The Murderer Hides His Face
Vrah skrýva tvár
Režie:
Petr SchulhoffKamera:
Jiří VojtaHudba:
Pavel BlatnýHrají:
Rudolf Hrušínský, Radoslav Brzobohatý, Jiří Pleskot, Jaroslav Moučka, Zdeněk Kutil, Ferdinand Krůta, Lola Skrbková, Věra Tichánková, František Peterka (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Základem příběhu Vrah skrývá tvář je skutečný případ sedminásobného vraha Mrázka, který svého času vzbudil u veřejnosti velkou pozornost. Major Kalaš a jeho pomocník nadporučík Varga řeší složitý případ série vražd mladých žen. Nakonec se rozhodnou k riskantnímu pokusu – provedou rekonstrukci přepadení dívky, která jako jediná unikla smrti. Dívka však trpí psychickou poruchou a hrozí nebezpečí, že se její stav po rekonstrukci ještě zhorší… O vystižení atmosféry a tísnivého pocitu lidí žijících v kraji, kde se pohybuje neznámý vrah, se postarala i citlivá kamera Jiřího Vojty. Vedle Rudolfa Hrušínského se setkáte s Radoslavem Brzobohatým, Jiřím Pleskotem, Ferdinandem Krůtou, ale i s MUDr. Miroslavem Plzákem, který zde vytvořil roli psychiatra. Snímek zanedlouho po premiéře získal Cenu za nejlepší film roku... Postava majora Kalaše v podání výborného Rudolfa Hrušínského se objevila ve čtyřech filmech režiséra Petra Schulhoffa: Strach (1963), Vrah skrývá tvář (1966), Po stopách krve (1969) a Diagnóza smrti (1979). (Česká televize)
(více)Recenze (236)
Rudolf Hrušinský tady se svým převážně kamenným výrazem předvádí dokonalé minimalistické herectví, nepotřebuje se pitvořit, přehnaně gestikulovat rukama, či nějak prapodivně artikulovat, aby na sebe upozornil. Stačí jen jeho pouhá přítomnost, aby na sebe strhnul veškerou pozornost, kdykoliv je v záběru a i kdyby celý film jenom seděl a pokuřoval, tak z něho nespustíte oči. První dva díly "kalašovské" trilogie - tento a ´Po stopách krve´ mají tak báječně pochmurnou atmosféru, plnou podezíravosti, nejistoty a strachu a tak mistrovsky vygradovaný scenář, že patří mezi jasně nejlepší kriminálky, co u nás kdy vznikly. Naprostá tutovka pro milovníky detektivního žánru. ()
Syrové a hutné. Paranoidní prostředí venkova, podráždění, podezřívaví lidé. Vraha cítíte na vlastní kůži, i když skrývá tvář. Dívá se na vás a vypadá, jako já, nebo vy, prostě docela normálně. Rekonstrukce vše řeší a na bílém sněhu vše působí jako dokonalý kontrast. Jeden z mála příkladů "trilogijních" filmů, které mají vzestupnou tendenci. ()
Ze začátku tam všichni chrlili jedno jméno za druhým až to skoro vypadalo jako předčítání ze Žlutejch stránek a to pro diváka, který se ještě neorientuje v případu není nikdy dobrý. Nějakým zázrakem ani vlastně nevím jak, jsem se ale po chvíli zcela překvapivě ve všem začal orinetovat a pak už to jelo jako po másle. Za pomocí vynikající ponuré atmosféry a skvěle vypravěnému patrání po vrahovi, mě detektivka dostala přesně tam, kde to mám u kriminálek nejradší. Sedím, koukám a každou minutu hlasím jméno vraha, pokaždý samozřejmě jiný, přesně podle toho jak se zrovna vyvyjí pátrání. Finále graduje naprosto nevidaným způsobem a nedovoluje myslet ani na sex. Výsledek sledování snímku Vrah skrývá svou tvář stál za to. Během filmu jsem snědl tři vlastní nehty a další dva okousal, propotil tričko a oboustraně popsal papír o formátu A3, kam jsem si v průběhu filmu zapisoval jména podezřelých. ()
I kdyz cesky film prilis neoplyva kvalitnimi detektivka, najdou se i svetle vyjimky mezi kere patri predevsim filmy Petra Schulhoffa. A prave tento film do teto skupiny patri. ()
