Páni kluci

Překrásný, ale skutečně překrásný film, a to po všech stránkách. Moje nejoblíbenější scéna je, jak Tomáš dokáže správnou motivací vzbudit u svých spolužáků zájem o natírání plotu. To je přímo učebnicový příklad, čeho lze dosáhnout dobrou a správně volenou a podanou motivací. Film jsem už viděl mnohokrát a kdykoliv se na něj zase rád podívám. Vždy si doslova si vychutnávám perfektní herecké výkony hlavních protagonistů. (28.10.2020)

Flákali je, zastrašovali, edukovali, udávali - a oni stejně zůstali živočišnými lidmi, plnými sil a nadšení ze života. Mimochodem - tohle vidět řízci z Barnevernetu, tak nám tu sjedou upravené Lidice č.2. Dospělci ke zdi, děti k neplodným Norníkům na převýchovu. Ale všechno jednou bude. Kupříkladu film Páni kluci na indexu. Tak, jako byl Procházka v době vzniku scénáře. (28.09.2018)

Může mít kluk z vesnice lepšího průvodce dětstvím? Když u nás zazvonil zvonek a táta otvíral se slovy "tak co zase kde proved?", zdrhal jsem se na zahradu schovat mezi tůjky a v hlavě mi přitom zněla krásná znělka bezstarostného mládí, kterou musí umět zapískat každý správný uličník. Páni, kluci, snad nás to nikdy nepřejde...! (28.04.2008)

Snahy převést či adaptovat cizí syžet do odlišného kulturně sociálního kontextu mohou být - a většinou také tak končí - rozporuplné. V případě dokonalého počeštění twainovského tématu proslulou režisérkou Věrou Plívovou-Šimkovou naopak úspěch zjevně předčil nejsmělejší očekávání. Počínaje mimořádně šťastnou volbou představitelů dětských úloh přes nezapomenutelné kreace Ivy Janžurové v úloze tety nebo solidárního "spolupachatele" strýce Karla Augusty přes nápaditě rozvíjený "remakový" příběh, vrcholící poetickým koncem, vznikl strhující obrázek ze života českého malého města počátkem dvacátého století s přesně zachycenou atmosférou secesního konce mocnářství. Výsledkem - je otázkou, nakolik to byl záměr a nakolik skutečné, nekalkulované souznění - je hrabalovsky poetický příběh, který doslova hřeje a zahřívá každou vteřinou své sekvence. Trio uličníků se dnes jeví jako ztělesnění šťastného, bezstarostného dětství v rodině, v níž teta je oběma nevlastním bratřím skutečnou matkou a strýc vlastně silným a dominantním otcem v ne zcela obvyklé pozici dominátora, který točí krkem vnějškové něžné hlavy rodiny, jak se to jeví alespoň našemu hrdinovi. Komediální poloha filmu jen dotvrzuje nezapomenutelnost zážitku, kterou opakovaně podstupujeme při každém jeho zhlédnutí. (21.05.2008)

4* tak jsem si připomenul film ze zdejší TOPky a u kterého jsem měl plný počet hvězdiček. Po repríze musím známku upravit, ale to neznamená, že se nejedná o jeden z nejlepších dětských filmů z mého dětství. To co se líbilo před 150 či 50 lety dnes už nejspíš současné děti tolik nezaujme a bude jim to připadat jak z pravěku. Ale kdo ví? Stále je to známka nostalgická od dnešního padesátníka, která má však pevné základy nejen v poctivé filmařině, výpravě i známé melodii. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 0 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (26.04.2021)