Zlá krev

Zatímco Sňatky z rozumu působily i ve svém černobílém provedení dost velikášsky, ze Zlé krve si odnáším takový ten známý "televizní" pocit. Což by nevadilo. Horší je, že se seriálem táhne odér protivného revolučního patosu, který v závěrečných dvou dílech dostává rozměry proleželého pukavce, ze kterého se líhne Gottwald nebo Okres na severu. Tam, kde Sňatky z rozumu nechávaly divákovi drobné otazníky, tam je Zlá krev a polopaticky dohrávána. Zůstává samozřejmě propracovaný tvar rodinné ságy a spolehlivé herecké výkony, ve kterých vyniká zejména Jiří Vala, Karel Augusta, Jaroslav Moučka, Ilja Racek nebo Taťjana Mevecká. Narozdíl od jiných diskutujících na mě nijak rušivě nepůsobil ani Otomar Krejča ml. Osudy těch, kteří kdysi uzavřely sňatky z rozumu, mě tedy ani v tomto díle nepřestaly zajímat, avšak s revolučním poselstvím, jakkoliv tyto věci položily základ budoucímu důstojnějšímu životu obyčejného člověka, to tvůrci velmi přehnali. (29.04.2014)

Laťka byla předchozí sérií Sňatků z rozumu nasazena velmi vysoko. Zpočátku se zdálo, že i přes "barevnost" a změnu vypravěče, by se laťka mohla jenom zaklepat a zůstat na stojanu. Ale tak to není. Zajímavost se ze seriálu postupem času vytrácela, až se v posledních dvou dílech jednalo takřka výhradně o rozebírání témat "socialismus", "boj dělníků s majiteli" apod. Přesto i tak jeden z těch nadprůměrných seriálů, co byly u nás natočeny. (14.06.2009)

Docela slušné ale příliš komunistické pokračování legendárních Sňatků. Rád jsem to viděl asi po páté ale zatímco nový muž na scéně L.Munzar odvádí perfektní práci, už horší je to s rolí Míši, působí ještě nevěrohodněji, než ve Sňatcích a příšerně hraje Marek Brodský, který vedle Libuše Šafránkové vypadá jak spící dement. Nicméně předloha musela být nesmírně skvělá a ač jsem ji nečetl, dovedu si tipnout, že méně stranická. Výborné na obou těchto seriálech je, že současný komunista si na nich smlsne a vybere si svého kladného hrdinu a současný demokrat si na nich taky smlsne a taky pochopí hlavní hrdiny z podnikatelského prostředí, tedy Borna a Nedobyla. Na závěr bych dodal: Prdel, kterou si dělá z vlastenčení Svěrák se Smoljakem v DJC je nesmírně krásná a mám od nich vše, realita však musela být poněkud děsivá a je dobře, že nám filmaři poskytli možnost se do ní podívat. (09.06.2009)

Čas natáčení se od seriálu Sňatky z rozumu dost vzdálil. Zatímco v ději nakonec uplynulo de facto jen pár let, ve skutečnosti dělí filmařinu prakticky dvacet let. Bornův syn hraje gymnazistu, ale působí opravdu úplně jinak. A změnily se i další postavy. Právě Bornův syn nebo Marek Brodský jsou nejslabší články v řetězu. Naopak Jiří Císler prakticky exceluje. I nadále sledujeme osudy rodinných klanů, ale je pravda, že prostor dostávají jiní. Ani těch dějinných událostí už není tolik. Spíše vidíme marnou snahu dělníků za spravedlnost a tu úsměvnou z řad Rakouska, které se všemi možnými i nemožnými způsoby snaží potlačit vzpoury a snahu o právno na straně Čechů. Ale i Češi se drobí a každá ze skupin bojuje za něco jiného. Myslím, že seriál přináší takové hořko sladké pousmání spíše protirežimním odpůrcům. A možná i všem ostatním. Zatímco komunisté jistě oslavně opěvovali tento seriál, ve kterém haní Rakousko-Uhersko jako zhoubu, která potlačuje práva a svobody dělníků, kteří volají po socialimu, tvůrci si mnuli ruce, že v hávu zastaralého režimu poukazují na nešvary současné. Zatýkání, zastrašování a vymyšlené procesy. Propaganda samozřejmě zapracovala, té se filmaři nevyhnuli, ale jak už jsem zmínil, člověk chápající četl a čte mezi řádky. Výborní herci, masky, kostýmy a výprava dělá ze seriálu jeden z těch lepších mezi historickými a František Filip tohle uměl. A tak jediné, co doopravdy chybělo, byl původní vypravěč Václav Voska. (22.03.2021)

7/7 Již barevné pokračování báječného Neffova seriálu Sňatky z rozumu. Některé příběhy jsou vysloveně slastné, zejména Míša Born na převýchově, mladá Ema Destinová, případně Marie Nedobylová, která uměla německy pomalu lépe, než samotný císař pán či Metoděj Nedobyl a jeho hrdinná smrt za vyšší dobro. Není to tak dokonalé jako ten epický příběh odehrávající se v předvečer otevření Národního divadla, ale i tak je stále se k čemu vracet. Jeden vrchol národního obrození národ nespasil. (31.03.2019)