Na Hromnice o den více

Ten fantastický prvek nekonečně dlouho opakujícího dne a humor z něj vyplívající je to, co dělá film tak přitažlivým. Jeden bez druhého by byly jako Lauer bez Hardyho, jako Simon bez Furunkla. I když, dovedu si docela dobře představit drama muže, který je zaseknutý v stále se opakujícím stejném dni. V tak "roztomilém" americkém městečku by to skutečně muselo být o nervy. Zde je to vlastně i pro Billa Murraye docela drama, jenže on to stále obrací v humor. A tak je tahle kombinace nakonec asi nejlepší. Pro mě je to film, který můžu vidět klidně i rok co rok. Asi tak, jako nám cpali každé vánoce Mrazíka, mohli by nám na Hromnice (2. února) cpát tohle. Nakonec bychom třebas mohli s Billem Murayem poznat, jaké to je, prožívat něco stále dokola. (14.08.2012)

SPOILERŮ plný pokus o interpretaci. Film na téma carpe diem. Mrzutý, nadutý reportér Bill Murray je odsouzen stále dokola prožívat týž zimní den v zapadlém pensylvánském městečku. Po počátečním hněvu se rozhodne vysát z těch dvaceti čtyř hodin bez následků maximum. Odhodí sebekontrolu a užívá si. Nepříjemnému pojišťovákovi dá pěstí, přejí se koblih, vyspí se s fešnou třicátnicí z kavárny. A možná to takhle zkusí mnohokrát… ale nakonec přijde únava. Rád by dostal do postele i nedobytnou, idealistickou produkční, která ho na cestě provází, ale to se mu ani po mnoha pokusech nezdaří. Dospěje daleko, ale naléhání vždy skončí fackou. Následuje deprese, únava, znechucení, pokusy o sebevraždu. Všechno je vyzkoušeno. Pak najednou zlom. Carpe diem neznamená nutně jen den vysát, učinit si z něj potravu, ale naopak: stát se potravou. Murray se naučí být ve správnou chvíli na správném místě a všude drobnými skutky (jak terezičkovské!) sloužit. Začne to tím, že přinese svým spolupracovníkům kafe. Pak smíří rozhádané, zachrání dusícího se, opraví stařenkám píchlou pneumatiku. Naučí se maloměsto zprvu nenáviděné znát a milovat (obojí jde ruku v ruce). Teprve, když se mu stále se opakující 2. únor stane příležitostí k sebeztrácení, přestane se opakovat. Srdce milované získá, až když se přestane soustředit na ni a začne vidět potřeby lidí kolem. Celý film je jakousi hrou na očistec již na tomto světě. A ústředním principem je tu křesťanský paradox ztráty a nalezení. „Kdo svůj život ztratí, ten jej nalezne.“ Neplatí to jen o velkých gestech, ale především o „malých“ každodenních skutcích. (01.02.2011)

Moje oblíbená buddhistická komedie. Čím jsem starší, tím víc na tom filmu oceňuji ne vtipně mizantropického Billa Murraye se svištěm nebo důmyslné spirálovité vyprávění (s postupným omezováním informací potřebných k tomu, abychom pochopili, jak se hrdina v dané situaci/části dne ocitl), ale trefnost, s jakou vystihuje existenciální úzkost člověka, jehož život se zasekl ve smyčce. Phil je po pár cyklech hned od probuzení přesvědčen, že jeho den nebude za nic stát, že bude stejný jako všechny předchozí, že nemá smysl se snažit. This is what depression feels like. Musí si projít očistcem, aby pochopil, že jeho svět zůstane stejný do té doby, dokud se nezmění způsob, jakým k němu přistupuje. Zda se dá dohromady s Ritou nehraje takovou roli – láska sama o sobě k překonání opakujících se vzorců nestačí. To, co prožívá, je především odrazem toho, jaký je on sám – do sebe zahleděný, nabubřelý, cynický, egoistický pesimista. Dokud pravdu o sobě samém nepřijme a nepřipustí si, že se chová převážně jako prvotřídní blb, nic se nezmění. Dojít společně s ním jednou za čas k tomuhle poznání a připomenout si, jak velká část „reality“ je utvářena a zkreslována naším egem, je užitečné a očistné. 85% Zajímavé komentáře: Eddard, joker2, Ondrish (17.04.2005)

Naprostý fakt - snad nejlepší crazy romantická komedie, která kdy vznikla a rozhodně to nejlepší ze sklizně americké kinematografie 90. let... Velmi originální nápad (později tolikrát variovaný - viz třeba 50x a stále poprvé), skvělý scénář a především pak Bill Murray! (29.07.2011)

„Co byste dělali, kdybyste někde uvízli, dny by se opakovaly a nikam to nevedlo?“ - „To je přesně můj život!“ A taky Philův. Zpočátku se s tím těžce srovnává, ale postupně se naučí z této situace „vybouchat“ co nejvíc. Ovšem kdoví, třeba krom chodu zapadlého městečka pochopí ještě něco dalšího…Na Hromnice o den více je bez nadsázky jednou z nejlepších romantických komedií vůbec (a i přes ten ve filmu přítomný sníh baví nejen v zimních měsících). Harold Ramis se od Krotitelů duchů dost posunul a je tu v té nejlepší komediální formě. Ostatně sázka na osvědčeného „koně“ se zatraceně vyplatila. Bill Murray je zde prostě skvělý, jeho znuděná, otrávená, cynická a arogantní postava baví, postupně si naplno získává sympatie diváka, ale také Philovy produkční (neméně výborná Andie MacDowell). Na ty dva se moc příjemně dívá a chemie mezi nimi funguje parádně. Nemluvě o atmosféře filmu, protože v tomto případě jde o těžce pohodovou záležitost. Bez diskuze jasných 5*. „Nemáte déja vu, paní Lancasterová?“ - „Nemyslím si, ale zeptám se v kuchyni.“ (10.06.2010)