Moje levá noha

Můj psychiatr pokorně žádá zdejší určovatele filmového vkusu, aby nerozhazovali pětihvězdy za každého postiženého, kterého ve filmu potkají. Mne pak totiž vysoké hodnocení nutí ke zhlédnutí snímku založeném na zběsilém poulení očí, urputném kroucení hlavou a nekonvenčním huhlání, což mi způsobuje záchvaty vzteku a následnou hospitalizaci. Pokoušel jsem se nad toto drámo povznést tím, že si udělám čárku při jakémkoli náznaku humorného odlehčení, ale nakonec jsem nakreslil jen jednu za mimořádně vtipný pokus o sebevraždu břitvou drženou v prstech levé nohy. A to by mne, tedy v nějakém nenáročném snímku, penaltový gól ochrnutého bez problémů pobavil. (05.07.2012)

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 23 - Irsko. V první řadě je to "one man show" a herecký nikoliv koncert, nýbrž megakoncert Daniela Day-Lewise. Tento herec nemá konkurenci ani mezi živými ani mezi zesnulými umělci. A nemusíme to dokládat čistě statisticky přes počet Oscarů za hlavní roli. Sledovat jej pro mne znamenalo mimořádný zážitek, jedná se o jeden z nejlepších výkonů v historii vůbec. Mohl bych tu pět ódy na Daniela ještě dlouho, napadá mě snad aktuální srovnání, pokud byl filmový svět u vytržení z Eddieho Redmayna, ano, v pořádku, Oscara si zasloužil, ale Danielův výkon je ještě stokrát lepší. Přehlídka všech emocí - vztek, rozrušení, radost, smutek, touha, něha, synovská láska, to vše Daniel ve svém repertoáru bravurně předvede a naprosto nejlepší a nejsilnější scénu pro mě představuje večerní posezení v restauraci. V mnoha scénách mi bylo až nepříjemně a současně jsem byl u vytržení z toho, jak to Daniel podává. Abych neupozadil další klady snímku, velmi se mi líbil výkon Brendy Fricker, vztah matka-syn je ve filmu tuze hezky vykreslen, režijně a scénaristicky je film taky zdařilý. Bravo, bravo, bravo! (24.04.2015)

Silný příběh od začátku až do konce. Celé herecké obsazení podalo skvělé výkony. Daniel Day-Lewis hraje nadpozemsky a následný aplaus ve stoje při předávání Oscarů si tvrdě odpracoval. I zcela nenápadná, zevnějškem tuctová ženská Brenda Fricker předvedla zač je toho loket a za svou roli dobrosrděčné a láskyplné matky si také odnesla zaslouženého Oscara. Ray McAnally v roli žíznivého ale milujícího otce byl taky fantastický. Snímky natočené podle skutečných údálostí a příběhů jsou ještě podstatně lepší když se do toho všichni pustí se vší vervou a plným nasazením. Poctivě zpracovaný a bravurně natočený příběh Christyho Browna toto jen dokazuje. Pečlivá režie, dokonalé herecké výkony, citlivá hudba, vynikající scénář - výjimečný film. (19.04.2008)

Trochu jsem se toho snímku bál, přece jen není téma postižených to, které by mě hodně zajímalo, ale zároveň jsem se těšil na výkon Daniela Day-Lewise. A on nezklamal. To je naprosto neskutečný herec, kterých je jen málo a já bych ho dovedl přirovnat jedině k Marlonu Brandovi, i když ani s ním si nemá co vyčítat. Oba jsou neskutečné legendy. Ale tenhle film nestojí jen na něm, ale i na tom, že je celkově téma podáno neskutečně lidsky a krásně. (10.02.2016)

I didn't ask for a fucking psychological lecture. I only asked for a fucking light. Jeden z mála filmových zážitků, pro který nenáchazím slova. Díky metodickému herectví Daniela Day-Lewise sem se okamžitě dokázal zžít s hlavní postavou. Smál sem se, fandil, brečel jak želva. Úžas je slabé slovo. Rozhodně jeden z nejlepších filmů vůbec. (14.12.2010)