Hříchy pro pátera Knoxe

1. Zločinec musí být někdo, o němž je zmínka brzo na začátku příběhu. 2. Není přípustná víc než jedna tajná místnost nebo tajná chodba; i ta je přípustná pouze tehdy, odehrává-li se děj ve stavbě, kde lze takové zařízení předpokládat. 3. Nesmí se vyskytovat dvojčata nebo dvojníci. 4. Pachatelem nesmí být sám detektiv. 5. K řešení nesmí detektivovi dopomoci náhoda, ani nesmí být veden nevysvětlitelnou intuicí. 6. Nesmí být použito žádného "dosud neobjeveného" jedu ani přístrojů a metod, které vyžadují dlouhého vědeckého vysvětlování na konci příběhu. 7. Detektiv nesmí odkrýt žádnou stopu, aniž ji hned neodhalí také čtenáři. 8. V příběhu nesmí vystupovat žádný Číňan. (Tohle není projev rasismu dobrého pátera, jen výraz dobové averze proti nejzprofanovanější rekvizitě šestákových detektivek.) 9. Duchem chudý přítel detektivův, jeho Watson, nesmí zatajit žádné myšlenky, které se mu honí v hlavě; musí mít inteligenci mírně, ale jen velmi mírně podprůměrnou. 10. Všechny nadpřirozené nebo nepřirozené faktory jsou zcela vyloučeny. (03.12.2019)

Das Klein Experiment !! Stejně jako Škvoreckého druhá sbírka případů poručíka Borůvky, z níž vlastně tvůrci Hříchů pro pátera Knoxe vycházejí, platí za v rámci české detektivky opravdu velmi ojedinělý projekt - literární experiment, i tahle původně živě vysílaná série se značně odlišuje od většiny ostatních žánrových počinů.. O podobnostech s Rozpačitým Svatoplukem lze uvažovat jen v souvislosti se samotným ozvláštněním seriálového konceptu, když ten si vlastně pouze prostřednictvím halflive přenosu hraje s vývojem narace, když divákovi nabízí vybrat, a to ještě spíš jen opravdu zdánlivě, jednu ze dvou nabízených protichůdných (inter)akcí hlavní postavy.. Zde naopak koncept detektivky nutí diváka přemýšlet, jakkoli o poznání méně než Škvoreckého literární předobraz plný odkazů na legendy jako Christie, Chandler, Hammet či Ellery Queen, jehož výzvu ke čtenářům vlastně variuje, dokázal odhalit jak jedno z porušených pravidel, tak i zločince, jeho motivy a způsob vraždy, což nelze chápat jinak než nejen co do motivací pozitivně.. Silně nevyrovnané, jako celek navíc nesmírně bizarní, ovšem coby adaptace až překvapivě dobré.. Jako děcko jsem na to hleděl jako puk !! ;) I dnes si však myslím, že Hříchy stojí za pozornost.. (11.02.2017)

Nezažil jsem dobu, kdy na našich obrazovkách byly běžně k vidění seriály vysílané v přímém přenosu. K opětovnému návratu k tomuto atraktivnímu a velmi náročnému konceptu z hlediska co do připravenosti a sehranosti štábu a herců, se televize uchýlila na začátku devadesátých let s tímto seriálem deseti detektivních případů, které měly společnou postavu barové zpěvačky. Viděl jsem všechny díly v přímém přenosu i v pozdějších reprízách, které se už nedaly srovnat s vypětím živého vysílání a hodně ztratily, například v tom, že po skončení každého živě odvysílaného dílu, měli diváci možnost v rámci soutěže tipovat, jaké pravidlo pro správné detektivky autora Knoxe, bylo z uvedených deseti právě porušeno. Když jsem zpětně procházel všechny díly, odhalil jsem několik kiksů, které jsou právě v živém vysílání kouzelně neodhadnutelné a nedají se vrátit, když k nim dojde. Adamovská a spol. to odehrála schopně a Klein dobře využil svoje bohaté režijní zkušenosti. Dneska už tenhle seriál tolik nezaujme, jeho sláva je, zdá se, nenávratně pryč, ale jako malé připomenutí, co bylo kdysi na našich obrazovkách populární, je to dobrá volba. 60% (08.06.2012)

Detektivní seriál z doby, kdy bylo zapotřebí jen jedno policejní oddělení a všichni vrazi byli pochytáni během deseti dílů. Myšlenka s deseti pravidly, které zapojuje dívaka a hlavně udržuje jeho pozornost nejen u jednoho dílu (aby věděl, které pravidlo už nemůže být u pokračování porušeno) je mistrovsky vymyšleno. Smekám před samotným natáčením, které probíhalo i živě a zejména Adamovské, která mi zpěvem nejen nevadila, ale jako postavu jsem si ji velmi oblíbila. (20.07.2011)

10/10 Z hlediska vývoje televizních formátů hezké, ten Kleinův/Škvoreckého přístup je atraktivnější, než koncept Rozpaků kuchaře Svatopluka, přesto dnes výslednou detektivku už není možné považovat za dílo nadčasového charakteru. Zlata Adamovská je v hlavní roli více unavená, nežli co jiného, dialogy kriminalistů šustí papírem a celé je to asi tak zábavné, jako ten jejich kompot tvořený z kapitána Maliny a nadporučíka Švestky. První čtyři díly se odehrávají v putice nižší kvality, ono taky kde jinde by Mirka Pleštilová dělala striptýz? Ale od pátého dílu to naše Eva Adamová povýšila do hogo fogo hotelu, kde si zpívá ty svoje šlágry Hospoda U Mrtvýho Času nebo Pánové A Dámy, Sorry! Nu, byla to éra, kdy si Zlata Adamovská nemohla vybrat mezi Petrem Kostkou nebo Honzou Kanyzou. Od šestého dílu se krimi se zpěvačkou v hlavní roli odvažuje i do exteriérů a pakliže se tyto natáčejí přímo před hlavním vchodem do ČT, je to milé. V závěru série se pak setkáváme s roztomilým dílem z natáčení Podzimní romance, kdy celý ten nápad živého seriálu z Kavčích hor pomrkává do svých vlastních kulis. Je tu mnoho aktuálních odkazů a je zajímavé sledovat ten vývoj nové porevoluční společnosti jak reaguje na novoty jako je bulvární pisálkovství nebo letní láska s Paolem. Nechybí ani lehká kritika restitucí, střet s technologickým pokrokem. Jen ty herecké výkony jsou takové, že se velmi tříští kvalita (Hana Maciuchová) s podprůměrem (Monika Kvasničková). Ale má to happyend! (18.11.2016)