Živí mrtví

Nefunguje to na mě. Nefunguje to na mě ani za mák, stejně jako všechno, co vychází a napodobuje dílo George A. Romera a jeho legendární Úsvit mrtvých. Romero totiž svým ovečkám, pardon, zombíkům nadělil vlastnosti, které jim bohužel nedávají velkou naději na existenci v nepřátelském světě, kde by byli vystaveni konkurenčnímu tlaku. V přírodě totiž nevítězí ten vyšší, těžší nebo silnější, ale ten chytřejší. V reálném světě by nebozí zombie byli velice záhy brutálně zmasakrováni živými lidmi, kteří přes civilizační tlak posledních století v sobě stále uchovávají byť schovanou pudovou agresivitu, kterou si vybíjejí tu lovem, tu nejrůznějšími hrami, tu válečným tažením. Obrovské zbrojní arzenály armád, bezpečnostních složek, ale i nejrůznějších pošuků, co se připravují na soudný den, by jejich počet v krátké době zredukovaly směrem k nule. Pokud se zombie žánr nepojme jako parodie nebo zásadním způsobem nemodifikuje, tak se s ním prostě míjím. Mimochodem, je docela zajímavé, jak americký filmový průmysl miluje konce civilizace z důvody invaze zombies. Umím si představit desítky zcela reálných civilizačních kolapsů, které se nikdo nenamáhá převést na filmové plátno, a tyhle blbinky se chrlí jedna za druhou. A ještě jedno bych speciálně Darabontovi vytkl, i když jde spíš o práci scénáristy - Darabont pojal svůj příběh spíš jako líčení přežívání izolované komunity uprostřed nepřátelského světa. Kdyby k takovému kolapsu opravdu došlo, mám pocit, že bych měl úplně jiné starosti a používal úplně jiné výrazové prostředky a dělal úplně jiné věci než seriáloví hrdinové. Zkoukl jsem první tři díly a poté závěrečnou epizodu 2. série a s bolestí jsem konstatoval, že jsem jako ostatně často velmi dobře vystihl, kam se to bude celé vyvíjet včetně vývoje postav. Celkový dojem: 45 %. (09.01.2013)

Představte si seriál, který mapuje veškeré možné zombie filmy, co kdy byly natočené do samotných, jednotlivých, 45ti minutových dílů. Walking Dead takový je a co se mně líbí je fakt, že zachází ještě dál a postupně vysvětluje, jinou formou, příčinu veškerého dění. A jelikož mám rád postapokalyptický svět a otázku toho, jak by se člověk zachoval, kdyby měl kolem sebe jenom sebe a občas by někoho potkal, prostě tomu musím dát co největší možný počet bodů. Na plnou to ale necítím. To uvidíme v případě, kdy se natočí další díly, kam se samotný seriál zvrhne, protože to je problém každých seriálů. Zatím je ale po technické stránce perfektní a je vidět, že si tvůrci nad nápadem dali opravdu záležet. A ani bych se nedivil, kdyby právě tenhle seriál byl jeden z těch nejnákladnějších, protože mrtvol tam chodí opravdu požehnaně, a efekty nejsou vůbec špatné. (13.01.2011)

I. série: dobře odvedená práce, která kulhá hlavně v melodramatických dialozích, naopak exceluje v zaplevelené Atlantě a výborných zvratech (domov pro seniory, vykopávání hrobů etc.). Některé konflikty mezi postavami se definují jako nosné, jiné zase totálně tuctové, ale atmosféra je dost skličující na to, aby první sérii člověk absolvoval v příjemném napětí, jaké navozují podobně realistické vize konce světa. [75%] II. série: fenomenální rozjezd, atmosféra prvních dvou epizod vybičovaná na max. Pak bohužel nastoupí redneck syndrom a všechny postavy (s malými daryl-jímkami) zdegenerují do buranů, kteří se honí za vlastními ocasy a plácají pořád totéž. Už dlouho jsem nikoho tak nesnášel jako Dalea a jeho kuní trpitelství. Co by vystačilo na epizody tři je tu roztažené na dobrých 7 (když nepočítám silný start a solidní konec). I nové akvizice se budou muset obhájit v dalších sériích, tady totiž skoro nic nevychází. Hodně mrtvolný zážitek. [55%] III. série: aneb jak se ze zaujetí stala vášeň a z docela sympatických postav regulérní členové rodiny. Oproti druhé sérii všechno dobře - začátek není přepálený, jednotlivé situace jsou rozehrané, chemie postav proměnlivá, jen minimálně se opakují situace a dilemata (hodně prospělo odklizení milostného trojúheníku), návrat Merla stvrzuje největší devizu WD: schopnost nepředvídatelně měnit postoje k postavě na velmi malé ploše. Poetika post-apo rozvratu zachází v psychologické a etické hloubce mnohem dál než jakýkoli podobně orientovaný film. Způsob, jakým se z walkerů stává spíš stafáž v konfliktech dohasínající civilizace je mrazivý. Nebýt toho, že poslední díly série občas trochu "tahají čas" (13 by bylo akorát), šel bych do euforických otáček. I tak se z WD stává srdcovka a z Ricka a Daryla jedny z nejlepších postav v současné bedně. [85%] (10.11.2010)

