Okres na severu

Bodrý, ale rázný Josef Pláteník. Zoufale nudná zápletka (o řediteli Hanychovi se mi snad budou zdát noční můry) okořeněná o brutální agitku, kterou Moučka často dávkoval v neskutečně dlouhých monolozích:-) Světlými / úsměvnými momenty jsou vtipné držky té doby, snaha ukázat cestu a směr mladým (Pláteník a Mladý svět:-), vyrovnávání se s rokem 68 a pak je tu samozřejmě soudruh Kalenda...a ta jeho chemička...ta potvora :-) (01.12.2011)

Vystupňovaná alegorická idyličnost domu lásky, kde ve jménu územního pracoviště ministerstva pravdy každý každého má tak nějak po svém rád - asi jako Vejřík Pláteníka - , je ve skutečnosti dokonalou perzifláží práce stranické předlistopadové dramatické tvorby. I zde lze nalézt některé až zlidovělé, byť pozapomenuté scény: mj. i tu o tom, jak moc si vedoucí tajemník musí dávat pozor na to, co říká, aby bezděčně neubližoval lidem. Stejně tak za zmínku stojí rozverný vztah obou heterosexuálních tajemníků zidealizovaného okresního kremlu. Duplicita a absurdnost těchto orgánů je natolik zřejmá, že ani několikanásobná cenzura vědomou problematičnost tohoto Dietlova díla nedokázala potlačit. V tehdejších stranických kruzích, zejména na okresní a krajské úrovni, proto tato hanobící oslava aparátníků vyvolala mimořádnou nelibost. . (25.08.2007)

PLÁTENÍK NA HRAD! Můj oblíbenec Jarda Moučka v roli tajemníka okresního výboru diriguje rozvoj socialistického průmyslu, služeb i veřejného života. Tu přitlačí, aby se věci pohnuly kupředu, jindy zas přistřihne křídla příliš ambiciózním soudruhům, jako je například Petr "Bodie" Oliva. Jeho přístup je velmi lidský, s těmi, co zklamali stranu, se ale umí tvrdě vypořádat. Najde si i čas na podporu místního hokejového týmu, který nabudí k vítězství vtipem o lvu a opici. Někdy to sice vypadá, že nadržuje svým oblíbencům, ale to je pouze tím, že jeho oblíbenci jsou pouze ti, kteří mohou mít pro socialistickou společnost přínos. Takže je jenom spravedlivé, že si v závěrečné scéně vynutí ovace ve stoje. (01.07.2013)

Hodně jsem o tom slyšel, ale když jsem i shlídl první díl (na víc vážně nemám), nevěřil jsem, že tomu scénář napsal Dietl. Taky nechápu všechnu tu zuřivou propagandu KSČ, když v roce 81 už celkem všichni na stranu srali. Moučka lezl do prdele soudruhům tak dlouho, až si vysloužil hlavní roli v bolševickým spektáklu, kterej je ovšem po zásluze jak z prdele. (04.09.2014)

Mirka Spáčilová napsala před 30 lety ve Svobodném slově: "Tento seriál připomněl nezastupitelnou úlohu strany v naší společnosti, přiblížil každodenní hrdinství jejích pracovníků na všech úrovních a v neposlední řadě vyvolal rozpravu o problémech, které – mnohdy poprvé – přivedl na obrazovku. A to byl záměr tvůrců, který se stal zároveň jejich odměnou za seriál, jenž důstojně a podle svých nejlepších možností přispěl k oslavám 60. výročí založení strany a XVI. sjezdu." ... Předpokládám, že paní Spáčilová by dala pět hvězdiček, to já bohužel nedám. S odstupem těch 30 let se na tento seriál dá dívat, je to svým způsobem retro, kdy jakýkoli pokus o propagandu dnes vyznívá směšně. Ale musím uznat, že dějově to zas tak ploché není. Původně jsem myslel, že kouknu na jeden, dva díly a víc nevydržím, ale nakonec jsem viděl všech 13 dílů. Okres na severu bych určitě nepočítal mezi ty nejhorší seriály, co u nás vznikly. Ve srovnání s dnešní produkcí je to vlastně nadprůměr. (17.08.2011)