Hrušínského major Kalaš je mojí oblíbenou filmovou postavou. Škoda, že se objevuje jen ve třech filmech. Na filmu se mi moc líbí syrovost a realističnost, která se v dnešních barevných filmech nevidí. Jinak mi ale přijde lepší třeba Po stopách krve, tady mi vadí závěr, kdy se vrah prostě nevypátrá logicky, jen se na konci na někoho ukáže a je to - trochu odbyté řešení. Ale co, ten film je hlavně založen na ponuré atmosféře venkova, kde věci nejsou tím, čím se zdají být. K realismu přispívají i dobře vybraní herci ve vedlejších rolích a jejich úsporné herectví. ()
Spolu s Po stopách krve nejlepší a nejatmosferičtější ,,kalašovka", tedy kriminálka s majorem Kalašem coby vyšetřujícím - obecně jednoznačný vrchol tohoto žánru u nás...dodnes nebylo v československé, potažmo české kinematografii natočeno nic působivějšího. Zvláště lze vyzdvihnouti ponurou až depresivní tísnivou atmosféru, umně vytvářenou kombinací černobílých záběrů, syrové mizanscény a opravdu skvělé hudební složky Pavla Blatného...nelze nezmínit ani herecké obsazení a výkony - celá plejáda herců jedné z nejlepších českých hereckých generací s Rudolfem Hrušínským v čele plus autenticitu zvyšující herecké využití naturščiků... Petr Schulhoff se sérií s majorem Kalašem nesmazatelně zapsal do historie československého filmu... ()
Atmosferický snímek, který dovedl vylíčení nezdravého prostředí české "malovesnice" až na hranice reality. Strach, napětí, nedůvěra dýchají i z kulis a krajiny a major Kalaš přes svůj drsný pragmatismus do tohoto prostředí nečekaně zapadne. Další z nezapomenutelných rolí Rudolfa Hrušínského, kdo ví, zda by mu ještě lépe neseděla postava onoho zločince. ()
Jedna z nejlepších českých kriminálek. ()
Detektivky Petra Schulhoffa se mi vždy líbily a tohle je jedna z jeho nejlepších. Snímek vyniká skvělou atmosférou v prostředí malovesničky, kterou po sérii zavraždění několika dívek popadne strach a podezřívání. Major Kalaš v podání Rudolfa Hrušínského přesně zapadl do role inteligentního a tvrdého kriminalisty. ()
"To by se vám tak šiklo. Nějakej syčák vám tu morduje baby a já budu klidně čekat, až tu na mě uštrykujete provaz." Tak jsme se na to s mjr. Kalašem, npor. Vargou a por. Loudou vrhli, společně jsme si hlavy lámali, nechali jsme se mást falešnými stopami a já jsem to byl, kdo vraha nepoznal. Nicméně jsem si to užil, docela jsem se napnul a ještě jsem zcela zbytečně rozpohyboval oba svý mozkový závity. ()
Hudba a kamera navozují hned od počátku filmu dokonale syrovou, až hororovou atmosféru, k tomu nepřátelské venkovské prostředí, sychravý podzim a několik brutálních vražd. Film, který je velice napínavý, aniž by v něm byl prakticky jakýkoli náznak akce, naprosto postačí jen tušení hrozby a vědomí, že vrah je někde blízko. Jedna z nejlepších detektivek vůbec s bezchybným duem kriminalistů Rudolf Hrušínský-Radoslav Brzobohatý, i dalšími výbornými herci a skvělou kamerou. ()
Česká detektivka to v dobách reálného socialismu neměla jednoduché a byla ve své převážné většině postižená úlitbami režimu a ideologii, nehledě na to, že spousta motivů oblíbených v rámci žánru se v panujícím systému vůbec nedala použít. S odstupem doby si myslím, že jen dvě detektivky a shodou okolností obě od téhož režiséra si zaslouží absolutní hodnocení, a to je vedle Po stopách krve právě tenhle snímek. Je to prostě film, který od začátku do konce má atmosféru, kterou vytváří černobílá kamera, typově přesní herci, kteří opravdu hrají a ztotožňují se se svými postavami, a především je to prakticky dokonalá hudba, která skvěle ladí s exteriéry plnými špíny, bláta, zchátralosti a primitivismem některých postav. Je to drama, které se místy dotýká v českých podmínkách jen zřídka využívaného žánru psychohororu a snad s výjimkou trochu teatrálního útěku-neútěku padoucha v samém závěru na něm neshledávám žádný kaz. Napínavé, realistické a české. Ono je typické, že zatímco britské detektivky se odehrávají často na šlechtických sídlech a ve snobské společnosti, ta česká se odehrává v rozpadajícím se státním statku.:-) Celkový dojem: 95 %. ()
