Glee

“Being part of something special doesn’t make you special, something is special because you’re part of it.” Popularita tohohle seriálu se zrodila snad doslova přes noc, a mojí pozornosti samozřejmě neušel. Někdy před pěti lety jsem si řekla, že to taky zkusím. Ze začátku jsem měla dost rozporuplné pocity - hudební čísla a vystoupení byli občas až dechberoucí, kdežto zápletky se mi zdály buď nezáživné, nebo naprosto absurdní. Víceméně jsem u toho vydržela právě díky těm písničkám (ale když se sešli hrozné písničky a strašný díl, tak jsem se musela přemáhat, abych to vůbec dokoukala), kdesi v půlce první série se to mírně přehouplo a stáhlo mě to mezi ostatní Gleeky - oblíbila jsem si některé postavy a zvykla jsem si na styl humoru. Druhá série se mi děsně líbila, u třetí už to bylo o trošku horší, ale pořád se dalo. Jenže pak nastal zlom, po třetí sérii. Polovina postav odmaturovala a buď zmizeli ze seriálu úplně, nebo se přestěhovali do NY a jejich místo na McKinley zaujaly nové postavy, které byly naprosto nezáživné. Naštěstí měl tvůrce seriálu tolik rozumu, že díly propojil právě s NY, který pro mě celou sérii držel nad vodou. Problémem taky začal být výběr písniček, některá čísla byla dobrá, ale faktem bylo, že se objevovalo stále méně chytlavých písniček. No a pak přišla pátá série a s ní velká rána v podobě smrti Coryho a na tom seriál dost utrpěl. Tehdy jsem zastávala názor, že by bylo nejlepší seriál v průběhu pětky nějak ukončit, ale tvůrci se rozhodli, že ne a vytvořili naprosto zbytečnou sérii, která ničím nezaujala a výběr písniček byl tragický, ty pěkné bych mohla spočítat na prstech jedné ruky. Kdyby seriál nebyl už předem obnovený pro šestou sérii, zcela určitě bychom se jí nedočkali. Takhle měli tvůrci ale alespoň šanci seriál nějak ukončit. Výběr písniček pro šestku se naštěstí o dost zvednul, písničky byly poslouchatelné a dobré, se zápletkou už to pokulhávalo a některé díly byly naprosto nesmyslné a vyhnané úplně do absurdity (na čemž sice Glee stavělo, ale v 6. sérii už to až přeháněli). Svým způsobem mi ale některé díly připomněly, proč jsem se do toho seriálu vlastně kdysi zamilovala. A i když dostat se skrz některé díly až do finále někdy nebylo jednoduché, jsem ráda, že jsem vydržela. Ať si každý říká co chce, tenhle seriál byl jedinečný a navzdory všemu mi bude dost chybět. 4* (04.04.2015)

Glee je v podstatě High School Musical roztažený do seriálu, přičemž to, že Glee je na 142. místě v TOP 200 seriálů a má 83%, zatímco hodnocení High School Musicalu se pohybuje okolo 30% považuju za perfektní ukázku pokrytectví většiny těch, co hodnotili obojí. Jistě, že jsou tam značné rozdíly, ale pořád je to jen příběh o hudebním kroužku s využitím všech klišé, které si dokážu představit. HSM je určený mladším divákům a nastoluje jen ty nejjednodušší problémy (rozhodnout se mezi sportem a zpěvem), Glee míří na starší diváky a k tomu samému motivu přidává závažnější témata, jako je hledání rodiče nebo hledání sexuální orientace, nečekané těhotenství, do čehož se ještě zamíchá mentálně postižená postava a tělesně postižená postava. (To už radši Timmyho a Jimmyho:)) Osazenstvo seriálu je dokonale politicky korektně poskládané, zaplněné černobílými charaktery, které sice zjevně umí zpívat, ale co to zpívají?! Děj... jak z telenovely. Někdo to může nazvat naivitou, ale na mě to působí tak, že to tvůrci myslí vážně. Glee symbolizuje vše, co je na americké muzikálové produkci špatně. A nemůže to zachránit ani Joss Whedon za kamerou nebo Neil Patrick Harris před ní. Tohle dílo mi je prostě odporné. PS: CheGuevara to napsal přesně, až na to, že hodnotí z neznámého důvodu stále dost vysoko. Glee je hlavně o hudbě a ta je mizerná (na každé KISS připadne dvakrát Lady Gaga) a ta vážně se tvářící vata okolo je neskutečná nuda. Next please. (27.05.2010)

Zpětně se zdá až neuvěřitelné, jak často se k různým hudebním výběrům z Glee vracím. Přeci jenom jsou malé dějiny moderní hudby v kostce. Člověk tu přičichne ke klasickému muzikálu i ke generační hudbě posledních dekád. Mládež je hodně talentovaná, někteří hosté jsou vážně výteční. A konec konců je to Ryan Murphy. Ke konci se to sice už dost rozbilo, protože střední škola nemůže trvat věčně, ale spoustu těch tvářiček hlavně z posledních sérií můžeme dnes sledovat v Arrowversi. Kdo stojí určitě za zmínku z dospěláků je Gina Jessalyn Gilsig, Kristin Chenoweth a hlavně Gwyneth Paltrow. Z děcek samozřejmě Chris Colfer (Victor/Viktoria) a Melissa Benoist (Holding Out For A Hero). Až ve 4. sérii došlo na Don't Speak, ale dočkala jsem se i slavné Tell Him z Ally McBeal. (08.07.2012)

Seriálem Glee se kontroverzní tvůrce Ryan Murphy vrací na půdu střední školy (jako v jeho raném a již kultovním díle Popular), a realizuje své muzikálové sny. Já jsem Murphyho velký fanda, a tak můžu říci, že se naprosto nezapře jeho rukopis. Glee je stylizované úmyslně klišovitě a přepjatě, ale to je jen kabátek ukrývající syrovou realitu. Prostředí střední školy Murphymu sedí stejně jako vztahové drama, a tak už pilot dává tušit něčemu výjimečnému. Naprosto přesný (a velice talentovaný) cast a výborné písničky jsou tak jen hutná poleva na výtečném dortu. 1. řada - 5*, 2. řada - 4*, 3. řada - 5*, 4. řada - 3*, 5. řada - 4*, 6. řada - 5*, jsem strašně rád, že celý seriál skončil na pozitivní notu (chuckle), jako celek objektivně za 4*, je to ovšem neskutečná srdcovka. (24.06.2009)

70 %. Nejdřív špatné zprávy. Glee žije ve svém alternativním světě pohledných talentových teenagerů s dokonalou pletí, byť do 90210 má hodně daleko. Scénáristé posunují postavami jako s figurkami na šachovnici bez ohledu na skutečné city nebo logiku. Co se písniček týče, jedná se pořád jenom o takřka profesionální karaoke ve stylu Superstar a spol. (což skutečnou hudbu tak nějak zabíjí). A teď konečně ty dobré zprávy. Glee je oddechovka a na nic jiného si na rozdíl od mnoha jiných seriálů nehraje. Pěvecká čísla vám zaručeně zvednou náladu a hodně z melodií si budete ještě druhý den pobrukovat. Takže go glee! A doufám, že se z téhle chuťovky nestane v páté sezóně parodie sama sebe. (23.10.2010)