Vetřelec

S oblibou se tvrdívá, že nejvíce se v hororových filmech bojíme toho, co nevidíme. Ve Vetřelci navíc to, co nevidíme, ani neznáme. Proti upírům platí česnek, svěcená voda a dřevěný kolík. Co ale dělat s monstrem z vesmíru? Vesmír dal tvůrcům možnost rozvinout hrůznou fantazii směry do dálav do té doby netušených. Angažovat pro tvorbu podoby vetřelce Gigera bylo logické, jeho obrazy nikdy nedýchaly pozitivní atmosférou. Za to tvůrcům patří jeden dík. Druhý dík věnuji za roli Ashe. (dále mohou následovat SPOILERy) V obvyklém hororu lidé obvykle ohrožují jiné lidi svojí hloupostí, strachem či šílenstvím. Ash je jiný, systematický, dokonale, až děsivě a nelidsky racionální. Však taky není člověkem. A přece se asi mnoho diváků neubrání hodnotit ho lidskými standardy, a to ani ve scéně, ve které už je zobrazen jako věc, jako rozbitá věc. Třetí dík budiž dán za prostředí kosmické lodi. Jednoznačně vymezený prostor, který má pevně dané hranice, z něhož není úniku, v němž nemá smysl bušit na dveře a křičet:"Pusťte mě ven!" Protože ve vesmíru přece nikdo váš křik neuslyší. Tento prostor musíte sdílet s Něčím Velmi Nebezpečným. Nejsem příznivec hororů, ale Scottův Vetřelec si své místo v mojí dutině břišní vybojoval. (29.10.2007)

První setkání filmových diváků s vetřelcem. Temná procházka nekonečně prázdným vesmírem s Ridley Scottem, který brnká na všechny divákovi smysli a vychutnává si jeho očekávání. I po neskutečných 30ceti letech tento film nestárne, protože sází na "nesmrtelnou" hororovou pravdu, že se divák bojí nejvíce toho, co nevidí. Možná si někdo vychutnává pohledy na kapající sliny, plavající vetřelce nebo jiné pochoutky, ale už v žádném díle není tak silná a nepříjemná atmosféra jako právě tady. Ani chvílemi levnější prostředí nezamrzí, protože prostě nedostanete šanci myslet a budete se bát. Jeden ze stěžejních sci-fi snímků filmové historie, naplno využívající mechanizmů hororů. Ridley Scott si zaslouží potlesk. (05.06.2004)

S otázkou "byl vidět?" na rtech jsme otravovali ty, co už TO měli za sebou, a podle jejich skelných pohledů a pokleslých brad jsme si my, co jsme v zápětí usedali před plátno, mohli i odpovědět. Jestli nakonec ON bude vidět nebo ne, přestalo být brzy podstatné, protože celý film pro mě představoval jednu koncentrovanou hrůzu a když jsem za pár let viděla Mr. Beana v epizodě, kde sleduje horor, tak totéž jsem byla já na Vetřelci. Nestačily mi před oči deštník a dvě ruce, další bych potřebovala do uší, abych neslyšela ty strašné zvuky. Přesto jsem ten film viděla ještě mockrát a mockrát ještě uvidím, přitahuje mě jak můru světlo. (04.12.2005)

VETŘELEC mě v klíčovém věku minul (o to víc jsem si ale tehdy oblíbil druhý díl) a dnes už mě na něm primárně neděsí titulní, NEJLÉPE VYMYŠLENÉ A NADESIGNOVANÉ MONSTRUM VŠECH DOB, ale SPOJLER nenápadný Ash s bílou kapkou stékající mu po spánku, bizarně se pokoušející zabít Ripleyovou časopisem. KONEC SPOJLERU Nutno říct, že to není zrovna nejdiváčtější film - pomalu plynoucí děj, málo dialogů, které navíc tvoří do značné míry jen organizační a technická hantýrka, a hlavně se opravdu dlouho profiluje hlavní postava. Ale moment překvapení a realistický přístup plus výprava, triky, masky, hudba a ATMOSFÉRA tohohle moderního gotického hororu z něj dělají žánrovou klasiku a lahůdku, která nestárne. (25.05.2009)

POZOR SPOILER V KOMENTÁŘ!: Tenhle film je prostě skvost. Ridley Scott rozehrává na plátně fantastický horor s gotickými prvky - hrdinové pobíhají úzkými uličkami, odkud není úniku. Napětí však začíná ještě dříve, než se vesmírný návštěvník vůbec objeví... Neustále gradující atmosféra nás nutí zadržovat dech, aby nám neunikl jediný detail... A pak to najednou přijde. Vetřelčí vajíčko se pomalu otevře a vyskočí Fasehugger (nejodpornější stádium Vetřelce)... Najednou si uvědomíme co musí následovat. Strašlivý netvor, jemuž místo krve koluje tělem koncentrovaná kyselina začne vyvražďovat posádku těžařské lodi Nostromo. Ale je sám a skrývá se. Může zaútočit kdykoli a odkudkoli. Naše nervy již pomalu praskají, a když nám najednou režisér ukáže, že tady neexistuje ani pověstná vteřinka, kdy se vypne automatické odpočítávání, začneme pořádně soucítít s Ripleyovou, která se v počátku příběhu ani nezdála jako hlaní postava. Ripleyová je nakonec jediná, kdo vypadá na to, že by se mohl z celé posádky zachránit. Utíká před Vetřelcem a doufá... my doufáme samozřejmě s ní. Napětí neustále stoupá a když se zdá, že je konec, vytáhne režisér svůj poslední trumf. Nejlepší a jedinečný díl z celé série. (27.11.2005)