Nejhorší svinstvo, který můžete provést filmové postavě, je, že ji přesunete do jiného žánru. Brolina z Tahle země není pro starý, veterána z vietnamské války, kterou americká média přirovnávala k dobývání Západu, přesunuli Coeni z westernu do thrilleru, kde mu žádná z westernových postav jako šerif a jeho kolegové nemohla přijít na pomoc. Tady zas policajt opustil policejní thriller a octl se nedobrovolně v zombie filmu. Na druhou stranu této skutečnosti vděčí za to, jak je pěkně vyobrazen. Kdykoliv se policajt octne na plátně, dopadne buď jako pohádkově zidealizovanej SNBák Zeman, anebo jako drsně fašistickej Harry Eastwood. Svět Walking Dead představuje ovšem něco jako návrat k pre-moderní civilizaci bez základních koordinát, v němž může policie znovu nabýt neutrality. Takový post-apo svět si pochopitelně žádá dokumentární styl, nakroucený ideálně na 16mm film, ke kterému tvůrci sáhli jednak proto, že digitální kamery jsou možná vhodný do tmy, jak nás učí Mann nebo Fincher, ale mají rezervy za dne (reprodukce pleťovek, rozsahu jasů, podání barevných odstínů a záznam rychle se pohybujících objektů je u filmového negativu bezkonkurenčně lepší), druhak je Darabont znám coby fanoušek Romera a pokračuje v triádě vepsané přímo do názvu jeho snímků „noc – úsvit – den“ a točí výhradně za světla a za třetí si v duchu mistra zakládá na tom ukázat, že ti, kteří přežili, mohou být nebezpečnější než samotní zobmies. Proto jsou stížnosti, které padají ohledně toho, že tu zombíci s každým dalším dílem vyklízejí pole, nespravedlivý, protože přeživší lidé tu jsou zombíci. A zombíci zase lidé, tvůrci jim nakonec věnují velkou péči, dělal na nich legendární Nicotero, a v záběrech, kde se komíhají, je kvůli nim uměle navýšeno zrno, což nám připomíná některé herce, kteří mají ve smlouvě zakotveno, že na sto minutový film připadne minimálně dvacet detailů jejich hezké tvářičky. Obdobnou zprávu, analogickou k prohození sil dobra a zla ve Walking Dead, k nám vysílá slavný muzikál Za zvuků hudby o skupince demokratických Rakušáků odolávajících nacistické okupaci, ovšem podíváme-li se na film blížeji, neunikne nám v Rakušácích semínko provinciálních fašistů spjatých s hroudou a folklórem a v Nacistech, kteří nejsou zastoupeni vojáky, ale jako manažeři či byrokrati pokuřující drahé cigarety, zahlédneme karikaturu kosmopolitních, dekadentních židů – co se jeví jako demokracie ve spárech nacismus je obrazem počestných fašistů, kteří odolávají zkorumpovaným židům. (17.11.2010)

Já jsem velký fanoušek filmů se zombie tématikou, ale tohle mne teda nebavilo skoro vůbec. Lidé často odkazují na první sérii, jako to nejlepší ze seriálu a já musím říci, že jsem měl co dělat, abych se tím prokousal. Jistě není to špatné, ale na něco o čem se všude mluví, je to obrovské zklamání. Natahovaný příběh až hrůza, nudné dialogy a navíc to není skoro vůbec napínavé. 55% +-. PS: nehodlám v seriálu nadále pokračovat. (13.05.2020)