S čerty nejsou žerty

Často se žehrává na to, že obraz společnosti, nabízený lidovými pohádkami z doby prvních sběrů - tj. zhruba první poloviny předminulého století - , je nadsazený: útlak, byl-li jaký, se dal snést, vrchnost, nešlo-li o zvrhlíky, byla víceméně lidumilná a společnost jako celek, až na politováníhodné nečetné výstřelky, vlastně - zvláště ve srovnání se současností - idylicky vyvážená. Nejidyličtější a nejnešťastnější česká spisovatelka Božena Němcová nejen zde prokazuje opak. Zoufalství a beznaděj, v níž žil "dělný lid robotný", poddaní, byly často nezměrné a jejich přežívání víc než než nesnadné. Zpochybňovalo se tím všechno, co se do nevzdělaných lidových vrstev horem pádem cpalo (v Němcové najdeme tento rys asi nejvýrazněji v DIVÉ BÁŘE), zpochybněn byl nejednou sám všemocný Bůh, který tomu všemu měl přihlížet z výsosti nebes, kde údajně strměl jeho pomyslný trůn. Čert, ďábel a peklo, splývající v tomto vnímání s přirozeným strachem z neodvratné smrti, chápané jako jediná doložitelná spravedlnost, se za těchto okolností měnili ve svůj opak: ve své druhu boží pomocníky (koneckonců se beztak jednalo také o anděly, byť padlé, tj. čest a mravnost před tváří boží ztrativší). Z tohoto myšlenkového pozadí o to více oceníme jak čerstvost předlohy Němcové, tak nenásilné aktualizace (zpodobení pekla ve filmu ne náhodou připomíná základní znaky pozdní normalizace) neméně pozoruhodného filmového zpracování. Dva nadějní, tehdy začínající herci Ondřej Vetchý a Vladimír Dlouhý tu dostali - a beze zbytku také využili - mimořádně cenné příležitosti. Česká klasická filmová pohádka a její škola tu dosahují jednoho ze svých výsostných vrcholů. Tvůrcům filmu (spoluautorem scénáře je divadelní historik a kabaretiér Jiří Just známý i svou polistopadovou ekologickou publicistikou) se dařilo a daří k vytržení opakovaně přivádět již druhou a třetí diváckou generaci. Myslím, že není pochyb o tom, že generace nikoliv první a nikoliv poslední. (27.01.2008)

Tak na ní došlo při pečení cukroví. Podle mě naše nejlepší pohádka, která předčí dokonce i Tři oříšky pro Popelku. Výborný herecký tandem v čele s perfektním duem DlouhýxVetchý, v neposlední řadě tu máme nejlepšího vládce pekel Heřmánka, věčně mimo Kemra, úlisnýho Preisse, Kretschmerovou, kterou by každý divák nejradši podpálil osobně a Nárožnýho, co chrlí jednu hlášku za druhou. K tomu moc hezká hudba, skvěle fungující humor, nějaký to morální poselství, krásný lokace, povedený triky, nikde žádná trapnost (to začínám oceňovat čím dál víc) a vůbec, prostě a jasně "S čerty nejsou žerty" je absolutní top všech topek! (14.12.2011)

Po právu česká (nejen) pohádková klasika, která postrádá snad všechny neduhy většiny děl tohoto žánru (kulisovost, otravné moralizování, nesympatické a nezajímavé postavy, tupé dialogy atd.). Herecké obsazení je samo o sobě lahůdkové, především Heřmánek a Nárožný jsou zde absolutně špičkoví. Dokonce i atmosféra, výprava, kostýmy, či hudba fungují na jedničku. O takovéhle kvalitě si v dnešní době může nechat zdát nejenom Zdeněk Troška, ale (bohužel) i téměř všichni ostatní tvůrci pohádek... 80 % (26.12.2010)

Hynek Bočan je zřejmě satanista každým coulem, jak jinak si vysvětlit tak sympatické peklo v čele s naprosto charakterním Luciferem ve velice pošukaném balení Karla Heřmánka? A vůbec... tahle rozprávka hnětá. Nebýt odporné princezny Adélky a jejího kastrátského prozpěvování, neměla by jediné chyby. Má v sobě cosi naturalistického a nepohádkového, a přece pohladí jak vlčí ohon. Navíc disponuje skutečně špičkovými choreografiemi, které se neztratí ani vedle takových Pirátů z Karibiku (není za tím Peter Koza?). Postavy krom zmíněné vypasené princezničky jedna báseň, zejména Janek, vetchý čert s hodností vraníka a cholerický generál Nárožný... Jo a ještě štěk Václava Vydry. Ten zlidověl. Ostatně jako celá tahle pohádka nepohádka. (30.05.2005)

Ať už peklo bylo, nebo nebylo, tohleto vymyslelo dobře.. Vtipné, skvěle obsazené (Kemr, Preiss, Nárožný) a ve zcela nenucené atmosféře. Čím to, že se za posledních 20 let v žánru nikdo ani nepřiblížil? Mrknu a vidím… Dvě věci jsou jisté. Heřmánek patří do nejlepší filmové pětky v kategorii "Vládci pekel" (dále Nicholson, Pacino, De Niro, Stormare) a postava chamtivého správce nabízí nebývalou nadčasovou podobnost se současnými státními úředníky („Ne, ne, ne, to nemuselo být...“) či ministerstvem financí („Veškeré?!“, případně „Který z vás je nejbohatší?“). Je jen škoda, že už dávno neplatí to, co na konci říká vypravěč Munzar, že žádný člověk si nemůže myslet, že zlo zůstane nepotrestáno. Ostatně, kdo by pořád v pekle spravoval tu strhlou váhu… (01.09.2008)