Z pekla štěstí

Je to sterilní jak bejk! (.....) Pardon, jak vůl. Troška má z pekla štěstí...že nebyl zlynčován diváky v kině. Tahle pohádka se "pyšní" jedním faktem - je tak příšerná, až ji začínám tolerovat. Dan Hůlka by neměl pouštět od úst mikrofon, herectví mu sudičky do vínku nedaly. A Mirda Šimůnek je na tom stejně, prašť jak uhoď. Míša se Sabinkou ale pánům zdatně konkurují. (20.04.2006)

V době základní školy mi to přišlo docela neškodné, ale po letech se situace poněkud změnila. Nevadí mi blbě usazené postsynchrony, zní to jenom jako blbě nadabované. Nevadí mi ani to, že v záběrech davových scén to kameře utíká a vypadá to potom jak divně oříznutá fotka. Co mi ale vadí, je to, že Troška nutí své hrdiny, aby se chovali jako absolutní idioti, kterýchžto králem bude ten, kdo všechny převříská a bude víc běhat po place a strkat do ostatních. Výsledkem je přehrávání herců, neživotné postavy a neskutečný kýč. Uřvaný, nesympatický a… trapný. (19.12.2005)

Doufám, že to byla poslední filmová role Daniela Hůlky. Jeho zoufalé přehrávání není zrovna to pravé ořechové. Ale i bez Hůlky to je slabota. Nudná pohádka s trapným drakem. Troška by si měl vzpomenout na svůj Poklad hraběte Chamaré, vybodnout se na pohádky a natočit konečně tu Čachtickou paní. I když jeho poslední "díla" mnohé neslibují. (13.04.2003)

Pohádková agitka jak ze začátku 50. let, stavějící na námětu prokomunistcického Jana Drdy, akcentuje Troškovo okázalé plebejství a zároveň také smutné dědictví komunistického režimu, když se 10 let po jeho konci točí pohádky, v nichž ozbrojený lid (vizuálně adorující husitskou tradici) násilně přejímá vládu a vyhání ze země zkaženou šlechtu (a buržoazii). Připočteme-li k tomu Troškovo režijní a především scenáristické diletantství (o hrůzně udělaných postsynchronech raději ani nemluvě) a skutečně šílený casting, kdy samozvaný plebejský režisér staví před kameru neuměly typu Hůlky či Laurinové, protože hrát dneska může už vlastně úplně každý, i když jeho jedinou průpravou je občasná účast ve VIP magazínech, máme tu naprosté umělecké dno a oslavu pokleslosti a úpadku světoznámé česko(slovenské) pohádkové školy, ale i české kinematografie jako takové... (24.12.2012)

Tak po celkem povedené Princezně ze mlejna a její méně povedeném dvojce Troška natočil toto... On vždy inklinoval k tomu, točit něco na vícekrát avšak stejným způsobem což ve výsledku diváka začne nudit... Z pekla štěstí je takovou syntetickou pohádkou. Přibarveno, aromatizováno. Nasypal tam něco osvědčených herců, nějakou tu serebritu, vše dal do rádoby venkovských kulis a mluvu hrdinů přizpůsobil tak nějak staročeštině... Výsledek je nemastný, neslaný, který odkoukáte a nic... A kupodivu ani na děti tohle moc nezabralo. Troška naštěstí dvojkou skončil, což už nás ale neminulo u jeho Kameňáků... * * (26.07.2014)