Volný pád

Další z variací na téma Nespokojenec, který rozpoznal chybu v systému, ale vzal to vše za špatný/divný konec. Pokud jsme měli možnost ve Scorseseho TAXIKÁŘI (1976) vidět osudy vietnamského veterána Travise Bickleho či ve "fincherovštině" SEDM (1995) prapodivný boj Johna Doea, tak tentokrát jsme seznámeni s nelehkým životem Williama Fostera. Film, u něhož na jedné straně rozumíte pohnutkám hlavního protagonisty, ale zároveň pragmaticky (a imho zcela logicky) docházíte k závěru, že touto cestou to opravdu nejde. Joe Schumacher předkládá výbornou myšlenku k zamyšlení, skvělé herecké výkony a jako třešničku: pořádného brouka do hlavy. Shrnuto a podtrženo: Vynikající film o tom, jak to s námi může dopadnout, až nám jednou rupne v bedně. (08.12.2004)

Ten film měl smysl. Měl všechno to, co by měl správný thrilller a drama mít. Hlavní nehrdina byl nesympatický. Přesto s ním řada z nás začala v průběhu filmu sympatizovat. Tak si říkám, jak by to dopadlo, kdyby potkal hned na začátku kus vlídnosti, někoho dobře naladěného, kdo by mu slevil, dal napít, pustil přes pozemek... Já vím, nuda. Nebyl by námět na thriller. Ale rozhodně je dost námětů k přemýšlení. Velice dobře natočený film. Po druhém podívání přidávám hvězdu. (10.01.2015)

Dejte pozor na naštvané Američany. I když vypadají neškodně, tak mohou ublížit!!! :-) Takhle nějak můžeme charakterizovat tento film. Prostě jednoho dne, moc teplého dne, se Michael Douglas naštve a jde si to vyřídit se světem. Ale čím více si to se světem vyřizuje, tím více se vydává na cestu, ze které není návratu. Musím říct, že z Michaela šel v některých momentech fakt strach a nevěděl jsem, že zahrát psychouše pro něj nebude problém. Za mě můžu doporučit. (29.06.2009)

Douglas válí, jeho přerod na skoro úplného šílence jsem mu zcela věřil. A jelikož k tomu ani předtím osudným horkým dnem v zácpě neměl nikdy daleko, bylo to zcela uvěřitelné. Duvall jako končící policajt sice nedostal zrovna nejoriginálnější postavu a má hrozně otravnou ženu, ale zahrál svoji roli dobře. No kdyby většinu scén s ním vynechali a sledovali co nejvíce Douglasova Fostera, a ještě více studovali jeho vnitřní démony a co ho k tomu vedlo, byl bych úplně uspokojený divák. Takto jsem divák před vyvrcholením, který si ale odnáší z filmu dost zajimavý zážitek a pár výborných scén mu bude dělat v hlavě paseku ještě nějakou dobu. Stejně jsem ho ale chápal, v tomto moderním světě člověka mnoho věcí neskutečně cuchá nervy. (20.09.2011)

Další z brilantních snímků, ve kterém volí jedinec revoltu jako jediné možné východisko. S hlavním hrdinou Williamem/Billem (Michael Douglas v jedné ze svých životních rolí), který je „násilník“ a mívá psychické problémy, tak strávíme jedno SKUTEČNĚ nervózní odpoledne. Po strhujícím rozjezdu ale ve druhé polovině mírně ztrácí tempo a nejde si tak radikálně za svým jako podobně laděné snímky (The Fight Club). Schumacher tak nahlas říká jisté věci, ale vyslovuje je člověkem, který není právě kompetentní. Kontroverzi tématu o radikálním řešení potlačené frustrace tak na závěr mírně shodí a otupí. Ale dá se to ustát. Každopádně jde o jeden z nejpodařenějších filmů první poloviny 90. let – totéž platí i o Schumacherově filmografii. (19.06.2007)