Povedená detektivka dýchající luxusně ponurou atmosférou, navozovanou pošmourným vizuálem a tísnivou hudbou. Závěrečné odhalení sice nešokuje, ale ani to celé neshazuje, a i když ústřední detektivní dvojice nepatří k nejvýraznějším, i tak se na ni v podání charizmatického Hrušínského, který se s nikým moc nemaže, a sympoše Brzobohatého fajn kouká. A najde se i nějaká ta vtipná hláška. ()
„Předpokládám, pánové, že jste taky muži, ne?“ - „No to doufáme. A co?“ Tomu říkám detektivka! Podařilo se již obsazení hlavního páru sympatických a přitom pořádně dotěrných kriminalistů, zvláště Kalaš je tu ztvárněný s opravdovým gustem (svým způsobem vyslýchání a vtíravými jen-tak-mimochodem otázkami vzdáleně připomíná Columba). A právě toto duo čeká pořádně zapeklité vyšetřování na místě, kde příjezd policistů budí zvědavost, ale rozhodně ne nadšení. Místní lidé, povětšinou nepříjemní a příkří, nechtějí mluvit, podezřelých postupně přibývá (i ubývá), objevují se nové lži a zjištění, kruh se pozvolna uzavírá. To vše je provázeno solidní porcí napětí a parádní atmosférou (na které má lví podíl výborná hudba). A závěrečné odhalení vraha se mi moc líbilo (už méně pak následná „honička“). Velmi mile mě překvapila přítomnost nevtíravého humoru. Celkově to vidím na silné 4*. „To má kliku.“ - „Co kliku? To má paměť. Já si z čísel pamatuju akorát 097.“ - „Co to je?“ - „Jó, to už sem zapomněl.“ ()
Udělal to Krakonoš? Nebo snad hajnej? Major Kalaš a nadporučík Varga v nablýskané 603 pendlují mezi Prahou a nehostinným venkovem a mezi obvyklými podezřelými hledají pachatele. Tentokrát spíše sázejí jen na sérii poctivých výslechů než nějaké CSI metody šedesátek a dlouho je i diváky trápí nesoulad mezi shodným modus operandi a motivy mordů. A kdo ví, jestli by to vůbec rozlouskli, nebýt doktora Plzáka a jeho krapet drsné rekonstrukce. A to byl ještě tak laskavý, že pachateli následně neporadil to své „zatloukat, zatloukat, zatloukat“.. Působivý realismus, černobílou živená ponurost a brilantní scénář vodící si diváka jak slepého koně. Klenot české filmové detektivky, ve kterém už Hrušínský není takový Napoleon jako ve Strachu a občas dokonce sáhne i po vtipné glose, nicméně svým minimalismem pořád strhává maximum pozornosti. ()
Jedinečná detektivka s ponurou až děsivou atmosférou. Rudolf Hrušínský a Radoslav Brzobohatý v dlouhých pršipláštích jsou neskutečně styloví, nevlídné prostředí zapadlého venkova nahání až hrůzu, obyvatelé s drsnou tváří ošlehanou větrem (hlavně Ferdinant Krůta a Zdeněk Kutil) k atmosféře jen přidávají. Vznikl tak vynikající film, který spolu s "Po stopách krve" v našich končinách nemá obdoby. ()
Film noir jako řemen. Černobílý širokoúhlý obraz, plíživý hudební doprovod, stoprocentně pochmurná atmosféra, režie i herecké výkony bez sebemenšího zaváhání, výborně promyšlená zápletka a senzační závěrečné odhalení. Troufám si říct, že tenhle snímek by nám ve světě mohli závidět. ()
Ponurý a na svou dobu až neočekávaně kvalitní. Všechno zde běží tak jak má. Napětí je promyšleně stupňováno až k závěrečnému odhalení. Ostatně Schulhoff patřil k těm režisérům, jejichž filmy mě osobně skoro pokaždé zaujmou. A to navzdory i tomu, že je to detektivka zrozená v éře socialismu. Najít dnes kvalitní českou krimi se stává stále větší vzácností. ()
