žádný z nich není jen laciným odkazem či vsuvkou. Trier uměl a umí, o tom není sporu. (03.01.2013)

Mé pocity těsně po zhlédnutí byly trochu zmatené a nevěděla jsem, co si o celém počinu myslet, avšak za chvíli už jsem měla jasno. Je to vlastně geniální dílo. Nemocnice, stojící na místě, kde běliči bělili prádlo, se spoustou nekonečných chodeb a v nich lidé s nejrůznějšími, leč zajímavými charaktery. V průběhu každého dne prožívají spoustu neobvyklých událostí. Skýtá v sobě prvky hororu, které způsobují hrůzostrašné mrazení v zádech, ale také humorné prvky, jež rozesmějí. Je znát, že celý seriál je natočen s nadhledem a tropí si žerty nejen z jiných filmů. Vyskytuje se zde spousta tajemství, která zůstanou neodhalena, možná o nich bude zmínka v pokračování. (11.08.2009)

Jedna z nejlepších televizních sérií, jaké kdy byly natočené. A proč vlastně ten seriál z nemocničního prostředí (ano, něco na způsob Sanitky, Nemocnice na kraji města...) tak vyzdvihovat? Čím že to "Království" ve skutečnosti je? Bizarní společností, obskurním nemocničním zařízením se svými specifickými zřízenci, pacienty... probouzí se temnota, navrací zlo, otevírá brána do Království, umývači nádobí věští konec světa, glosují dění kolem a Udo Kier roste víc a víc do krásy... už maličko chápete? Nadužití rudo-hnědých filtrů, ruční kamera, humor, napětí i strach. Šílené nápady, dánsko-švédská nevraživost, výborná psychologie postav a především špitál, kam "váží" cestu i pacienti se zástavou srdce, mozkovou mrtvicí a sennou rýmou zároveň. Několik paralel s Twin Peaks (aneb kampaň za čerstvý vzduch aka zachraňte Ghostwood, postava Moesgaarda = Benjamin Horn, neuvěřitelný psychiatr s netradičními metodami, kombinace absurdity / vtipu se strachem / mystériem atd.), ale především originální dílo dánské kinematografie, vrstevnaté v možných náhledech, směšné i děsivé zároveň. Dílů není příliš, ovšem zajímavých událostí i postav moře (a v divákovi stále budí zvědavost, což beru jako ohromné seriálové plus). Nechte se utopit v labyrintu nemocničních chodeb a následně povozit sanitkou bez řidiče. Jste-li odvážní... │100% (25.07.2007)

Něco takového může mít na svědomí jen Lars von Trier. Žánry, jakými jsou drama, horor, mysteriózní a komedie, jde velmi těžko smíchat tak, aby dávaly smysl. V tomto případě se to povedlo ještě lépe, než bylo možné. Vzniklo děsivé dílo, které se místy prezentuje jako parodie na sebe sama. Nevíte jestli se smát, bát nebo jen tupě zírat s otevřenou pusou. Co takhle jako místo dění zvolit nemocnici? Nemocnice je nechutným místem sama o sobě, tak proč jí nedodat další temnou stránku v podobě děsivé minulosti, které se promítá do přítomnosti? A to nejlepší na tom je, že nejděsivější jsou celou dobu vlastně lidi. Charaktery jsou spíše bezcharakterní a propletenost jejich osudů je až kouzelná. Na širokém poli stupidních seriálů, které vůbec nevyvíjí, ale spíš jsou loutkou, která jde s dobou, jde o naprosto skvělý počin, který je srovnatelný jedině s Lynchovo Twin Peaks - je to nevšední podívaná silně tažená rukou zkušeného scénáristy a režiséra, který to nemá v hlavně v pořádku a umí to využít ve svůj prospěch. (06.02.2014)

Rozhodně zajímavý seriál. Nechci psát, jestli se mi líbil (ano, líbil), ale spíš o tom, jak je postavený. Zdá se mi totiž, jako by na sebe některé dějové linky napříč díly navazovaly jen volně. Jistě, pracuje se např. s opakovanými a variovanými vtipy na příjezd Stiga do práce, nebo na šílenou jízdu smrti sanitky (objevuje se od prvního dílu, ale pointa je odhalena až v posledním díle druhé série; což je tedy asi takový Trierův žertík, jak tam může ten přízrak jezdit před tím, než se stal přízrakem?). Jenže rozhodně ne všechny motivy a vedlejší zápletky pokračují kontinuálně. Otázka vůbec je, jestli u Riget můžeme mluvit o ději - hlavním tématem seriálu je totiž, jak napovídá název seriálu, sama budova nemocnice. Děj je pak vyjádřen jednotlivými postavami, z jejichžto jednání se pak konstituuje celkový smysl seriálu. Kompozice tedy připomíná nejspíše román-řeku s množstvím postav a s několika paralelními dějovými liniemi, což vytváří zvláštní atmosféru neurčitosti - otevřenosti, chcete-li. Složkou tajemna je pak drusseovská, maličko laciná, ezoterika (farář: "Vy si myslíte, že tu mám jen tak náhodou knihu o exorcismu? Mám"), z čehož si Trier taktéž utahuje. Je na každém, jak bude tento seriál pojímat. Já bych se přikláněl k tomu, vnímat ho s maximálním odstupem a spíše jako záměrnou mystifikaci diváka. (27.07.2008)