Vrchol Kalašovské série a patrně i domácí detektivky ze 60 let. Až do závěrečného rozuzlení jsem pouze spekuloval a pochopitelně nic neuhádl. Podmanivě tíživá atmosféra i hudba. Mimořádná záležitost! 90% ()
No, nebylo to úplně špatné, ale čekal jsem to lepší. Především mě zklamalo to, že mrtvoly zde byly pouze čtyři, nikoliv sedm, jako tomu bylo v případě sériového vraha Vaška Mrázků. Děj začíná tím, že v lese nedaleko jistých Drnovic je nalezena mrtvá žena jménem Marcela Brychtová. Její smrt přijedou vyšetřovat soudruzi kriminalisté major Kalaš v podání skvělého Hrušínského a jeho kolega nadporučík Varga v podání fešáckého Radka Brzobohatého, se kterými spolupracuje místní poručík Louda. Jedná se ovšem o zdejší druhý případ vraždy – předtím byla v lese nalezena jiná mrtvá ženská, jistá Menšíková. Obě byly zabity úderem kamenem zezadu do hlavy. A tak se tu rozjíždí kolečko pochůzek, otázek a celkového vyšetřování, které vede do mnoha slepých uliček. U jedné byl prokázán sexuální motiv (Menšíková), u druhé zase ne. Prvním podezřelým je manžel Brichtové, který je ale zrovna na vojně a nebyl půl roku doma. Ten přizná, že se nacházel v okolí místa činu v době vraždy. A také věděl den před vraždou o tom, že mu byla ta mrcha nevěrná. Všechno se točí kolem místního zpustlého zámku, ze kterého se stal klasický komoušský státní statek. V okolí se v inkriminovanou dobu pohybovali další lidé, většinou pracující na onom státním statku – doktor Wintr, hajný Bureš - nálezce mrtvoly, domovník Jiří Král s manželkou a krásnou šestnáctiletou nemluvnou dcerou Radkou, jeho bratr správce statku a v neposlední řadě také retardovaný pasák koní Michal s dalekohledem. Jo, a ještě je tu jeden statný chlapík jménem Kyncl, který byl milencem Brichtové a má nádherné tělo a jak poznamenal Kalaš, „mohl mít každou ženskou, na kterou si ukázal, na rozdíl od nás“, na což mu však oponuje fešák Varga, „ať mluví za sebe“. Tahle hláška mě asi nejvíce pobavila, stejně jako ta s poznávací značkou auta, kterou Kalaš zapomněl. Také je zde atraktivní kamarádka od Brychtové jménem Táňa Válková, která s manželem vlastní chatu, do které dříve Brychtová ráda chodila. Pak jsou tu také ty kradené samorosty, na které si stěžoval hajný, a jejich nález u Válkové. Ta také půjčovala svou chatu fešákovi Kynclovi, který zde nechodil jen s Brichtovou, ale také s Válkovou. Další její kamarádkou byla účetní ze statku Kramářová. Ta se neukáže na statku, jelikož má dovolenou, ze které se však ani nevrátí. Brzy je nalezena v seně její kabelka a její mrtvola je nacpaná v jedné budce. Konečně si Kalaš myslí, že našel vraha – cvoka Michala. V jeho místě na přespání na jsou nalezeny ukradené peníze od Brychtové, on je však nalezen mrtev pod žebříkem. Vypadá to jako hotová věc – byl vrahem a když měl být odhalen, tak se zabil. A také se Kalaš dozvídá o tom, že Radka byla dříve napadena mužem, který ji udeřil kamenem zezadu do hlavy, o čemž se její tatínek Jiří Král dříve nezmínil. Kalaš a Varga se poradí s psychiatrem ohledně Radky a rozhodnou se, že provedou rekonstrukci jejího napadení, což však může být pro Radku dost nepříjemné, ale povede to k odhalení vraha. Jako dalo se to, ale chvílemi mě to moc nebavilo. Oceňuji však mrazivou atmosféru, ponurou hudbu a realistické záběry na ty mrtvé zakrvácené ženské a k tomu tu přírodu okolo…A také jsem se v těch jménech dost ztrácel, naštěstí jsem si je zpětně dohledal na internetech a dal jsem dohromady zhruba nějakou kostru děje. () (méně) (více)